Poznejte Félicette, první a jedinou kočka v kosmu

TLDR: Ano, kočky dobyly i kosmický prostor – i když už to je hodně dávno! Félicette odstartovala už v roce 1963 a je dodnes jedinou kosmokočkou. Zdroj a důkaz třeba tady.

Velký počátek…

Kosmofenku Lajku zná celý svět, Američané by si ještě vzpomněli na šimpanze Hama, prvního hominida ve vesmíru. Psi a lidoopi ale nebyli jediní tvorové využití při kosmických programech. Překvapivě mezi zvířaty-astronauty ale takřka nenajdeme kočky. S jednou výjimkou: Félicette.

Francouzský vesmírný program dnes není moc známý, svého času byl ale třetí po sovětském a americkém. Začal v roce 1961 pomocí raket s poetickým názvem Véronique – což byly ve skutečnosti v podstatě předělané německé V-2. Namísto Londýna ale trefovaly orbitu Země.

Součástí programu bylo zkoumání vlivu kosmických letů na živý organismus. Za tímto účelem vznikl projekt výcviku 14 koček (centrifugy included), z nichž se nakonec jediná 18. října 1963 podívala na suborbitální dráhu planety. Dosáhla výšky 152 kilometrů a po 13 minutách se bezpečně vrátila na zemi. Kočka C 341 byla novináři překřtěna Félicette a stala se jedinou micinou, která se do vesmíru podívala. Tři dny po ní letěl ještě jeden kolega z kočičího astroprogramu, při nehodě ale zahynul a dál se nepokračovalo.

…Smutný konec

Slávy si ale Félicitte moc neužila. Po prvních bombastických zprávách zájem o ni opadl a po dvou měsících byla utracena. Problém Félicitte byl, že nebyla moc vhodná pro PR – kvůli monitorování činnosti mozku během letu měla totiž napevno voperované elektrody do lebky a to na fotkách prostě nevypadalo dobře. Od začátku přitom existovala kritika využívání zvířat ve vesmírných závodech…

>>Dlužno bohužel zmínit, že jiný scénář nejspíše nešlo ani očekávat. Například v sovětském programu bylo během 50. i 60. let využito nejméně 57 psů. Ti byli postupně vysláni na suborbitální i orbitální lety, aby se ověřilo, zdali se tam nahoru můžou podívat i Homo sapienti. Gagarinovým letem tento program mimochodem neskončil – poslední pséci se podívali do kosmu ještě v roce 1966 na tehdy rekordním 21 dnů dlouhém pobytu. Tento rekord překonali lidé až v roe 1971.

Félicette před startem. Zdroj: Public Domain
Tohle přímo není Félicette, ale asi z toho pochopíte, že let si neužívala. Zdroj: Public Domain

Většina pséků sice přežila, několik jich ale bylo ztraceno při neúspěšných startech, a smutný osud Lajky je dodnes čímsi, co nejen mne děsí při usínání. A na umírání docházelo i při americkém programu využívajícím primátů.

Vůbec první primát, makak Albert, se podíval na hranici kosmu již na palubě rakety V-2 v roce 1948. Albert nicméně především prokázal, že takto vysoko se nedá dýchat – zemřel totiž v průběhu letu na udušení. Jeho nástupce Albert II pro změnu nepřežil dopad rakety poté, co jeho modulu selhal padák. Podobný scénář se několikrát opakoval, i později. Například hlodavci letící v roce 1951 zemřeli vlivem teplotního stresu poté, co museli na po úspěšném přistání na poušti v Novém Mexiku dlouho čekat na vyzvednutí. Zamrzí.

Vzpomínka na průkopníky

Dlužno zmínit, že výsledky takovýchto letů nebyly přílis povzbudivé ani v okamžiku, kdy zvířecí posádky neumírali při letu rakety – mnohé exempláře reagovaly na pobyt v kosmu notoricky zle a panovaly tak nenulové obavy, že nejen zvěřena, ale i člověk se při pobytu v kosmickém prostoru prostě… zblázní. Dnes, kdy nahoru létají už i turisti, nám to možná připadá netypické, ale bylo vcelku logické, že před Homo sapienty se nahoru podívají jiné druhy. Pro ně samotné často však bohužel. <<

Jistého zadostiučinění se jí dostalo in memoriam až v moderní době. Zatímco totiž Lajka má alespoň důstojnou bronzovou sochu a šimpanz Ham je pohřben v USA v tzv. Mezinárodní vesmírné síni slávy, Félicette byla až donedávna zapomenutá. V roce 2017 ale začala crowfundingová kampaň na vztyčení její sochy, aktuálně se připravuje její realizace na půdě Mezinárodní vesmírné univerzity ve Francii. Na památníku bude plastika Félicette, kterak stojí na zeměkouli a hledí vstříc obloze.

Pravděpodobně ve snaze uniknout svým lidským majitelům, hádám.

Autoři kampaně nyní ovšem chtějí skrze příběh jedné vesmírné kočky připomenout i všechny ty zapomenuté zástupy živých tvorů, které jsme do vesmíru nedobrovolně poslali. A nyní je díky tomuto reálnému příběhu o fous lépe znáte i vy.

[Petr Zajíček]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama