Co kdyby Rusko na Ukrajině použilo jaderné zbraně?

TLDR: Historie, rozložení sil i teorie jaderné války naznačují, že taktické jaderné zbraně by konflikt ve prospěch Ruska nerozhodly – a strategickou eskalaci nechce nikdo. Přeloženo se svolením autora odtuna.

Co by kdyby

Zamysleme se na chvíli nad nemyslitelným. Co když Putin použije jaderné zbraně? Nevěřím, že to udělá, a pokusím se vysvětlit proč. Ale je to neprobádané území a Putin se chová soustavně hloupě. Takže se připoutejte. Zamíříme do králičí nory. 

První věc, kterou je třeba pochopit, je tato: jaderné zbraně jsou ve skutečnosti poměrně nepoužitelné pro jiné účely než 1) zabití spousty lidí a 2) hrozba zabití spousty lidí. NEJSOU to zázračné zbraně, které vymažou armády a ukončí války v okamžiku, kdy jsou použity.

Hodně se mluví o „taktických“ jaderných zbraních a implicitně se věří, že by to byly jakési wunderwaffe, které by Putin mohl použít jako poslední možnost ke zlomení ukrajinských sil, nebo dokonce armád NATO, pokud by to bylo nutné. Pravděpodobně tomu tak není. Z vojenského hlediska nejsou tak užitečné.

Z vojenského hlediska jsou totiž jaderné zbraně v podstatě jen zdrojem velmi velkých výbuchů s určitými vedlejšími účinky. Pokud lze takový výbuch dopravit někam, kde to bolí, pak samozřejmě může být užitečný.

Ale ne nepřiměřeně, ve srovnání s konvenčními alternativami. „Taktické“ jaderné zbraně mají tři základní problémy. Za prvé, účinky jakéhokoli výbuchu se rychle snižují s rostoucí vzdáleností od výbuchu. Za druhé, vojenské cíle jsou těžké: často obrněné, obvykle zakopané. Za třetí, vojenské cíle jsou obvykle mobilní a pomíjivé.

I když lze vojenskou jednotku zasáhnout taktickou jadernou zbraní, nevymaže ji to zázračně z povrchu zemského. A úplně stejně snadno ji velké škody mohou způsobit existující (a nasazené) zbraně konvenční.

Konvenční síla

Vezměme si očekávané výsledky z americké učebnice z roku 1977 připravené pro studenty Command and General Staff College. Výbušná síla uvedených zbraní je následující

1. 0,072 kilotun TNT (kt)

2. 5-10 kt

3. 1-100 kt

4. 0,3-400? kt nebo více.

Příručka také uvádí cíle, které lze očekávat, že tyto zbraně porazí, tj. zásah by měl učinit jednotku takové velikosti a složení bojově neúčinnou. Jedná se o poměrně malé jednotky. Například 155mm jaderné dělostřelectvo (zbraň 1) by mohlo porazit tankovou četu – 3 tanky.

Taktická jaderná střela Lance s bojovou hlavicí, kterou bylo možné volit od 1 do 100 kilotun, mohla zničit den praporu (asi 30-40 obrněných vozidel a až ~800 mužů). Nebo by mohla vážně poškodit zásobovací středisko, most či železniční uzel.

Takový zásah by samozřejmě mohl způsobit vážné ztráty. Ale je to velmi daleko od populární představy, že jediná jaderná zbraň vyhraje celou válku. Podobnou nebo ještě horší devastaci lze dnes způsobit i konvenčními zbraněmi. Prapor zasažený těmito zbraněmi trpí stejně jako prapor zasažený jadernou zbraní.

Ukrajinci se o tom přesvědčili v roce 2014. Dne 11. července 2014 překvapivý ruský útok s použitím konvenční raketové palby dlouhého doletu údajně zlikvidoval prapor obrněných ukrajinských jednotek a celkem zničil techniku v hodnotě asi dvou praporů. To byla krutá lekce.

Výše uvedené ve zkratce znamená následující: jaderné zbraně by na bojišti nepřinesly zázračné výsledky, které by předčily to, co již přinášejí moderní konvenční zbraně.

Den před tím

Navíc zasáhnout vojenskou jednotku jadernou zbraní není ve skutečnosti tak snadné. Vhodný cíl by musel být nejprve identifikován zpravodajskými službami. Neexistuje žádná záruka, že se cíle prostě objeví. Pak je třeba rozhodnout o použití jaderných zbraní.

Pak je třeba zbraň připravit a odpálit. To vše vyžaduje čas. Cíl se může pohybovat. Z výše uvedených důvodů se plánovači studené války ani neobtěžovali uvažovat o použití jednotlivých jaderných zbraní. Plánovaly se totiž rovnou celé salvy.

„Omezená“ obranná bitva armádního sboru, která byla použita jako příklad v podkladech z roku 1977, předpokládala 136 jaderných výbuchů na zhruba 100 km širokém úseku fronty. Takže pokud Putin použije jaderné zbraně, pravděpodobným cílem nebudou vojenské jednotky na frontové linii a pravděpodobným použitím nebude zatloukání otvoru v ukrajinských liniích, který by mohli využít jeho sotva vycvičení branci.

Pravděpodobnějšími cíli by byly stacionární zásobovací uzly. Zasažení ukrajinského zásobovacího uzlu jadernou zbraní by mohlo Ukrajincům způsobit velké problémy. Tyto problémy však lze řešit a zmírnit. A opět – podobného výsledku lze dosáhnout i konvenčně například velkým náletem strategických bombardérů.

Pokud ruské síly nedokážou situace po takovémto útoku (jaderném či konvenčním) využít, pak útok na celkovou vojenskou situaci příliš nezmění. Získání jakékoli podstatné vojenské výhody by vyžadovalo více jaderných zbraní, a to proti cílům, které se již připravují proti ruským raketám dlouhého doletu např. rozprostřením a zakopáním.

Jistě, Rusko má pravděpodobně více než jednu stále funkční hlavici. Ale i jeden jaderný výbuch by zcela změnil hru, a to téměř jistě způsobem, který by byl pro Rusko velmi nepříznivý. Vedení USA opakovaně varovalo před vážnými důsledky. Ani Čína by pravděpodobně nebyla nadšená.

Konvenční převaha USA je natolik drtivá, že nepotřebují reagovat jadernými zbraněmi. To Putina téměř jistě odrazuje. Může se domnívat, že Západ by se neodvážil odpovědět jadernými zbraněmi, protože by to mohlo vést k eskalaci konvenční války v jadernou světovou válku.

Čistě konvenční odpověď na útok jadernými zbraněmi je však velmi pravděpodobná. Jediné, co by Rusko mohlo taktickým nasazením jediné jaderné zbraně získat, by bylo, že Západ dá od Ukrajiny ruce pryč. Doposud všechny kroky Západu v této válce měly ale opačný kurz.

Den poté

Výrazné zvýšení vojenské pomoci Ukrajině Západem by tak po jaderném útoku bylo samozřejmostí. Rukavičky by šly dolů: byly by uvolněny zbraně dlouhého doletu a použity k dalšímu rozbití již tak sténajícího ruského zásobovacího systému.

Putin nyní chřestí jadernými šavlemi, aby vystrašil lidi na Západě. Jaderné zbraně jsou v zásadě zbraně psychologické. Ale pokud protivník neustoupí, budou jaderné zbraně použity? Pochybuji o tom, ale přemýšlejme dál o nemyslitelném.

Mobilizace znamená jen to, že ukrajinské vítězství může trvat déle a určitě bude znamenat mnohem, mnohem více mrtvých a zmrzačených Rusů. Ruské síly používají své poslední vzácné přesné zbraně ke zlomyslnému zasahování civilních cílů na Ukrajině. Možná, že Putin nakonec použije i jaderné zbraně, ne však proto, aby získal výhodu ve válce, ale jen z malicherné pomsty.

Pokud to udělá, pak to udělá. Ukrajinci budou bojovat. Dali to zcela jasně najevo. Nahlas řekli, že budou bojovat, i kdyby Putin zničil jejich města jadernými zbraněmi.

Já bych to udělal také. Protože vzdát se genocidnímu fašistovi není moudrý krok. Ještě horší je, že pokud Putinovi nebo kterémukoli jinému ruskému vůdci bude nyní umožněno vytvořit precedens a udržet si své imperiální výboje pouhou hrozbou použití jaderných zbraní, pak nás válka čeká eskalace za hranice Ukrajiny.

Není to jako za studené války

Současné vedení v Kremlu se nezastaví. V nejlepším případě se mohou na chvíli odmlčet. Ruské jaderné zbraně pravděpodobně nebudou v mnohem lepší kondici, než byly jejich konvenční síly. Korupce je v plném proudu. Ještě v roce 2019 byla z jejich letadel na velitelských stanovištích jaderných zbraní ukradena elektronika a dokonce i měděné kabely.

Ruské rakety také nejsou nejspolehlivější a bude zajímavé sledovat, zda by vojáci, kterým bylo nařízeno odpálit jadernou raketu, tak skutečně i učinili, vzhledem k tomu, jak častá jsou podobná videa. I kdyby byly odpáleny, může se ukázat, že jsou to nefunkční střely.

Samozřejmě, některé z raket a hlavic pravděpodobně fungují a neměli bychom jejich hrozbu podceňovat. Ale problémy, jako jsou tyto, dále komplikují možnou touhu Kremlu použít jaderné zbraně. Přidejme k tomu jistotu konvenční reakce, o níž byla řeč výše.

Pochybuji tedy, že Putin jaderné zbraně použije. Dokonce i Hitler se zdržel použití svých obrovských zásob chemických zbraní, které byly nashromážděny a měly být použity např. proti vylodění Spojenců ve Francii. Během celé druhé světové války vlastně existovalo stejné odstrašování zbraněmi hromadného ničení jako později ve válce studené. Rozdíl byl, že zatímco po roce 1945 se odstrašovalo atomovými zbraněmi, před tím to byly zbraně chemické.

Ale pokud Putin jaderné zbraně použije, tak je použije. Nevyhraje s nimi, pokud mu to nedovolíme. To je zkouška všech demokracií. Možná takové časy nechceme prožít, ale o tom nerozhodujeme my. Můžeme rozhodnout pouze o tom, co uděláme. Čím více pomůžeme Ukrajině zvítězit, tím méně času bude mít Putin na úvahy o použití jaderných zbraní nebo jiných špinavých triků.

Mezi dvěma ohni

Jakékoli použití jaderné zbraně by způsobilo masové oběti. Při použití proti městu by se oběti ruské taktické zbraně (údajně 50 kilotun u raket Iskander) mohly pohybovat v tisících nebo spíše desetitisících. Žádná válka však ještě nebyla vyhrána bombardováním měst.

V případě použití jaderných zbraní proti městům by byl radioaktivní spad relativně zanedbatelným problémem. Podle jednoho odhadu by Černobyl vyprodukoval zhruba ekvivalent 12 megatun (12 000 kilotun) při použití jaderných zbraní. To bylo špatné, ale ne konec světa.

Saze z hořících měst by pravděpodobně mohly snížit globální teplotu a případně způsobit vážné narušení globálního zásobování potravinami. Ale zasažení jednoho nebo dvou měst po jedné poměrně malé zbrani pravděpodobně nevyvolá požáry potřebného rozsahu. Tyto dopady nejsou zanedbatelné a nechci zlehčovat, jak strašlivou katastrofou by byl i jediný jaderný výbuch ve městě.

Jsme však stále velmi daleko od scénářů jaderného holokaustu, které skutečně hrozily během studené války. Dnešní arzenál jaderných zbraní je desetinový – a to počítáme i hlavice ve skladech, které nejsou připravené k okamžitému nasazení.

Moje závěrečné slovo zní: jaderné zbraně by se neměly používat, a pokud by se použily, byla by to strašná katastrofa. Ale ponechat Ukrajince napospas genocidní fašistické diktatuře, protože ta hrozí použitím jaderných zbraní, by byla také strašná katastrofa, která by v budoucnu vedla skoro jistě k opakování stejného scénáře, jestli jedna (nebo sto) taktických atomovek vyžadují odpověď Západu či nikoliv.

[přeloženo se svolením od Janna M. Korhonena, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama