TLDR: Bude budoucnost programování tkvět v popisování vašich záměrů umělé inteligenci, která už těžkou práci odedře sama? Nejspíše v dohledné době nikoliv – snadnější cestu k tvorbě programů přesto ocení mnozí. Oznámení zde.

Počítači, programuj!

Když se popisují výhody umělé inteligence pro běžné práce, často se nápady musejí lovit hodně z hloubi. Neznáme totiž jaksi ještě aplikace, které ještě neexistují – a je často obtížné si je představit. Ale třeba v případě programátorů nabízí nový nástroj od OpenAI již velmi konkrétní příklad v tom, že mašina umí psát kód sama od sebe – člověk ji jen běžnou řečí popisuje, co by od programu chtěl.

Jmenuje se to OpenAI Codex, a v zásadě jde o další z překladačů z jednoho jazyka do jiného. To, co znáte jako Google Translate nebo DeepL, s přimhouřením očí a uší funguje i zde. OpenAI Codex totiž překládá přirozený jazyk do počítačového kódu! Člověk jen napíše (a jednou jen řekne), že chce, aby předmět X uměl fičuru Y, a Codex sám vydatluje řádky kódu, které to převedou v digitální realitu.

Codex ovládá více než tucet programovacích jazyků, byť prozatím byly jeho možnosti demonstrovány jenom na primitivních hrách v duchu Space Invaders. Přesto jde o něco, co vyvolává otázky stran budoucnosti! Bude proto asi překvapivé, když napíšu, že programátoři z masa a kostí se zatím o práci nemusejí bát. Nejspíše.

Při věštění budoucnosti je třeba vždycky dodat: stát se může jistě cokoliv. Pár let nazpět by i Google zcela bez okolků vyplivl větu „your eyes September“. Takže ne, co bude za pár let, nikdo jistojistě neví…

Na takové to domácí programování

Ale obecně platí, že programovací jazyky existují právě proto, že počítači potřebujeme dávat jasné, jednoznačné a exatní instrukce. Věty typu „zmenši ten font“ teoreticky můžou být pochopeny vícero způsoby. A je otázka, jestli AI dokáže poznat kontext a řešení situace odmítnout. Je přitom další otázkou, k čemu program má sloužit.

Takže možná, že pro nějaký to domácí programování typu „OK, Google, rožni světla, až začnem rožnit, a zhasni je hodinu poté, co gril vypneme“ by se takové zadávání pokynů do programu určitě hodilo. Tedy, pokud zrovna neřešíš zabezpečení baráku, vypnutí požárních hlásičů či zapnutí rychlovarné konvice bez kontroly množství vody v ní.

Podobná strojová učení vlastně jenom využívají předpřipravené kusy kódu, takže jen sáhnou do toho, co už existuje. Pokud se člověk (takový, který kód nezná) nebude snažit nic upravovat, takovéto modulární programování s pomocí AI rozhodně má budoucnost! Kutilové, kteří si hrají s 3D tiskem, se mají opět na co těšit.

Softwarové společnosti ovšem nejspíše nebudou jen tak měnit zaběhnuté systémy produkce programů – tím spíše, pokud vyvíjejí programy bezpečnostního charakteru, kde si kód musejí psát tak nějak od nuly. Časem může najít AI místo ale i tady, třeba pro usnadnění nějakých rutinních, monotonních, málo častých (tudíž rychle zapomínaných) programátorských úkonů.

Stavidla naší kreativity

Ale i na takovýhle věci dnes už jsou klikátka přímo v editoru, ta AI je tam jakxi krok navíc, který zaprví není nutný (stačí v okně kliknout, co chci), a za druhé je riskantní (mám jistotu, že mě ta AI nepochopí jinak? Když se ukliknu v okně, je to moje chyba, když mě špatně pochopí AI, čí?).

Možná, že místo by mohla AI najít ještě ve vývoji prototypů, kde není nutné, aby vše fungovalo na 100 %, hlavně ať je tam něco. Tím ovšem potenciál zázračné technologie v mých očích končí. Alespoň prozatím.

Krom kutilů by AI mohla také mít smysl pro výuku programování – to by mohlo být docela cool. Taková interaktivní učebnice, kdy si vlastně ty vymyslíš zadání, a počítač ho za tebe vyřeší (to je dost blbé, protože tohle právě proto, že to oficiálně nejde nijak zautomatizovat, musí dělat člověk)! Ale aplikace takové srandy bude stát na učiteli od učitele, protože školství je na novoty notoricky alergické.

Závěrem tak lze říct totéž, co o mnoha pokrocích ve strojovém učení: jo, je to fantastické; ale ne, svět to na hlavu ještě dlouho nepostaví. Nakonec se přesně zdá, že spíše než všemocná AI, která nám všem ukradne prácu, jsme na ideální trajektorii k tomu, aby se strojová učení stala pomocným nástrojem, který ušetří lidem monotónní dřinu, a zase o něco víc pootevře možnosti naši kreativity!

[Martin Jašek, Ladislav Loukota]

Možná, že jednou umělá inteligence připraví o práci i detektivy. Ale zatím asi ne…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]