Reálná forenzní antropologie je hlavně o sezení u počítače, říká Petra Urbanová

Petra Urbanová se obvykle v médiích objevuje jako “česká forenzní antropoložka”, která vysvětluje rozdíly mezi svou prací a práci kolegů ve fikci. Také je však docentkou a ředitelkou Ústavu antropologie na Masarykově univerzitě, a rovněž někdejší fulbrightistkou. Co ji výjezd dal, a s čím se na ústavu potýká? 

Jak se stát antropoložkou

Co je obor vašeho výzkumu? Jak jste se k němu dostala? Řekla jste si jednoduše v dětství, že chcete zkoumat lidské kosti, nebo jste se k tomu dostala oklikou? 

Zabývám se fyzickou a forenzní antropologií, k čemuž mě přivedla záliba z dětství zkoumat biologii v minulosti a obava maminky, která chtěla, abych šla studovat do Brna a ne do Prahy. Vždycky jsem měla představu, že bych chtěla dělat vědeckou činnost. Lákalo mě spojení přírodních věd a historie, ale těch v těch možností bylo víc – třeba také archeologie či paleontologie. Až nakonec jsem se přihlásila na antropologii. Měla jsem ale více méně vždy jasno, že něco podobného chci dělat. 

Forenzní antropologie je i poměrně často reprezentována ve fikci. Asi i tuhle otázku dostáváte často, ale co je podle vás jedna zásadní věc, ve které se fikce liší od reality?
Hmm, média potřebují ukázat práci forenzních vědců jako práci, která je dobrodružná, akční a konstantně plná práce v terénu. Skutečná realita je spíše sezení u počítače, pročítání spisu a samotná analýza, která rozhodně není dobrodružná, nehoníte se za vrahy nebo pachateli trestných činů. I když se nimi se třeba jednou setkáte, ale není to náš každodenní chleba.

Pod antropologickou prací si představuji už zmíněné lidské ostatky? Jak vypadá vaše běžná denní činnost? 

Paradoxně naše práce s lidskými ostatky znamená se jich dotýkat jen minimálně. Moje práce přesunuje studium do virtuálního prostoru. Proto i má běžná denní činnost se více podobá hráči komplikované počítačové hry, ve které se hledají indicie a luští jeden kvíz za druhým. 

Asi tuhle otázku dostáváte často, ale – do jaké míry se používá forenzní antropologie v české kriminalistice? A do jaké míry naopak podobné metody užíváte v archeologii?

Forenzní antropologie má své důležité místo v kriminalistice a to kdekoliv ve světě. Český, nebo spíše, evropský kontext je typický svým širokým odborným záběrem, od identifikace kosterních nálezů přes analýzy mrtvých těl, až po identifikace živých osob na různých záznamových médiích nebo odhady věku osob, které hledají v Evropě azyl. V oblasti analýzy kosterních nálezů se řada metodických postupů překrývá s bioarcheologií nebo kosterní antropologií. Rozdíl je ve stáří nálezu, společenském významu a odborné i osobní odpovědnosti. 

Petra Urbanová (furt vpravo), neasi. Zdroj: Petra Urbanová, Masarykova univerzita, Fulbrightova komise, vlastní
Petra Urbanová (furt vpravo), neasi. Zdroj: Petra Urbanová, Masarykova univerzita, Fulbrightova komise, vlastní

Řekni, kde ty kosti jsou

Jak zásadně se studium ostatků liší dnes vůči například generaci nazpět?

Rozdíl je ve významu moderních technologií. Dnes se antropologické pracoviště neobejde bez záznamových a zobrazovacích přístrojů – jako jsou trojrozměrné skenery, ruční RTG nebo synchronizované digitální fotoaparáty. Současně se klade vysoký důraz na molekulárně biologické a biochemické analýzy. V neposlední řadě musí být každý forenzní antropolog vybaven znalostmi biostatistiky.  

Abych to vztáhl na konkrétní příklad – jak dlouho by trvala rekonstrukce tváře Jošta Lucemburského před příchodem počítačů a jak dlouho trvala dnes s počítači?
Rekonstrukce s počítačovou podporou i bez je shodná mravenčí práce. Manuální upravování v počítači je časově i odborně náročné, v tom směru jsme si práci neulehčili, ale můžeme některé kroky  automatizovat. Nicméně obličej každého člověka je odlišný a proto i každá rekonstrukce je tak trošičku jiná. Výhoda počítačové podpory je v možnost donekonečna upravovat výsledek nebo vytvářet různé scénáře, např. jeden obličej v různé fázi života. 

Řekněme, že mě dnes přejede tramvaj a za 1000 let vykopou vědci moje ostatky. Z čeho bude poznat, jestli jsem se živil rucema nebo naopak hlavou? 

Záleží, jak náročná byla vaše manuální práce a jak dlouho jste vykonával opakované pohyby spojené s daným zaměstnáním. Pokud to byla práce v kamenolomu, pak očekávejte změny na obratlích a kloubech horní končetiny, určitě se u vás objeví fraktury z únavy nebo minimálně mikrotrhliny v koncových částech dlouhých kostí. Některé profese mají zcela specifický projev na kostře, jiné již méně. Takový mnich se s lamačem kamene ve fyzické aktivitě nedá srovnat a přesto může mít shodně poškozená kolena od klečení.  

České vs. americké lebky

Pojďme se vrátit k vaší historii. Na jakém typu Fulbrightova stipendia jste byla a co vám dal zahraniční pobyt?

Byla to výrazná životní zkušenost! Forenzní antropologie má primárně historické kořeny ve Spojených státech, takže už jenom být tam a vlastně nasát atmosféru a vidět davy, které mají zájem o forenzní vědy, bylo to důležité a utvrdilo mě to v tom, že dělám smysluplnou práci, co lidi zajímá. Byla jsem Visiting Scholar v roce 2013 až 2014. Po odborné stránce jsem měla možnost být součástí americké komunity forenzních odborníků, jejíž počet se s evropskými ekvivalenty nedá srovnat. V tomto ohledu je opravdu velmi poznat, že forenzní vědy a forenzní antropologie má původ ve Spojených státech. Po osobní stránce se mi poštěstilo navštívit krásná místa a potkat výborné přátele. 

Významně jste rovněž na jaře 2020 přispěla multioborovému týmu vyvíjejícímu respirátory. Jak projekt vypadal? A jak vypadala vaše účast? 

Moje pracoviště iniciovalo testování prototypů respirátorů pro dospělé a ve výsledku jsme také navrhli několik modifikací pro děti různého věku. Vedle toho jsme přišli na jednoduchý postup výběru vhodné velikosti pomocí fotografie z mobilu. 

Často se ptám, jaký je rozdíl mezi českou a zahraniční vědou – jak je na tom česká antropologie v kontextu světa?
Zda je česká antropologie na úrovni světa? Snažíme se, aby byla! Není úplně pravda, že antropologie je úplně stejná v celém světě – zrovna česká antropologie, nebo středoevropská, je trošku specifická ve svém záběru. Ten je mnohem širší než třeba ve Spojených státech. Když v USA řeknete “forenzní antropolog”, znamená to odborníka, který identifikuje forenzní kosterní nálezy. Když totéž řeknete u nás, tak je to zároveň člověk, který se zabývá identifikaci osob, živých i mrtvých. Okruh zájmu je u nás mnohem širší a klade taky větší nároky na odbornost. Takže v tomto mohu říct, že forenzní antropologie je u nás na velmi dobré úrovni – je nejen na úrovni světové, ale přináší ještě něco navíc.

Co významného by mělo zaznít o vašem oboru, ale obvykle nezaznívá? 

Antropologie obvykle nebývá vnímána jako věda s praktickým využitím. A přesto jako věda o člověku by člověku měla pomáhat v každém směru. Na našem pracovišti se snažíme, aby to tak opravdu bylo. 

[Ladislav Loukota]

Rozhovor byl publikován také na webu Fulbrightovy komise. Celý, delší rozhovor najdete také ve videu níže:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama