TLDR: Jde jen o škatulku klinických definic, žádné přepisování společnosti. Zdá se ale, že o antisociální rysy osobností by možná někdy a někde mohly být spíše výhodou. Studie tuna.

Je to spektrum

Člověk se sice vyvinul jako společenský tvor, kanadská vědecká práce se ale domnívá, že všeho moc škodí – a některé osobnostní rysy, doposud chápané spíše jako poruchy, možná svým nositelům poskytují naopak evoluční výhody.

Předně platí: škatulky tvrdí, že psychopatie jako takový je obtížně definovatelná. Přesněji bychom měli mluvit o antisociálních poruchách osobnosti, popřípadě o sociopatii. V laické definici může být taková porucha spojována s citovou chladností, ale v reálu může souviset i naopak s přehnanými city. Je spojována také (spíše kulturně) s morální bezcharakterností a nedostatkem empatie, to jsou však zase často „rysy“, které mohou vznikat až v průběhu života v reakci na nějakou negativní zkušenost. Nakonec může souviset i se sklony ke krutosti a fyzickým násilím.

Je ale asi znát, že jako u všech duševních, ehm, rysů je její spektrum poměrně bohaté, a ani odborníci se občas na oněch škatulkách neshodnou. Pro naše potřeby si tedy definujme psychopatii jednoduše jako různou škálu antisociálních rysů, které do nějaké významnější míry komplikují svému nositeli život v lidské společnosti. Popojedem.

Autoři studie každopádně míní, že psychopatie jako taková postrádá znaky „skutečných“ poruch, a blíží se spíše některým jiným vrozeným rysům – třeba leváctví (ve smyslu dominance levé paže). To by nahrávalo interpretaci, že geny zvyšující šanci na rozvoj sociopatie jsou předávány buďto přímo jako evoluční výhoda, nebo přinejmenším evolučně „neutrální“ prvek.

Naproti tomu geny zvyšující riziko jiných duševních poruch jsou častěji spíše evoluční nevýhodou.

Různé kontexty

Jak se takový výhodnost a nevýhodnost pozná? Především v tom, že její nositel častěji umírá a/nebo má méně potomků. A tady dopadá hlavička na hřebíček – touto evoluční optikou totiž asi začíná být jasnější, proč by psychopatie mohla být mnohdy výhodná.

Jednou z možností, jak by antisociální rysy mohly být užitečné, je výhodnost pro alternativní strategie přežití – například tak může být psychopatie výhodná (či alespoň neškodící) tam, kde dochází na menší mezilidský kontakt. Pokud si představíte nějaký širý venkov plný odlehlých samot, při dodržování obecných zákonů může být jedinec s antisociálními rysy relativně v podobné situaci jako jeden s rysy sociálními. Ani jeden z nich se totiž moc nepotkává s jinými lidmi mimo např. svou rodinu a kolegy.

Jinou možností je pak výhodnost pro některé specifické sociální kontexty. Tady můžou antisociální rysy být výhodné pro některé typy povolání – nemusí jít zrovna o nájemné vrahy, i pro různé typy bezpečnostních povolání (voják, policista, hasič) může být menší ladění s jinými lidmi občas výhodnější. Samozřejmě, i voják či hasič potřebuje ke své práci vycházet se svým kolektivem, takže míra není absolutní. Některé psychopatické rysy pak mohou být méně výhodné pro vůdčí povolání („manažer“), zvláště pokud k němu jedinec přišel spíše skrze své bohatství nežli kariérním postupem.

Měnící se definice

V tomto ohledu je třeba ještě po třetí zmínit, že se bavíme o spektru antisociálního chování. Nemusí to nutně znamenat, že „psychopat“ je někdo, kdo „nemá emoce“ a „nenávidí lidi“. Může to jednoduše být pouze někdo, kdo „s lidmi hůře vychází“ a je „citově otupělejší“, použijeme-li lidovější definice.

Autoři dodávají, že náhled na „psychopatii“ jako „nemoc“ je spíše reliktem z počátku kriminální věd (tehdy ještě často spíše pavěd), sám tento termín se dnes ostatně typicky odborně nepoužívá. S tím, jak se mění chápání sociopatie ve společnosti, se tak možná změní i její klinická definice.

Vzniklo původně pro Mudrstart.cz.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]