Mozaika nitra galaxie odhalila nové magnetické filamenty

TLDR: Pozůstatky z explozí supernov či jiných obřích jevů, které máme zakryté středem galaxie, se v nové studii podařilo zmapovat v rekordním detailu. Díky tomu nám poskytují i náhled na to, co se v námi nepozorované části galaxie zřejmě děje! Studie hír.

Světlo se přeceňuje

Když se zadíváte na noční oblohu, plejáda viditelných hvězd tam nahoře možná zahřeje vaše poetické já – ale rozhodně (obvykle) neoslní vaší sítnici. Sledovat vesmír ve viditelném záření je typicky zábava hlavně pro milovníky děl jako Tři černoši v tunelu či Poslední zhasl (nebo „děl“ s dostatečně velkým zrcadlem dostatečně daleko mimo civilizaci) – pokud se však odvážíme sáhnout i do jiných světelných spekter, rozjede se často hra barev jako na koncertu Dana Nekonečného! Tak, jako v nové studii pozorující projevy neznámých jevů ve středu Mléčné dráhy!

S využitím ultracitlivého radioteleskopu MeerKAT v Jihoafrické republice totiž výzkumníci týmu astrofyzika Farhada Yusef-Zadeha z Northwestern University odhalili řadu nových galaktických filamentů dlouhých až 150 světelných let. Celkem je tak nyní zmapováno již na 1000 magnetických filamentů, které lemují nitro naší galaxie. Od objevu existence filamentů v 80. letech 20. století to je slušná práce.

Články poutající na původní studii občas žertovně označily magnetické filamenty jako „nově objevené struktury“ v nitru galaxie – což je de facto pravda, ale nejde rozhodně o struktury tak, jak je většina čtenářstva asi vnímá. Tedy jako nějaké stavby umělého původu. Namísto toho jde zkrátka o obří „vlákna“ mezihvězdného plynu, která jsou v tomto případě navíc zmagnetizovaná. A o těch největších víme od 80. let 20. století. Žádný šok. Proč o tom tedy psát?

Filamenty jsou projevem nějakých konkrétních jevů – supernov, aktivní (konzumující) černé díry, mohou nám zkrátka prozradit víc, co se uvnitř děje a/nebo z jakého materiálu se skládá či skládal původní objekt, nyní pěkně rozfouknut do nudle. Střed naší galaxie je totiž vzdálen na 25 tisíc světelných let, a navíc je zahalen hustými oblaky plynu a prachu, skrze které viditelné světlo neprojde. Filamenty nám proto můžou říct víc o tom, co se za nimi děje!

A čím víc filamentů vidíme, tím přesněji lze na něco konkrétního usuzovat.

Mozaika pohledu na filamenty ve středu galaxie. Zdroj: Farhad Yusef-Zadeh/Northwestern University
Mozaika pohledu na filamenty ve středu galaxie. Zdroj: Farhad Yusef-Zadeh/Northwestern University

A to přesně zatím nejde…

A, jak zaznělo, to samo o sobě není nový objev. Ty nejsilnější projevy jevů v nitru galaxii už známe. Ale čím detailnější mapu filamentů budeme mít k dispozici, tím detailnější budou také odhady geografie středu galaxie. Sám Yusef-Zadeh to přirovnává k tomu, že zatímco doposud jsme „viděli“ nitro galaxie doslova krátkozrace, nyní máme k dispozici detailnější panoramatický pohled

Onen pohled byl sestaven z celkem 200 hodin pozorovacích dat nashromážděných během tří let. Momentka ale neukazuje jenom radiové vlnové délky – vědátoři z mozaiky odstranili také pozadí a šum. Výsledkem je typická evoluce, nikoliv revoluce v pozorování centra galaxie!

Co z toho lze vyčíst? Některé z filamentů budou mít zřejmě původ v místních supernovách, jiné ale jejich charakteru neodpovídají. Spíše jde pozůstatky minulé aktivity supermasivní černé díry v centru galaxie. Co přesně se tu dělo, ale prozatím z filamentů vyčíst nejde. Je sice skoro zcela jisté, že černá díra v jádru Mléčné dráhy známá jako Sgr A* čas od času něco z padající hmoty pohltí, ale neděje se tak v příliš časté intenzitě.

Filamenty by nám v budoucnu mohly říci víc o tom, co přesněji bylo pohlceno a jak často se tak děje.

Filamenty, kdybyste viděli v radiovém spektru. Zdroj:  I. Heywood, SARAO
Filamenty, kdybyste viděli v radiovém spektru. Zdroj: I. Heywood, SARAO

katalogizace pokračuje

Před tím však vědátory čeká ještě hora práce. V první řadě bude třeba odhalit, jak moc se filamenty mění v průběhu času. Budou stejné za rok, dva, deset let? Pokud ne, jak rychle se mění či ztrácejí? Jak často vznikají nové? Teprve dynamika změn nám jako pohyblivý film může říct více. To, co máme nyní, je vlastnějenom jedno ostřejší políčko filmového pásu.

Už nyní se autoři studie nechávají slyšet, že úhlem pohledu statistiky mají filamenty zajímavé rozestupy – zdá se, že jeden od druhého oddělují více méně podobné rozestupy. Čím je to způsobeno, se ale výzkumníci neodváží ani spekulovat. Na to je prostě jak málo dat, tak i hypotéz. Bude tak ještě nějaký čas trvat, než při pohledu na tu nekonečnou krásu rozjede Dan své další barevné sólo – ale už fčil je jasné, že nám vykreslí zase víc o životě, vesmíru a vůbec! #vrrr

[Ladislav Loukota, JaRon]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama