Tisíc let stará pohřební maska byla nabarvená lidskou krví

TLDR: Krom běžných barvit nová chemická analýze 30 let známé masky odhalila i stopy lidských tekutin. To naznačuje, že při pohřbívání docházelo na lidské obětiny: Studie tu.

Hrobka

Zhruba před tisíci lety byl na území dnešního Peru pohřben muž středního věku. Bylo mu asi 45 a patřil ke kultuře Lambayeque (též Sican), která vládla severnímu pobřeží Peru ještě před známější kulturou Inků. Lambayequové byli zkušení řemeslníci a kovotepci a své mrtvé měli zřejmě ve velké úctě. Dotyčný muž byl totiž pohřben s více než tunou cenností, včetně zlatých, stříbrných a měděných předmětů!

To ale nebyla zdaleka jediná zajímavá věc, kterou archeologové v jeho hrobce objevili…

Dotyčný muž, podle bohatství s ním pohřbeného pravděpodobně vládce či náčelník, byl totiž pohřben vzhůru nohama, s hlavou oddělenou od těla a tváří krytou krvavě rudou pohřební maskou.

A z titulku článku již tušíte, že v téhle masce se ukrývá tuze netradiční příměs!

Není barva jako barva! Zdroj: Joe Rogan/Instagram, vlastní
Není barva jako barva! Zdroj: Joe Rogan/Instagram, vlastní

Krvavě rudá maska

Hrobku tohoto vládce objevili archeologové na pohřebišti Huaca Loro už v devadesátých letech minulého století. Vědci tehdy prozkoumali pohřební masku a určili, že je nabarvená červeným minerálem rumělkou (cinnabarit, sulfid rtuťnatý). Od té doby tato pohřební maska a další předměty z hrobky nerušeně ležely v muzeu. Dokud se na ně po téměř třiceti letech znovu nepodívali oxfordší vědátoři pod vedením Elisabeth Pires. A při novém výzkumu objevili jedno temné tajemství. Pohřební maska nebyla nabarvená rudě jenom rumělkou, ale také lidskou krví!

Oxfordší výzkumníci na studium pohřební masky použili moderní techniky hmotnostní spektrometrie a proteomiky. Hmotnostní spektrometrie je analytická technika, která umožňuje zjistit elementární složení vzorků a jeho chemické struktury. Tato technika je založena na ionizaci chemických sloučenin, tvorbě nabitých molekul nebo jejich fragmentů a měření poměru jejich hmotnosti a náboje. Tento poměr je pro každou molekulu specifické a výsledné spektrum tak vědcům umožňuje určit chemické složení vzorku.  Například složení červené barvy z pohřební masky.

Lidské oběti

Kromě výše zmíněné rumělky objevili vědátoři ve vzorku i proteiny, například albumin, který je součástí vaječného bílku. Kromě albuminu byly v červeném pigmentu ale také proteiny, které se vyskytují jen v lidské krvi. Vejce se v historii používala na výrobu pigmentů docela často. Vaječné proteiny totiž pomáhají barvě přilnout k podkladu – například ke zlatu. Proč by ale Lambayequové natírali pohřební masku lidskou krví?

Inu, pokud jsou jihoamerické kultury jako Mayové, Aztékové a Inkové něčím známí, jsou to (bohužel) lidské oběti. Lambayequové zřejmě nebyli výjimkou, jelikož v hrobce Huaca Loro byla objevena i řada zdobených ceremoniálních nožů, používaných právě při lidských obětech. Vládce, kterému pohřební maska patřila, navíc nebyl pohřben sám

Spolu s ním byly v hrobce také dvě ženské kostry (pravděpodobně obětovaných služebnic a/nebo manželek), které byly pohřbeny v porodní pozici. Krvavě rudá maska tak mohla symbolizovat vitalitu, a spolu s posmrtnými dary a obětovanými služebnicemi vést ke „znovuzrození“ zesnulého vládce.

Pokud víme, zatím se znovu ovšem nezrodil…

Used to cut the throat of sacrificial victims, ceremonial knives like these were often found as grave good. (The Met Museum)
Zdobený obětní nůž kultury Lambayeqů
Zdroj: The Met Museum

Záhady muzeí

Nutno říci, pohřební masku stále obestírá pár neobjasněných záhad. V jejím červeném barvivu například nebyly obsaženy téměř žádné lipidy, které jsou důležitou složkou lidské krve. Je možné, že během více než tisíce let v hrobce se lipidy v barvivu jednoduše rozložily tak, že je nebylo možné detekovat hmotnostní spektrometrií. Lambayaquové také mohli vyrábět krvavou barvu nějakou zapomenutou technikou, při níž dochází k odstranění lipidů.

Nikdy se také zřejmě nedozvíme, komu vlastně pohřební maska patřila. Lambayequové totiž sice byli šikovní řemeslníci, bohužel ale neměli žádné písmo. Podle bohatství v hrobce víme, že v ní byl pohřben význačný muž, pravděpodobně vládce. Jeho jméno a skutky však zřejmě navždy spolkl čas…

Výzkum oxfordských vědátorů nám ale přináší ještě jeden zajímavý poznatek. Rozvoj moderních vědeckých technik současnosti nám pomáhá odhalit stále více o naší minulosti. Kdo ví, co všechno ještě vědátoři zjistí, když se pořádně podívají na zaprášené exponáty v muzeích. Možná, že to není naposledy, kdy při analýze starých časů doslova tuhne krev!

[Svatopluk Skoupý]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama