TLDR: V lokalitě Karahantepe byl odkryt 11 tisíc let starý chrámový komplex, který využívali lidé zhruba v době existence i jiného dobového chrámu Göbekli Tepe. Ukazuje nám, jak se z lovců-sběračů pozvolna stávala usedlejší civilizace. Oznámení tuna.

Kdysi dávno v turecku

Vědátoři v Turecku se pochlubili odkrytím pozoruhodného prehistorického naleziště, na kterém 11 tisíc let v minulosti žili nejspíše pěkní nemravové. Lokalita se zřejmým ceremoniálním významem totiž krom rytin lidských hlav obsahuje také falicky tvarované pilíře. A skutečně podstatné je, že nám ukazuje, jak se rodila moderní společnost!

Už několikrát jsme rozebrali, že oblast dnešního Turecka a Blízkého východu byla v období před cca 10 tisíci lety místem, kde se nejspíše skutečně formovaly prvopočátky naší moderní společnosti. Možná, že si ze zdejších končin pamatujete na o fous mladší (9,5 tisíc let nazpět) Çatal Hüyük – známé také jako nejstarší město! Anebo na o fous starší (11,5 tisíc let) chrám Göbekli Tepe – též ceremoniální místo, které se sice (s přivřením očí, uší a dalších otvorů) dá připodobnit ke Stonehenge, ale je opět o tisíce let starší! Navíc kromě nudných vztyčených kamenů obsahuje řadu vyobrazení a symbolů.

Nově objevené ceremoniální místo v lokalitě Karahantepe není sice tak mocně pokrokové jako Çatal Hüyük, ani tak sofistikované jako Göbekli Tepe. Ukazuje nám ale další střípek skládačky posunu člověka od periody lovců-sběračů do periody zemědělců-měšťáků. A to nám pomáhá vytvořit lokální mapu vývoje zdejších prehistorických lidí, včetně toho, jak se stalo, že začali vytvářet něco-jako-Stonehenge nebo něco-jako-městys.

Takže co se v Karahantepe vlastně vykopalo?

Zase chrám?

Samotné Karahantepe bylo objeveno již v roce 1997, série nálezů zdejších artefaktů je však skutečně recentní novinkou. Hrobokopové objevili celkem 11 pilířů v blízkosti rytiny lidské hlavy. Vtip o falusech v úvodu nebyl vtip. Všechny pilíře jsou vztyčené a skutečně podle vědátorů mají tvar falu – alespoň je tak označil turecký archeolog Necmi Karul.

Autoři přímo nespekulovali o tom, proč měly rytiny hlav a falusloupy takový tvar, jaký měly. To už bude na úvahách antropologů. Je ale zřejmé, že stejně jako v případě Göbekli Tepe byla lokalita Karahantepe jakýmsi chrámem.

Nově odkrytá budova je spojena s dalšími již známými třemi a dohromady tvoří jakýsi komplex. Zdejší lidé snad mohli uvnitř komplexu pořádat obřadní průvody, kdy vstupovali do budovy z jednoho konce a vycházeli na druhém konci, přičemž inkriminované hlavy a falusloupy byly po celou dobu v jejich blízkosti…

Zlí jazykové samozřejmě vytýkají archeologům, že za „ceremoniální význam“ maskují úplně všecko, co jim nesedí do významu praktického. Ale nutno zároveň chápat, že ceremoniální význam má i řada našich dnešních aktivit, které zaštiťujeme pojmem „kultura“, „identita“, „národ“ a podobně.

Respektive, a to je možná ještě přesnější, že jasně oddělené škatulky sakrální vs. světské jsou do značné míry záležitostí moderního pozitivistického myšlení. Jen si na to vzpomeňte, až zase bude nějaký průvod ke státnímu svátku, televizní projev politika k Silvestru nebo až budete nakupovat vánoční dárky…

Čím více se věci mění…

Zajímavé rovněž je, že stavby v Karahantepe zřejmě nebyly opuštěné, ale úmyslně zasypané hlínou, pravděpodobně při jakémsi vyřazovacím obřadu. Symbolické pohřbení lokality. Právě Göbekli Tepe ostatně leží poměrně nedaleko, a zdá se tak klidně možné, že zdejší jednoduše „jednoho dne“ opustili jeden chrám a vydali se vstříc chrámu druhému, novějšímu. A samo Göbekli Tepe bylo podle některých závěrů před 8000 lety opět stejně záměrně pohřbeno taky.

Jde samože jenom o zjednodušující hypotézu, ale ať už je Karahantepe jakýmsi předskokanem Göbekli Tepe, nebo je jiným, „příbuzným“ chrámem, rozhodně nám nabízí další okno do fungování a myšlení lidí v historii!

Měli snad značně jiné koníčky, stravování a dost možná byste z života v jejich éře byli stejně vyděšení, jako oni ze života v éře naší – ale rámcově se zdá, že i pro končící éru lovců-sběračů bylo příhodné nějaké trávení volného času pospolu s jinými lidskými bytostmi, dost možná ve společnosti rekreačních látek, karikatur a falických symbolů! Čím více se věci mění, tím víc zkrátka zůstávají stejné.

[Ladislav Loukota, Petr Zajíček]

Připomeňte si ale taky, kde nedlouho předtím probíhala první známá válka:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]