Roj dronů se dovede precizně pohybovat lesem

TLDR: Budoucnost je fčil – tak zní čínská studie, která demonstrovala schopnost malých, autonomních dronů navigovat se koordinovaně složitým prostředím hustého lesa. Studie tuna.

Jako jeden muž

Představte si, že vás v lese pronásleduje stvoření nejenom nelidské, ale doslova složené z mnoha nezávisle se pohybujících součástí – evolučně ještě nedávno se toho v případě vlků mohli děsit naši předci, ale nyní se toho budeme možná muset děsit ve zcela novém, robotickém provedení! Čínští vědátoři totiž dokázali, že autonomní drony se dovedou velmi dobře orientovat i v hustém porostu, a vyberou si perfektně co nejoptimálnější cestu prostředím tak, aby nenarazily do stromů!

V uplynulé dekádě se objevila spousta technologických nápadů, jenom aby se promptně ukázalo, že na ně čas (čti: technologie, nejčastěji čti: baterie) ještě neuzrál… Drony však nejsou jeden z nich.

To, jak různé dronové show nad městy umějí vykouzlit díky velmi dobré navigaci nejrůznější složité tvary, jste nejspíše už viděli. Ale, ruku na srdce, drony k tomu potřebují dobré povětrnostní podmínky – a pomáhá i skutečnost, že prostředí nad městy je jaksi prázdné. To znamená, že drony velmi dobře vidí jiné drony – a také to znamená, že navigačním signálům nestojí nic moc pevného v cestě.

Pokud jste ale někdy byli v lese, nejspíše tušíte, že pro zdejší prostředí nic z toho příliš neplatí. Čínský vědátorský tým vedený Xin Zhou ale vylepšil vzájemné navigační protokoly malých dronů tak, aby i podobná orientace v komplikovaném prostoru byla možná. Drony (pravda, postavené pro tento pokus) velké zhruba jako dlaň disponují vlastními kamerami, výškovými senzory a palubním počítačem. Jejich navigace není závislá na externím činiteli jako GPS – namísto toho orientaci zařizují chytré algoritmy bránící jak vzájemné srážce, tak i hledající optimální cestu ke zvolenému cíli.

Klíč v algoritmu

Hlavní výzva byla tedy spíše výpočetní – není snadné vybalancovat dva protichůdné požadavky: potřeba malých a lehkých strojů, ale s vysokým výpočetním výkonem, a vytyčení bezpečných trajektorií bez výrazného prodloužení doby letu. Nicméně, minimálně ve výsledné práci se to povedlo!

K čemu to je krom nahánění lesních partyzánů? Nenásilných aplikací je nespočet – mapování oblastí kvůli ochraně/monitoringu ochrany přírody, výsadba nových plodin, ale i pomoc po nějakém druhu neštěstí. Ruiny měst jsou podobně vizuálně/prostorově složité prostředí, takže podobné drony by teoreticky mohly snadno přesedlat z lesní do urbanistické práce. A hledat třeba přeživší i po vlakové srážce nebo tak.

Je fajn také dodat názor švýcarské vědátorky Enricy Sorie, kterou v souvislosti čínskou studií zpovídali žurnalisti z AFP. Ta krom uznalého pokývnutí k výsledku zmínila, že vojenské výzkumy podobného druhu jaksi obvykle nejsou medializované. Takže je obtížné si představovat, v jaké fázi mohou potenciální armádní aplikace dronů být. Je úplně v pohodě možné si představit, že armády jsou v tomto ohledu dál.

Drony jsou nejen láska, ale navíc doopravdy existují! Zdroj: Netflix, vlastní
Drony jsou nejen láska, ale navíc doopravdy existují! Zdroj: Netflix, vlastní

Predátoři nebo kámoši?

Zároveň je úplně v pohodě možné si představit i opačný scénář, že pro konzervativní byrokraty je podobná technologie nedosažitelná, protože mají občas zjevně pořád problém zvládnout spalovací motor. Ukáže až čas, co z toho je blíže realitě – a co z toho platí pro jaká vojska.

Faktem navíc je, že mnohé z nabízejících se vojenských aplikací (třeba to hledání a ničení zakopaných vojáků v lese/městě) má dávno i svůj levnější & rozšířený analog, který dokáže více méně totéž (typicky takový analog začíná na „a“ a končí na „rtilerie“).

K úvodní úvaze o tom, že lesní drony jsou tak trochu podobné koordinované smečce vlků, je potřeba dodat ještě jednu poslední věc – podobně děsivé interpretace nás při pohledu na stroje napadají všechny, ale neměli bychom při tom zároveň zapomínat, že z vlků se stali i psi. Nejlepší kemové člověka!

Jestli nás tak tahle stvoření jednou budou nahánět nebo se spíše předhánět v pomoci, bylo i bude jenom na tom, jak s nimi budeme my sami nakládat.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama