Puberťáci schopni identifikovat své pocity mají lepší duševní zdraví

TLDR: Roční studie ukazuje, že lepší preventivní pojmenovávání stavů mysli vede k méně vážným reakcím na stresové situaci a vyššímu duševnímu zdraví. Studie tuna.

Věk, kdy se vše mění

Povím vám příběh o mojí rodině – nemusíte mi na něj psát nic, jen se zamyslete, jestli vám to nezní povědomě. Když jsem vyrůstal, moji rodičové na vsi nebyli nijak prudérní, neřezali mne, byli „pokrokoví“. I když se u nás ale neprojevovaly emoce negativní, neprojevovaly se příliš ani ty pozitivní. Od určitého věku, kdy děcka přestávají být děcka, se prostě o emocích… moc nemluvilo. Maximem bylo stěžování si/oslavování po třetím lahváči Zubra při opíkání…

Troufám si říct, že to není jen story mého dospívání, ale je to k vidění i u řady mnoha jiných adolescentů v jejich rodinách. Školy to typicky nijak nedoženou (spíše naopak) a přátelé jsou sázkou do loterie. Takže puboši tápou nejenom v hormonech, ale i v tom, jak se vlastně cítí a jak se mají cítit. A nová práce týmu Erika Nooka ukazuje, že to vede k mrzení!

K jak velkému mrzení, nově napovídá dvanáctiměsíční práce, která si posvítila na dlouhodobé sledování pubošek ve věku od 15 do 17 let. Její metodika nebyla přehršle složitá – teenageři dostali jednou za měsíc úkol v laboratoři mrknout na sérii obrázků a vyhodnotit, jaké emoce v nich vyvolávají. Krom toho podstupovali ve stejném intervalu i rozhovory vyhodnocující jejich míru úzkostí, deprese a vystavení stresovým situacím. K tomu realizovali menší podobné testy co pár dní skrze telefon.

Data poměrně nepřekvapivě odhalila vliv stresových situací na zvýšení případů úzkostí a depresí. Jinými slovy: lidi ve stresu jsou v horším psychickém zdraví. Ale výsledky rovněž naznačují potenciální lék

Jak na stres

Jasně, jedním lékem je limitovat stres. Ale to jaksi jde jenom do určité míry. „Nebýt vůči lidem okolo sebe idiot“ je užitečná (a pro mnohé stále objevná!) poučka, naše mozky jsou ale na stres tak nějak naučené. Možná, že už nemusíme se smečkou utíkat před lvi, ale boj o místo na slunci ve společnosti pokračuje i dnes. Takže je racionální se stresovat i kvůli společenskému ne/úspěchu, popularitě a dalším věcem, které lidi zažívají nejenom během dospívání…

Jinými slovy, v nějaké (ideálně limitovanější) míře tu s námi stres byl, je a i nadále bude. Jeho efekt na naše duševní zdraví se ale může dařit limitovat! Zajímavé totiž je, že odhalená souvislost mezi stresem a depresí slabší u studentek s vyšším skóre diferenciace negativních a vyšším skóre diferenciace pozitivních emocí. Opět jinak řečeno: zdá se, že lidi schopní lépe identifikovat své emoce, byly stresem a jeho důsledky méně zasaženi! Co víc, podobný poměr existoval i v případě úzkosti, a to ještě výrazněji!

Ano, ten bazmek fakt vznikl! Zdroj: Marvel/Quan, et al.
Ano, ten bazmek fakt vznikl! Zdroj: Marvel/Quan, et al.

Lze samozřejmě skepticky oponovat, že zatím byla odhalena jenom korelace, nikoliv i kauzalita mezi jevy. A je to zcela pravd! Souvislost mezi stresem a horším duševním zdravím byla ale identifkována již řadou starších prací – proto tu potud nebylo žádné překvápko. To skutečně zajímavé přišlo v oné druhé části.

Převládající hypotéza zní, že schopnost rozlišovat své vlastní emoce může zlepšit způsob, jakým lidé podvědomě i vědomě regulují (nebo zvládají) své emoce. Jistě, i tohle bude ještě na další vědátorské lokte. Ale opět jistě, i tohle tak nějak jako pracovní verze „dává smysl„!

První krok

Do hlavy si lidi sice jaksi nevidí, ale snaha najít nějaký fungující „manuál k životu“ se traduje, co je člověk člověkem. A pokud v tak kritickém věku vývoje jedince, jako je adolescence, člověk má alespoň část manuálu ke svému tělu, bylo by rozumné, že bude mít lepší šance na úspěch v životě. Tím spíše, že chronický stres a zažehnuté duševní problémy se v dalším věku můžou jenom zhoršovat, a vést k řadě dalších komplikací.

Ani tohle není nic moc nového. I na tohle si můžu pamatovat z té vsi. I když se dneska „péče o duševní zdraví“ a obavy z „úzkostí“ a „depresí“ svádějí občas na novoty, realita je taková, že o nic nového nejde – duševní problémy tu z různých důvodů byly vždy tak jako tak. Jen se častěji potlačovaly, mnoho se o nich nemluvilo, „léčily“ se chlastem, rvačkou, sebevraždou

Náš složitý mozek je tím hlavním, co dělá z lidí lidi. O to komplikovanější to však je s nedostatky, když uvnitř našeho nejvýznamnějšího orgánu můžou vzniknout! Snažit se je empaticky pojmenovat, mluvit o nich a nikoliv téma odsouvat stranou, je nakonec první empiricky nezbytný krok k nápravě!

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama