Krátí se okno, po které bude možné zastavit opičí neštovice

TLDR: Tři měsíce od počátku současné epidemie je choroba známa u skoro 29 tisíc lidí. De facto pohlavní šíření znamená, že zastavit šíření stále lze – ale bude to stále složitější. Oznámení HHS tuna.

Případy stoupají

Spojené státy minulý týden označily šíření opičích neštovic za situaci ohrožující veřejné zdraví – krok, který rozvazuje toky financí pro vyšší než typickou zdravotní péči a výzkum choroby. Od detekce této vlny šíření na 6. května 2022 zároveň uplynuly víc jak 3 měsíce. Stojí tedy za to sesumírovat dosavadní vývoj.

K aktuálnímu datu (text vzniká 6. srpna) bylo objeveno 28760 nakažených v 88 zemích světa. V Česku je známo jenom 16 případů. Průběh je většinou mírný, byť může představovat komplikace např. u imunokompromitovaných pacientů. Epidemie si tak dosud naštěstí vyžádala jenom limitovaný počet obětí na životech – celkem v globálu dosud zemřelo 11 pacientů, byť komplikace se mohou objevit u vyššího počtu nakažených. Globální šíření opičích neštovic tedy není existenční riziko, přesto je každopádně momentálně zjevným faktem, na který je třeba brát stran odborníků zřetel.

Předpokládá se, že pacientem nula byl britský občan navštěvující Nigerii – zavítal totiž oblasti, kde jsou opičí neštovice stále endemickou chorobou. Po návratu do Spojeného království se u něj rozvinula vyrážka a byl pozitivně testován na opičí neštovice právě na 6. května. Mezi odletem z Nigerie a diagnózou ale stihl nemoc zřejmě předat dále – přičemž se později opičí neštovice navzdory úspěšnému trasování jeho kontaktů objevily i u dalších lidí. Existují i alternativní hypotézy, podle kterých byla choroba přítomná v populaci delší dobu, podstatné ale je, že v květnu došlo tak či onak na sérii nevytrasovaných nových případů.

Opičí neštovice se totiž při aktuální epidemii chovají jinak než v minulosti. Přenos je stále primárně možný zejména osobním kontaktem. Byť se opičí neštovice mohou přenášet (a přenášejí) v menší míře i vzdušnou cestou při dlouhodobém pobytu poblíž nakaženého, valná většina nakažených jsou muži, kteří měli sex s jinými muži. Existují sice tedy případy nakažených žen i dětí bez sexuálního rázu přenosu, nynější epidemie je majoritně v zásadě pohlavní nemocí.

Pohlavně nepohlavní

Pro typický přenos je třeba být ve styku s kůží infikovaného, k čemuž není samozřejmě třeba sexu – ale sex rozhodně tento kontakt usnadňuje. Během minulých epidemií byly zdrojem nákazy typicky zvířata importovaná z nakažené oblasti, nynější šíření (95 % nakažených jsou dle studií gay/bisexuální muži) je de facto komunitní – ale zatím především uvnitř gay/bisexuální komunity. Nemusí tomu tak rovněž zůstat navždy, zvláště vzpomeneme-li na počátek HIV/AIDS epidemie.

Opičí neštovice naštěstí nejsou zdaleka tak nebezpečné, další šíření by ale v součtu představovalo novou zátěž pro zdravotní systémy na celém světě i další riziko pro rizikové pacienty. Měli bychom tu opět (staro)nový endemický virus, s novou paletou nutných léčiv, testů i komplikací, který je třeba brát v potaz. Měli bychom tu také nový typ de facto pohlavní nemoci, u které tradiční ochranné metody nefungují – k přenosu totiž stačí delší kontakt s kůží.

A byť nynější počty infikovaných pacientů a pacientů s komplikacemi ukazují, že rizikovost by byla relativně nižší ve srovnání s jinými chorobami, v globálu by endemické opičí neštovice stále byly problém. Naštěstí by se velmi pravděpodobně nejednalo o nic srovnatelného s rizikem HIV/AIDS, jak se však říká – stokrát „nic“ umořilo vola.

Americká HHS (Health and Human Services) proto ve svém prohlášení minulý týden varovala, že je třeba vynaložit nové úsilí na zastavení šíření opičích neštovic. Oproti pandemii covidu je to na jednu stranu snazší – opičí neštovice se šíří až v okamžiku propuknutí příznaků, přenos vzduchem je velmi limitovaný (je třeba dlouhodobé blízkosti s nakaženým), velmi pravděpodobně již máme i vyvinutou vakcínu. Zdá se, že totiž chrání ještě očkování používaná u starších generací proti pravým neštovicím s 85% efektivitou, přičemž jen v USA existuje do 100 milionů dávek ve strategických rezervách. Ty vznikly pro případ, že by někdo použil pravé neštovice i po jejich eradikaci jako biologickou zbraň.

Na stranu druhou je průměrné globální šíření zjevně stále setrvalé.

Bobtnající problém

V řadě států (včetně těch, kde je homosexualita legální) může přitom stigmatizace gay/bisexuálních mužů trasování případů jenom zhoršovat. Zdravotní systém je navíc stále zatěžován i bojem s jinými problémy, a ochota veřejnosti je po covidové pandemii podstatně nižší.

Dobrou zprávou ovšem je, že epidemie opičích neštovic byla v některých státech zřejmě utlumena. Spojené království jako místo prvotního výskytu hlásí víc jak po měsíc stagnaci nových případů. V USA by s novými zdroji mohli dosáhnout snad téhož. Bez intenzivnější snahy nadnárodních organizací je ale málo pravděpodobné, že by stejného výsledku dosáhly rozvojové státy a/nebo státy, kde bude kvůli ilegalitě homosexuality velmi komplikované trasovat současné případy. Je zde navíc také riziko, že se podaří sice epidemii eradikovat u lidí, ale mezi tím se opičí neštovice stanou endemické v nových místech u zvířat, kde budou zdrojem nových a nových epidemií.

Nabízí se tak rovněž možnost obnovení vakcinačního programu látkou proti pravým neštovicím, minimálně u rizikových segmentů populace. Tak daleko ale nejspíše zatím ještě nejsme. Pravděpodobný další nárůst epidemie ovšem může znamenat, že uvažování o podobném kroku bude blíž, než bychom čekali.

V současné době je zjevné, že opičí neštovice nejsou tak marginální problém, jak mohly vypadat v květnu – byť opět platí, že „nejde o konec světa“. Čím více ale budeme takové „méně významné“ problémy přehlížet, tím víc budou bobtnat do rozměrů, kde je problém je dále ignorovat. Svět by se rozhodně obešel bez dalšího patogenu – nynější vývoj epidemie opičích neštovic ale bohužel optimismu nenahrává.

Je tak možné, že se relativně brzy budeme opět ve společnosti hádat o nové vlně očkování, tentokrát vakcinační látkou vyvinutou ještě během studené války.

Vzniklo původně pro Mudrstart.cz.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama