TLDR: Ano, pokud jednou budeme mít levnější fúzi. Takže momentálně – a pro nejbližší dekády až století – tedy ne. Prezentace tuna.

Zelený Mars

Dopisuju si tak novinku o umělé magnetosféře pro Nedd.cz, a připadají mi zdejší tlachy o umělém magnetikém poli trochu povědomé. Aby ne, když něco podobného řekli vědátoři z NASA již před čtyřmi lety! Stejně jako u nového nápadu na magnetické pole vycházející z Fobosu je však i ona čtyři roky stará zpráva zhruba stejně reálná…

Ano, mohli bychom s takovým polem výrazně napomoct teraformaci Marsu!

Ale ne, tohle nebude něco, čeho se většina z nás reálně dočká…

Již v roce 2017 přišel tým Jima Greena s nápadem na vytvoření umělé magnetosféry stojící mezi Marsem a Sluncem pomocí satelitu/stanice umístěn v marťanském bodu L1. I v tomto případě šlo vlastně „jenom“ o upscalování nápadu na vytváření umělých magnetosfér pro ochranu kosmických lodí v případě solárních bouří, na nichž už reálně pracuje třeba CERN.

Nicméně, dle prezentace Jima Greena z NASA šlo o poměrně elegantní řešení – štít by totiž eliminací konstantní eroze marťanské atmosféry měl (dle modelů NASA) zajistit postupné zhušťování marťanské atmosféry. Což by zvýšilo průměrné teploty o 4° C. Což by stačilo na roztátí polárních čepiček a další zahuštění atmosféry k bodu, kdy startuje skleníkový efekt!  

Mluvíme samozřejmě o obrovské časové ose, podstatné je, že jediná změna by mohla být jazýčkem na vahách.

Umělá magnetosféra by mohla být centralizovaným řešením problému teraformace Marsu, což doposud trochu chybělo (protože se mluvilo o tom, že na Marsu budeme muset stavět továrny vytvářející skleníkové plyny a podobně, na přednášce někdo zase říká, že bychom měli namalovat polární oblasti Marsu načerno a podobně…).

Přišel čas na pomyslný háček

Letenky ale zatím nekupujte – nápad byl předložen v roce 2017 jenom jako idea v rámci konference Vision 2050 pro velmi hypotetické futuristické plány kosmického programu. Rozhodně však nejde o něco, co bylo realistické třebas v horizontu 33 let (ale rád se budu mýlit). Totéž platí i pro zmíněnou aktuální novinku ohledně toroidálního pole vycházející z Fobosu.

Již zmíněný malý „štít CERNu“ chránící lodě Orion by totiž dle odhadu musel být napájen energií 100 až 500 megawatů, což je kapacita průměrné uhelné elektrárny a jen tak mimochodem skoro čtyřnásobek energie dávané solárními panely Mezinárodní vesmírné stanice. OK, tak bychom potřebovali jádro, co? Inu, nejen to…

Pro generování štítu chránícího Mars (byť relativně malého – na planetární poměry) bychom totiž potřebovali zdroje energie, které by stále vyšly extrémně draze, to celé centralizovaně v obrovském kosmickém komplexu, to celé fungující po dekády a staletí. Nová práce ohledně Fobosu vykalkulovala energetickou náročnost svého štítu na 100 MW (to je dvacetina Temelína) až 2000 GW (to je 909 Temelínů).

Štít by pořád musel obrovským projektem, vedle nějž je Mezinárodní vesmírná stanice jenom ubohým pšoukem – a investice do štítu by se pořád projevila až po dekádách a staletích, což znamená, že prakticky žádný investor do něj nebude chtít investovat, poněvadž komerce se obvykle neslučuje s návratností získanou až o 50 generací později.

Jistý limitovaný štít – aktivovaný nikoliv pro změnu atmosféry ale jen ochranu povrchu v případě solární erupce – by sice mohl nárazově (po většinu času by štít nebyl aktivovaný) chránit Mars pro první generace kolonistů, což by mohlo vygenerovat základní zisk… Ale prozatím jde stále o vědeckou fikci. Doslova.

Nicméně – Greenův tým tak či onak, byť jen na papíře, zdá se, vyřešil poslední zásadní konceptuální problém jak s teraformací Marsu, tak i radiační ochranou celoplanetárních kolonií.

Však víte – tam, kam určitě většina z nás půjde do důchodu.

Projekt pro elegantnější časy?

Teď už jenom konečně vytvořit energeticky ziskovou fúzi, abychom mohli začít olizovat možnosti produkce energie v jednotkách GW, a s novými technologiemi by produkce takového štítu mohla začít být v možnostech lidstva ve 22. nebo 23. století.

Poté už jen počkat další dekády až století po zapnutí štítu, a Mars začne být přívětivější k primitivním jednobuněčným organismům!

Je sice otázkou, jestli ve 25. století budeme ještě teraformovaný Mars k něčemu potřebovat, protože možná tou dobou budeme sami spíše roboti žijící v Matrixu… Nicméně, na něco se člověk těšit musí, žejo!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]