Jeskynní malba z Alabamy je možná největší v Americe

TLDR: S délkou skoro 2 metry je sice indiánská malba relativně chudá, přesto nám dosud unikala. Může naznačovat další dílem v evoluci umění. Studie tuna.

Alabamská malba

Zhruba před 2000 lety se neznámý americký domorodec rozhodl, že se doslova vepíše do historie! Možná doufal, že vyhraje svým dílem srdce kýženého opačného pohlaví, možná si chtěl získat bonusy u svých mytologických božstev. Tak či onak, vklínil se s hlavou plnou myšlenek pod nízký jeskynní strop v prehistorické Alabamě a vykreslil tu mytologický výjev, který je dnes označován za možná největší dílo svého druhu v předkolumbovské Americe!

Těžko říct, jak malbu tehdy ocenili souputníci autora. Nyní tento výjev ale rozhodně nadchl tým profesora Jana Simka z University of Tennessee, který o něm publikoval novou studii v žurnálu Antinquity. Rozměrný glyf vytesaný do bahnitého, nízkého stropu jeskyně zobrazuje lidské postavy a zvířata, která možná mohou představovat duchy podsvětí. Uměleckému dojmu pomáhá to, že glyf navazuje na přirozenou puklinu ve stropním vápenci.

Když říkáme, že dílo je veliké, tak tomu odpovídají tomu proporce. Na prvním glyfu se ukrývá pravděpodobná kresba chřestýše diamantového, zvířete posvátného pro domorodce jihovýchodní části USA. Přičemž hádek je dlouhý téměř 3 metry. Na dalším glyfu je pak zobrazena lidská postava vysoká něco přes 1,8 metru. Skoro životní (pro dávné Indiány možná i nadživotní) výjev!

Jak je možné, že nám práce tohoto Vinettangella dodnes unikala? Onen nízký strop v dané jeskyni je totiž fakt nízký – nad terénem ční jenom ve výšce 60 cm. Je tak vlastně problém celou kresbu vůbec spatřit. Pro dávné Indiány by asi vernisáž byla problém, ovšem vědátoři dnes mohli dílo zobrazit v celé kráse díky technice zvané fotogrammetrie. Ta pořídí tisíce překrývajících se s fotografií objektu a spojí výsledek do úhledného 3D modelu.

Dávná malůvka z Alabamy. Zdroj: S. Alvarez, J. Simek/ Antiquity
Dávná malůvka z Alabamy. Zdroj: S. Alvarez, J. Simek/ Antiquity

Fotogrametrie zasahuje

I když jde ve srovnání s nejstaršími jeskynními malbami Evropy (věk až 64000 let) v rámci pravěku o uměleckého benjamínka, do Ameriky přišli lidé o dost později než do Evropy. A tempo jejich pokroku bylo z různých důvodů odlišné. Navíc původní domorodé obyvatele převrstvila pozdější evropská kolonizace. Skalní umění z jeskyní tak bylo v Severní Americe objeveno teprve v roce 1979 – čili víc než sto let po jeho evropském objevu v Altamiře v severním Španělsku.

Americké kresby jsou oproti těm evropským na první pohled zdánlivě chudší příbuzný. Tím spíše jsou ale hodnotné – umožňují nám zkoumat tu fázi vývoje umění (společnosti), která nám v Evropě může díky pozdějším a komplexnějším malbám splývat!

Krom samotného výjevu a techniky zachycení nám dává alabamský výjev nahlédnout nejen do vývoje umění, ale i do kultury daného lidu. Složitější intepretace kresby, pravda, Simkova studie nedává – to je už nyní na jiných týmech než na těch, které s pomocí laserů alamalbu vynesly znovu doslova na světlo světa. Máme se ale rozhodně nač těšit!

Indiáni odpustí... Zdroj: GEICO, S.Alvarez/J.Simek, vlastní
Indiáni odpustí… Zdroj: GEICO, S.Alvarez/J.Simek, vlastní

Dějiny duchů

Podobných momentek může přitom jenom přibývat. Fotogrammetrie použitá v této práci je relativně levná technika, která se stále častěji používá v archeologii k zaznamenávání artefaktů, budov, krajiny a jeskyní. Jenom díky ní mohl tým profesora Simka virtuálně „snížit“ podlahu jeskyně až o 4 metry, což stačilo k tomu, aby se poprvé objevily kompletní motivy. Jasně, teoreticky by totéž dokázaly i klasické fotografie, ale asi v horší kvalitě znemožňující plné zaznamenání rytiny jako takové.

Dějiny člověka budou vždy plné duchů – navzdory zlepšující se snaze pochopit vznik civilizace počínající před 10 tisíci lety nám totiž zbylých 290 tisíc předešlých let historie Homo sapientů zůstane více méně zatajeno. Můžeme si domýšlet leccos z nálezů té či oné osady, ale před příchodem písma i větších lidských uskupení (měst, států) je náš obraz jenom stínem dávné reality. Jak ale ukazují příklady jeskynního umění z Evropy i Ameriky – a na konkrétní dataci zase tolik nezáleží – může to být někdy stín krásně barvitý a bohatý.

[Ladislav Loukota, Petr Zajíček]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama