Kapavka: nejstarší pohlavní nemoc světa nikam nezmizela, může se i vrátit

TLDR: Letní seriál MUDRstart o pohlavních chorobách pokračuje, tentokrát marginalizovanou pohlavní chorobou, která dnes možná působí spíše jako vtip – pro milovníky pálení při močení a hnisavých výtoků – ale tenhle vtip doprovází lidstvo už velmi dlouho, a v případné éře po konci antibiotik nám z něj může zamrznout úsměv. 

Nejstarší choroba

Sympatický letní románek ve vás nemusí zanechat jenom příjemné vzpomínky – ale také bakteriální návštěvníky Neisseria gonorheae! Jimi infikované genitálie, popřípadě ústa nebo konečník, mají běžně za následek neslavné pálení při močení. To postihuje muže i ženy. Název kapavka získala skrze typicky hnisavý charakter zánětu.

Po jeho boku se nicméně může dostavit i bolest genitálií či jejich okolí, ale také záněty pánve (u žen) či nadvarlat (u mužů). Pokud není tato infekce léčena, může se rozšířit i do zbytku těla a vést k řadě komplikací, které si ještě rozebereme níže. Kapavka má možná legrační název, a dnes působí spíše jako mizivá životní komplikace, ale méně legrační jsou její potenciální komplikace i její dlouhá historie.

Na rozdíl od jiných pohlavních chorob má kapavka v historii evropských národů svou dlouhou tradici – pravděpodobně jde o jednu z lidstvu nejdéle známých pohlavních chorob vůbec. Na její přesný původ nepanuje jasný názor, ale nejstarší známé psané zkazky jsou datovány již do starověku. Nemoc podobnou kapavce popsal ve své učebnici prapůvodní čínský císař a sjednotitel Čchin Š’-chuang-ti již ve 26. století před naším letopočtem. Předpokládá se také, že zmínka o „vydání semene“ Leviticu ve Starém zákoně a naznačená preventivní opatření se vztahují rovněž ke kapavce.

Znal ji zřejmě Hippokrates, který tvrdil, že je důsledkem „rozkoše Venuše„.  Také Celsus žjící na počátku našeho letopočtu si byl kapavky a jejích komplikací dobře vědom – již tehdy pacienty se zúženou močovou trubicí cévkoval. Nakonec termín „gonorrhoea “ vymyslel řecký lékař Galén (2. století našeho letopočtu), když spojil slova pro „proud“ a „semeno“. Hnisavý charakter onemocnění byl tedy v této dávné historii nesprávně považován právě za sperma…

Dlouhé hledání původce

V době stovky či dokonce tisíce let před příchodem poznání existence mikrooganismů lidé možná neznali přesnou příčinu onemocnění, ale chápali obecné zákonitosti jejího přenosu. O závažnosti zdravotního i společenského vlivu kapavky svědčí například skutečnost, že anglická koruna přijala již v roce 1161 (!) zákon snažící se o omezení „pálivé nemoci„, stejně jako existovala série podobných zákonů později.

Situaci dále zkomplikoval příchod syfilis do Evropy v 15. století – a až do roku 1838 (!!) nebylo skutečně potvrzené, že jde o dvě různé nemoci. To už však přichází moderní věda a po tisících letech, kdy kapavka sužovala lidstvo, se kolem ní začly věci měnit.

V roce 1879 objevuje Albert Ludwig Sigesmund Neisser původce onemocnění kapavky, zmíněnou bakterii Neisseria gonorrhoeae. Jeho výsledky jsou publikovány v roce 1882, o tři roky na to se daří také vypěstovat mikroorganismus v kultivačních médiích. Poprvé jsou jasné skutečné kořeny pohlavní choroby – a tak se začíná hledat i potenciální efektivní lék!

Snaha o léčivo byla samozřejmě mnohem starší – nejméně od 16. století se zkoušelo podávat nemocným mužům skrze močovou trubici malé množství rtuti. Později se testovaly i výplachy teplou vodou, různé druhy pepře, sulfonamidy a podobné libůstky. Dokonce se od roku 1890 testovala i vakcína. Reálně ale napomohly boji s nemocí dva vynálezy – prezervativy a antibiotika.

Používání kondomů omezilo riziko samotné infekce. S příchodem antibiotik pak bylo upuštěno od stále používaného, leč veskrze složitého a nepříjemného podávání rtuti a zrodil se svět, ve kterém kapavka sice stále existuje – ale dávno nemá takovou závažnost jako dříve.

Prozatím.

Návrat krále (pohlavních chorob)

Zcela stejně jako v případě syfilis totiž také u kapavky platí existence zvyšující se rezistence různých variant bakteriálního původce proti antibiotikům. A není to nový problém – penicilin se začal na léčbu kapavky používat již z kraje 40. let, ale jenom v roce 1946 byly ohlášeny čtyři (!) kmeny N. gonorrhoeae rezistentní vůči léčbě. Odolnost proti antibiotikům je cokoliv, jenom ne nový fenomén…

I dnes dochází celosvětově na 80 až 90 milionů nových nákaz, přičemž nejvíce se nemoc šíří v Africe a na amerických kontinentech, a nejméně pak v Evropě. Odhaduje se, že v roce 2013 kapavce podlehlo 3200 lidí – to je v globálu velmi malé číslo, ale ještě o 23 let dříve to bylo pouze 2300 lidí. Pokud se budou dále šířit kmeny odolné vůči antibiotikům, může toto číslo v budoucnu prudce vzrůst. Ničemu nepomáhá ani skutečnost, že v řadě regionů je kapavka druhou nejrozšířenější pohlavní nemocí vůbec. Na prvním místě jsou různých částech světa chlamydie, popřípadě HPV.

Neléčená kapavka tak, jak ji zažívaly celé stovky generací lidí před dobou moderní medicíny, přitom může přinášet celou řadu komplikací. Jednou z nich je systémová diseminace, která se projevuje kožními puchýřky nebo petechiemi, septickou artritidou, meningitidou nebo endokarditidou. Nepostihuje všechny, přesněji méně než 1 % nakažených, ale právě to vystihuje nevypočitatelnou povahu onemocnění.

Dlouhodobě neléčená kapavka může vést k zánětům tkáně obklopující játra, hnisavé artritidě kloubů, komplikacím při těhotenství (včetně rizika potratu), slepotě novorozenců i dospělých v důsledku zánětu spojivek, či také naopak k neplodnosti. V neposlední řadě se její efekt může projevit až dekády po původní nákaze. Víme například, že muži, kteří prodělali infekci kapavkou, mají zvýšené riziko onemocnění rakovinou prostaty

Kapavka je problém, který v posledních 80 letech nikam rozhodně nezmizel – je v populaci přítomný stále, jenom došlo na značné marginalizování jejího efektu díky dostupné prevenci i léčbě. To první ale vyžaduje ochotu a obezřetnost, která není během žhavých letních románků vždy po ruce. A to druhé nám tu nemusí vydržet navěky.

Hledání nových antibiotik či jejich analogů je o to významnější, že nám podobné léky můžou i v budoucnu snad pomoct od jiných, doslova palčivých onemocnění!

Text byl původně publikován na webu MUDRstart. Přetištěno se svolením.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama