Nový model napovídá, jak se (nejen) děti učí první slova

TLDR: Program pomáhající analyzovat metody učení jazyka může – jednou – napomoct terapiím, školství i vývoji strojového učení. Zatím se ale jen zahřívá. Studie tuna.

Není slovo jako „slovo“

Co znamenají tato slova: „Auto“, „Pes“, „Kolo“? Jako dospělí si asi jen matně vzpomínáte, jaké to bylo, když jste se učili mluvit. Jak se ale děti učí jazyk od nejútlejšího věku?  Nová vědátorská studie se zabývala tím, jak malé děti integrují různé zdroje informací, aby se naučily právě nová slova! Jinak řečeno: jak se učíme chápat a popisovat věci kolem nás!

Každý z nás (pokud teda nejste katatonický čtenář) totiž přišel fascinující odyseou – během několika málo měsíců začal z primitivního hekání přecházet na jednoduchá slova („máma“, „táta“), aby relativně krátce na to začal formulovat věty, souvětí a další jazykové srandy! To je doslova dechberoucí tempo učení!  Odkud se ale naše chápání toho, co slova znamenají?

Na první pohled je to snadné. Zdroji může být cokoli – od toho, zda děcko nějaký předmět vidělo (což naznačuje, že má nějaký název, který už někdy slyšeli), až po to, co mohou slyšet, když jim někdo řekne nové slovo. Vědátoři ze Stanfordovy univerzity a Massachusettského technologického institutu (MIT) fčil přišli na to, jak tyto zdroje kombinovat

Pro vysvětlení vytvořili kognitivní model navrhující sociální inferenční přístup, v němž děti využívají všechny dostupné informace, které mají před sebou, aby odvodily identitu daného objektu. Zkusme si to představit jako malý počítačový program, do kterého zadáme citlivost dětí na různé informace, které měříme v samostatných experimentech. 

Program pak simuluje, co by se mělo stát, pokud se tyto informační zdroje racionálně zkombinují, a předpovídá, co by se mělo stát v nových hypotetických situacích, kdy jsou všechny tyto informační zdroje k dispozici. K čemu výsledky došly?

Zdroj: Pixabay/Fair Use, CC BY
Zdroj: Pixabay/Fair Use, CC BY

Jak se učíme slova?

Na začátku měli autoři výzkumu informace o předchozích výzkumech z oblasti filozofie, vývojové psychologie a lingvistiky. Dále byla shromážděna data z testů, které byly zadány 148 dětem ve věku od 2 do 5 let, aby se posoudila jejich citlivost na různé zdroje informací, a tyto informace byly následně vloženy do modelu.

Poté, co výzkumníci získali předpovědi ze svého modelu, provedli experimenty v reálném světě s celkem 220 dětmi, aby zjistili, jak dokážou odvodit význam slov, jako je kachna, jablko a voják, když jsou příslušné předměty umístěny před nimi na obrazovce tabletu. Děcka dostávala řadu podnětů ohledně vztahů mezi slovy a předměty, včetně komentářů moderátorů a směsice označení, která ještě neznala.

Vědátoři tak mohli testovat 3 zdroje: předchozí znalosti, náznaky moderátora/učitele a kontext v rozhovoru. Tento přístup byl velmi úzce spojen s výsledky závěrečných experimentů, což naznačuje, že tyto tři zdroje informací využívají děti předvídatelným a měřitelným způsobem k budování slovní zásoby. A ukazuje, že mnohdy platí víc řešení najednou!

To asi není zase tak šokující – děcka se reálně mnohdy se učí prostě to, co jim řekneme, aby se naučily. K čemu to tedy je, když tu není žádné bizarní odhalení? Výsledky práce především naznačují, že lze vyloučit různé alternativní hypotézy: čili třeba to, že například že některé zdroje informací děcka ignorují, anebo že způsob, jakým jsou zdroje zpracovávány, se s věkem mění.

Studie nám tak studie poskytuje matematickou perspektivu pro pochopení toho, jak probíhá učení se jazykům u dětí, ale v tomto konkrétním přístupu jsme stále teprve na začátku. Jinak řečeno: testuje se tu nástroj, ale až budoucnost ukáže víc o tom, co se s ním dá postavit!

frog tab 2
Ukázka z testu. Zdroj: nk et al, Nature Human Behaviour 2021

Zázraky komunikace

Zjišťování toho, jak se učí náš dětský mozek, může prozatím působit malinko banálně – ale to platí jenom v případě, že s tímhle učením nemáte žádné problémy. Výhledově by odhalení víc o procesech učení mohlo napomoct terapiím pro děti, které jsou z nějakého objektivního důvodu mentálně handicapované, stejně jako by mohl zlepšit i metody vývoje strojových učení. Nakonec i školství by zasloužilo trochu lépe poštelovat, jak se děcka věci učí

Detailnější pochopení toho, jak se věci učí, tedy má rozsáhlý potenciál. Původní myšlenka vědátorů je ohledně rozlousknutí učení děťátorů je tedy zatím doslova v plenkách – a k jejímu rozvinutí potřebujeme rozsáhlejší studie, které by zkoumaly více faktorů a více dětí. Podobné experimenty na dětech ale můžou nakonec vést jenom k celé paletě užitečných aplikací, které v součtu můžou zrychlit učení jak mladých, tak i nás starých!

[Nina Kadasová, Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama