Jen 1 ze 4 hospitalizovaných s covidem se zcela vyléčil

TLDR: Zvýšená únava, nespavost a svalové bolesti zvyšují do větší či menší míry problémy u většiny pacientů, kteří měli tu smůlu a s covidem skončili v nemocnici. To může dlouhodobě zatěžovat zdravotnictví. Studie tuna.

Prima zprávy pro dnešní den

Je mi jasné, že na tu trapnou epizodku jménem „COVID-19“ se všichni snaží zapomenout, stejně jako na těch 40 tisíc mrtvých. Zdá se, že populace je už tak imunizovaná a virus zároveň relativně slabší, že si takové chování můžeme dokonce i jako společnost dovolit. Ale pro případ, že si potřebujete připomenout, proč byl covid průser, je tu jedna škaredá statistika – kolem 3/4 pacošů, kteří s ním byli hospitalizovaní, mají i po roce od konce příznaků daleko ke stavu před onemocněním.

Britská studie zahrnující na 2300 osob k tomu nyní došla s odstupem nejprve 5 měsíců od zotavení, a poté 12 měsíců od zotavení. Celkem čerpala ze vzorku pacientů z 39 britských nemocnic, které hospitalizovaly C+ nemocné.

Výsledky… nejsou šokující, ale to neznamená, že si zaslouží ignorovat. Z dat vyplývá, že ženy mají o 33 % nižší pravděpodobnost úplného zotavení než muži, ale také to, že obézní pacienti měli tuto pravděpodobnost o 50 % nižší, a pacienti s umělou plicní ventilací ji mají o 58 % nižší. Nejspíše už jste slyšeli, že sípající tlouštíci neměli proti covidu nejlepší šance – ale nyní se potvrzuje, že po svém propuštění z nemocnic nevyskočili z postelí jako čamrdy.

V celkovém součtu se totiž zotavilo plné jenom 26 % (s odstupem 5 měsíců) až 28,9 % hospitalizovaných pacientů (s odstupem 12 měsíců). Jak je vidět, ani sedmiměsíční odstup s tímto číslem příliš nepohnul – zdá se tedy, že následky po hospitalizaci mohou být několikaleté či možná dokonce chronické.

Teď si ale řekněme, co to vlastně znamená – není to totiž tak, že by pacienti bez plného zotavení stále nemohli vyjít mírný schůdek.

Co s tím?

Omezené zotavení mají nejčastěji podobu zvýšené únavy, svalových bolestí, špatného spánku, fyzického zpomalení, ale také vyšší dušnosti. Jak už to přitom s chronickými problémy chodí, nejde jenom o to existenci problémů jako takových – ale také skutečnost, že tyto problémy dále hážou klacky pod nohy snahám o rekonvalescenci. Pokud se vám špatně dýchá, nechce se vám cvičit, takže se snižuje šance, že se vám bude lépe dýchat…

Pokud jste dočeli až sem, asi se ptáte, co s tím šlo vlastně dělat, než mít všechno nafurt zavřené… Což nikdo nechce? To, co vědátoři říkali v létě a na podzim 2020, že je dobré počkat na očkování, a do té doby nakazit co nejméně lidí (zejména rizikových), byl asi nejlepší recept.

Ano, očkování není dokonalé. Po 6 měsících se jeho efektivita snižuje o neuvěřitelných 14 % (z 94 % na 80 %). Ale nějaký efekt nejspíše zůstane v těle přítomný napořád. I poté, co se sníží protilátky, zůstane v těle buněčná paměť a zůstanou tu buňky, které mohou protilátky zase vyrábět. Totéž sice umí i těla lidí, kteří nejsou očkovaní a covid prodělali zcela přirozeně – ale u 40 tisíc Čechů měla infekce méně skvostný výstup.

A nebude to fungovat na 100 % vždy u všech – ale mělo by to fungovat dost na to, abychom s covidem mohli žít i bez neustálých lockdownů. Tak, jako u jiných nemocí v minulosti.

Otisk pro budoucnost

Budeme-li mít štěstí a neobjeví se v horizontu měsíců či let nová, prudce silnější mutace, covid zůstane i v budoucnu minoritní problém. Budeme-li mít smůlu, otevře se téma přeočkování nebo jiných dočasných opatření. Asi stejně, jako můžou hasiči být zavření v hasičárně, pokud nehoří – ale vyjedou z ní někam hasit, pokud hoří. Skutečnost, že je to třeba vysvětlovat i po víc jak dvou letech od počátku pandemie, je ale na tom vše asi nejděsivější.

Jak optimistický, tak pesimistický scénář ale znamená, že nám – vzhledem k počtu chronicky nemocných pacientů s nějakou mírou long covidu – bude v populaci podobných lidí přibývat. Čím více lidí se ale bude dále touto „chřipkou 2.0“ infikovat, tím více bude zřejmě přibývat pacientů s chronickými problémy. Covid tak bude možná na roky či generace představovat novou zátěž pro zdravotnictví, ekonomiku a v neposlední řadě i pro pacienty.

To vše mohlo s trochu rozumnějším přístupem vlády a populace mít menší dlouhodobý otisk na životech nás všech.

Vzniklo původně pro Mudrstart.cz.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama