Archeologové prozkoumali středověkou loď Gribshunden

TLDR: Nový průzkum vraku z konce 15. století naznačuje, že průkopnické dánské plavidlo se nepotopilo vlivem požáru, ale naopak kvůli výbuchu střelného prachu. Oznámení tuna.

Hrad na moři

Když se řekne „sídlo středověkého panovníka“, většina lidí si představí hrad či zámek. Nedaleko pobřeží Dánska se však nachází vrak plavidla Gribshunden, které se potopilo v roce 1495 na rozhraní středověku a novověku. Gribshunden přitom sloužil nejen jako vlajková loď, ale podle nových poznatků i vyloženě jako „plovoucí hrad“ krále Jana I. Dánského (1455–1513).

O existenci vraku se ví již od 70. let 20. století, kdy jej objevili místní potápěči – o plavidle však spravili archeologické instituce až o tři dekády později. Díky příznivým podmínkám se plavidlo uchovalo v nečekaně dobrém stavu – východní Baltské moře je totiž příliš studené na to, aby vrak napadl lodní červotoč. První archeologické nálezy byly vyzvednuty v roce 2015, nyní byl vrak lodi ale znovu prozkoumán výzkumníky ze švédské univerzity Lund. A o charakteru plavidla se tak objevily nové detaily. 

Předpokládá se zejména, že Gribshunden byl vyzbrojen až 90 ranými děly. Ačkoliv byla tato děla menší než pozdější verze, na svou dobu šlo v námořnictví o žhavý výstřelek (pun intended)! Dřevěná loď o délce 35 metrů byla vlastně jedním z prvních plavidel určených k přepravě dělostřelectva vůbec. Výzbroj ale nebyla jedinou zajímavosti lodičky. 

Využívala také novou techniku stavby lodí „carvel“ – ta byla do Baltského moře importována ze Středomoří a spočívala ve spojování prken trupu hranou k hraně na dřevěném rámu namísto jejich překrývání. Od této techniky byly také pojmenovány lodě karavely – ty, které pro Evropany slavně „objevily“ Ameriku. Karavely byly však především středomořským úkazem. 

Kromě nálezů malých děl, ručních zbraní, kuší a dalších artefaktů archeologové při nejnovějších ponorech pořídili také 3D data pro digitální rekonstrukce. Technika carvel především znamenala, že bylo možné ze dřeva vybudovat pevnější, a tak i větší plavidla, která unesla těžší náklad – včetně zmíněných děl. To se pak pojilo i s tím, k čemu využil Gribshunden její majitel Jan I. 

Jiný důvod zkázy?

Od poloviny 80. let 15. století Jan I. často na palubě Gribshunden trajdal po své říši, často obklopen velkou královskou flotilou. Velmi dobře vyzbrojená loď přitom měla především zastrašit soupeře dánské koruny. Jan I., byl synem předchozího dánského krále, vládl Dánsku od roku 1481 a v roce 1483 získal norskou korunu. Švédsko se pak jeho vládě podřídilo v roce 1497. Spojil tedy všechny tři skandinávské země v tzv. Kalmarské unii.

Ve chvíli zisku švédské koruny byl však již Gribshunded rejdištěm severských rybiček. Loď se potopila po údajném požáru na palubě i s cca 150 členy posádky, což ne moc potěšený Jan I. pozoroval z pobřeží. O požáru mluví alespoň historické prameny. Při nynějším průzkumu ale nebyly po ohni nalezeny žádné stopy, takže loď se pravděpodobně rychle potopila poté, co došlo na poškození pod čárou ponoru. Spekuluje se proto, že pravou příčinou potopení byla možná exploze střelného prachu v podpalubí. Nový průzkum tak vrhá světlo na dávné události. 

Gribshunden ukazuje, že s mořem to bylo vždycky složité! Zdroj: Alamy, vlastní, Reuters, Fair Use
Gribshunden ukazuje, že s mořem to bylo vždycky složité! Zdroj: Alamy, vlastní, Reuters, Fair Use

Ačkoliv lze s přivřením očí, uší a dalších otvorů plavidlo přirovnat k bitevním lodím budoucnosti, jeho palné zbraně byly ještě značně primitivní. Větší lodní děla byla umístěna na otočných závěsnících v dřevěných vozících a střílela projektily o velikosti golfových míčků. Ruční zbraně byly mezitím velmi jednoduché – dlouhé asi 40 cm, s projektily jako mušketové koule – v podstatě to, co známe od našich husitů jako píšťaly a hákovnice. 

Archeologové dále uvažují, že Dánové možná jako průkopníci ještě neměli vypracované standardní operační postupy pro bezpečnost zacházení se střelnoprachem. Průzkum vraku nám tak dává i další informace o tom, jak se dávná nařízení BOZP vyvíjela. A to není jediná unikátnost tohoto vraku. 

Hold průkopníkům!

Gribshunden je považován za zástupce lodí z doby raných objevitelských zámořských plaveb. Jeho vzdálenými příbuznými byly lodě Kryštofa Kolumba a Vasco da Gamy, které byly postaveny přibližně ve stejné době, ale dnes jsou ztraceny. Gribshunden je tak rovněž našim oknem do pravděpodobného vzhledu dalších plavidel, která stála na počátku éry evropské kolonizace světa. 

Na rozdíl od mnoha jiných lodí v dané epoše, které často sloužily obchodu i válce, byl Gribshunden čistě válečnou lodí. Skutečnost, že ve vraku byly objeveny nejen děla a palné zbraně, ale i kuše, je pak další ilustrací toho, že se nacházíme ve věku výraznějšího přerodu, kdy střelný prach s hrůznou razancí ukončuje středověk ve válečnictví.

Gribshunden je jakýmsi prototypem – a jak to s prototypy už chodí, vychytání všech jeho mušek dalo lidem dané éry pěkně zabrat. Navíc nejedna ta muška byla zjevně fatální. Tento “plovoucí hrad” byl ale nezbytným mezistupněm pro další, bezpečnější zdolávání moří (a následné půtky o moře, které námořníkům tu bezpečnost zase braly). Vzdejme proto lodnímu průkopníkovi a jeho přínosu hold směrem do jeho mokrého hrobu

[Ladislav Loukota, Petr Zajíček]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama