TLDR: Observační metastudie na základě 12 dalších prací naznačuje vliv očkování na redukci rizika příznaků covidu trvajících víc než 28 dnů. Studie tuna.

Nejen jen o oběti na životech

Hlavní pandemické riziko covidu nejspíše definitivně pominulo, ale problémy plynoucí z dlouhého covidu – pojmu pro chronickou únavu, horší dýchání a další komplikace po prodělání covidu – budou pacienty i zdravotníky nejspíše zatěžovat i v budoucnu. Ale existuje způsob, jak efekt limitovat!

Nová britská observační studie naznačuje, že vakcinace proti covidu nemá efekt jenom na snížení rizika vážného průběhu, ale také na snížení rizika rozvoje dlouhého covidu. Co je ještě podstatnější, z dat se rovněž zdá možnost, že očkování může být slibné i pro snížení příznaků u osob, které již dlouhý covid prodělaly.

Výzkumníci z britské Agentury pro zdravotní bezpečnost analyzovali 15 studií provedených ve Velké Británii i jinde do ledna 2022, které se zabývaly různými aspekty vztahu mezi očkováním a příznaky dlouhého covidu.

Z přehledu vyplynulo, že i u očkovaných osob, které covidem onemocněly, je stále méně pravděpodobné, že pacienti budou později hlásit přetrvávající příznaky charakteristické pro dlouhý covid. Konkrétně data naznačila, že u očkovaných osob, které se zároveň nakazily covidem, byla cca. poloviční pravděpodobnost, že budou hlásit příznaky trvající déle než 28 dní, než u osob, které očkovány nebyly.

Jinými slovy: očkování velmi pravděpodobně redukuje nějak riziko dlouhého covidu.

Jaké vakcíny fungují?

Do studované očkované skupiny patřili lidé, kteří dostali dvě dávky vakcíny mRNA nebo vakcíny AstraZeneca, a také lidé, kteří dostali jednu dávku vakcíny Johnson & Johnson. Ochranný účinek vakcín proti dlouhému covidu se zdál být největší u osob starších 60 let a nejmenší u osob ve věku 19 až 38 let. Detailnější rozdíly mezi různými vakcínami by asi byly na jiné zkoumání, obecně se ale zdá být efekt univerzální pro různé u nás používané očkovací látky.

Ano, jedná se jenom o observační (meta)studii, takže zjištěné vztahy jsou čistokrevné korelace. Přesný mechanismus ochrany znám není – na druhou stranu, není znám ani mechanismus vzniku dlouhého covidu sám o sobě. Medicína na logických korelacích do značné míry stojí. A již delší čas z dat vyplývá, že riziko dlouhého covidu je nejvyšší u pacientů, kteří měli vážný průběh choroby, např. skončili s covidem v nemocnici.

Vzhledem k tomu, že vakcinace měla primárně za cíl omezení rizika vážného průběhu, zdá se být logické, že nějakým způsobem očkování snižuje i riziko dlouhého covidu. Pokud bychom měli spekulovat, může například souviset s tím, že očkování v těle nevytváří jenom (dočasný) arzenál protilátek, ale také učí (trvale) imunitní buňky reagovat na koronavirus. Tento jev může být spoluodpovědný za redukci mechanismů dlouhého covidu.

To ale samože zpětně lidem, kteří se neočkovali a pak získali dlouhý covid, příliš nepomůže, co? Inu, některé z analyzovaných studií i přímo naznačovaly, že i vakcinace ex post po prodělání covidu může zkrátit délku trvání a/nebo míru intenzity dlouhého covidu.

Otázky ke zkoumání

Tady je na místě už jistá zdrženlivost, protože na takto zajímavá tvrzení je observační studie málo. Nicméně, pokud je mechanismus dlouhého covidu skutečně primárně zapříčiněn koronavirem (a nikoliv nějakým „sekundárním“ poškozením organismu), pak by opět dávalo logiku, že i očkování až po propuknutí dlouhého covidu může jeho efekt redukovat.

Byť to z médií působí, že pandemie zcela skončila, nezapomínejme na to, že slabší varianta v podobě Omikronu tu s námi nemusí zůstat navěky, a efekt imunizace proti covidu trvá skrze buněčnou paměť déle, než jen do vyprchání protilátek…

Sepsáno původně pro Mudrstart.cz.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]