TLDR: Malé procent zemřelých v městě starém 7 až 9 milénií, bylo nabarveno rituálním pigmentem. O důvodech lze jen spekulovat, naznačuje to ale komplexní pohřební rituály obyvatelstva. Studie tuna.

Minulost jako malovaná

Jaro přichází a s ním se blíží i Velikonoce, a proto je jen příhodné, že tu máme novinku doslova jako malovanou! Archeologové v „prvním známém městě“ dějin, tureckém Çatal Höyük starém 9500 až 7700, totiž odhalili důkazy o tom, že součástí pohřebního rituálu místních lidí bylo zřejmě barvení kostí zemřelých.

Došli k tomu vědátoři pod vedením archeoantropoložky Eline Schotsman z Université de Bordeaux, když zkoumali kosterní pozůstatky 800 obyvatel z Çatal Höyüku, které byly vykopány už na počátku 90. let 20. století. Zjevně umělé barvivo nalezené v hrobech přitom autoři analyzovali výzkumníci sérií metod v čele s RTG fluorescenčním mikroskopem.

U malé části ostatků (v této studii 6 % jedinců) bylo barvivo objeveno přímo na kostech, což indikuje, že obyvatelé města… své předky prostě rádi malovali! Pigment měl ale zjevně širší význam, byl totiž také u 11 % pohřbených objeven na pohřebních artefaktech. Barvivem tak byly pokresleny předměty jako obarvené mušle, mísy, košíky a kostěné předměty. Prostě jedna velká párty! A to možná doslova…

Kuriózní je totiž skutečnost, že barvivo se lišilo dle identity pohřbené(ho). Çatalhöyüští totiž jakoby měli svou vlastní, inverzní verzi gender reveal parties – zatímco u mužů tak byly objeveny typicky pigmenty rudo-oranžové (ve formě sulfidu rtuťnatého), u žen & dětí to byly častěji pigmenty modré a zelené!

Předpokládá se, že barviva mohly mít i další významy (konotace plodnosti, růstu, zralosti a takové věci), ale omezený odhalený vzorek znamená, že zatím lze o těchto hypotézách jenom spekulovat.

Trochu jiné město

Je ale již nyní zjevné, že existuje určitá souvislost mezi pohřbenými lidmi & malbami provedenými nad nimi. Zdá se, že po pohřbu lidé malovali na stěny nad zemřelým. Vytvářeli tak vlastně něco, jako naše náhrobní kameny – opět nejde o cosi úplně šokantního (známe totéž i dnes), ale považte, že mezi zdmi prvního skutečně velkého & trvalého sídliště člověka to musela být novinka naprosto hypermoderní. Navíc… mezi oněmi náhrobními kameny… lidé běžně žili.

Barvení mrtvolek totiž nebyla jediná zajímavá kratochvíle Çatalhöyüčanů. Ačkoliv jde o první známé město dějin, a mnohé zdejší kulisy jsou nám i dnes povědomé, jiné jsou doslova jako z cizího světa. V souvislosti s pohřby tak platí, že obyvatelé města především pohřbívali své předky uvnitř svých domů (!) pod podlahou. To už není přímo novinka, ale může to umně sloužit k ilustraci odlišností prvního města.

Dospělí byli nejčastěji ukládáni v ohnuté poloze pod severní a východní plošinou centrální místnosti, děti pak různě po domě! Byť to z našeho pohledu vypadá cizorodě, existuje slušná šance, že obyvatelé města v tomto prostě navazovali na starší zvyky neolitu. I proto je studium města tak přínosné.

Ani tohle nebyla jediná zajímavá odlišnost města, v ÇatalHöyüku například nebyly k nalezení ani ulice – lidé se z místa A do místa B prostě dostávali jako Assassini po střechách budov (které byly de facto ulicí). Osobně předpokládám, že tato zajímavá architektonická inovace byla opuštěna po prvním větším požáru #theroofisonfire. Nicméně, jak se to říká – i slepé uličky vývoje musely mít svých (nešťastných) průkopníků!

Funus několikrát na nebožtíka

Vědátoři na základě pohřebišť provedli několik dalších úvah, které mají ale spíše ráz spekulativní. Je například možné, že na některé pohřby docházelo opakovaně – důležití členové své komunity mohli být vyzdviženi ze země a ceremoniálně znovu pohřbeni, což by i vysvětlovalo, proč byly nabarveny přímo kosti zemřelých. Někdo evidentně musel čekat, až se tělo majoritně rozloží, než si z něj začal dělat omalovánky! Nepředpokládáme že …by je napřed někdo ohlodal.

I tři dekády po svém objevu je každopádně zjevné, že Çatal Höyük je extrémně zajímavou lokalitou, jejíž průzkum nám stále umí říct mnoho o době, kdy se lidé začínali usazovat – a kdy se začínala rodit naše podoba civilizace! Možná, že ze zjištění občas tuhne krev v žilách… Ale to by nám mělo jenom připomenout, že minulosti je málokdy taková, jakou si ji malujeme!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]