Mozková androgynie je běžná, ač se z ní mnohým plaší kladiva

TLDR: Čistě „mužské“ nebo „ženské“ markery jsou u lidí méně častý jev. Většina z nás má mozek namixovaný, a z hlediska evoluce a plasticity to dává smysl. Studie tu.

Muži z Venuše

Muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Tohle základní astronomické (a biologické) téma známe všichni. Všichni ale nejspíše známe i lidi, kteří mají kombinaci osobnostních rysů, jež se stereotypně považují za mužské nebo ženské. Téma „genderu“ je dnes cosi, co plaší kladiva leckterým diskutérům. Obecně platí, že„psychologická androgynie“je existující jev a již dlouho se spojuje s vlastnostmi, jako je lepší kognitivní flexibilita, sociální kompetence a duševní zdraví.

Teď je čas na dva disklejmrové odstavce. Musíme si na úvod něco sdělit, protože asi DOST lidí začne v komentářích hiphopovat na téma „genderu“, takže si o tom dáme tento odstavec: když se mluví o „genderu“, jednak prakticky nijak nesouvisí s touhle prací, jednak nemusí být ani něco souvisejícího s penisem nebo vaginou. Tedy fyzickým pohlavím. Je to spíše to, jak lidé chápou ve své hlavě. A můžete nebo nemusíte s nimi souhlasit (já v jejich hlavě nejsem, takže je mi to obvykle šumák), to je už na vás, ale není to úplně nový koncept.

Pokud se shodneme, že „někdo má rád holky, a jiný zase vdolky“, tak se obecně shodujeme na existenci toho, že jeden nositel penisu/vaginy může mít značně odlišné nastavení myšlení/priorit než nositel jiný. To je celé. Unisexuální záchodky, nebinární olympiáda nebo jiné aplikované nápady téhle teze se vám už – jak jsem zmínil – líbit mohou a nemusejí, obojí je vaše plné právo. Ale asi by dost v libovolné debatě na tohle téma pomohlo, kdyby všichni mluvili stejným jazykem a nedivili že, „kolik je genderů (sebeidentifikace v hlavě) vs. kolik je pohlaví (lulán vs. kačka)“, žejo.

Popojedem k práci.

Totiž k androgynii v neurovědě. Jakou roli hraje v definici chování mozek? To zní možní jako hloupá otázka, když náš mozek je to, čím jsme – ale jenom do okamžiku, než si uvědomíme, že na mozek například také působí hormony produkované zbytkem těla. Včetně pohlavních orgánů. Je vidět jejich otisk na mozkové činnosti?

Inu, do určité míry ano. Již dlouho se ví o tom, že existují lidé, kteří jsou ve svém chování více androgynní, v kontrastu se svou biologickou podstatou, a dělají tak věci, na které vzhledem k tomu, co mají v kalhotách…viz předminulý odstavec. Jak častý je to jev?

Nová studie publikovaná v Cerebral Cortex přitom naznačuje, že něco podobného je vcelku běžný jev. A dokonce může jít o evoluční výhodu.

Škatulky sem, škatulky tam

V první řadě platí, že psychologická androgynie se považuje za psychologicky ochrannou. Kupříkladu: je spojena s menším počtem problémů v oblasti duševního zdraví, jako jsou deprese a úzkosti. Souvisí také s vyšší kreativitou.

Všichni dobře známe vlastnosti, které jsou stereotypně klasifikovány jako mužské nebo ženské. Například, že „muži nemají vyjadřovat své pocity nebo plakat, když jsou rozrušení“. Namísto toho se od nich očekává, že budou tvrdí, asertivní a racionální. Na druhé straně se od žen často očekává, že budou emotivnější, vychovatelnější a lepší v jazycích. Tyto rozdíly pravděpodobně budou částečně odpovídat společenským normám a očekáváním, lze na nich však vidět, jak může „zákaz neplakání“ vést k patologickým jevům, jako jsou deprese nebo sebevraždy.

Vzhledem k vlivu společnosti neurověda dlouho diskutovala o tom, jak se liší mužský mozek odmozku ženského.V literatuře lze sice najít mnoho zpráv o rozdílech mezi mužským a ženským mozkem, ale ty typicky řeší věci jako váha či prokrvení, nikoliv nutně funkci. Na druhou stranu víme, že u mužů vs. u žen existuje jiné propojení mezi různými mozkovými částmi. To by už na zásadnější rozdíl mezi oběma pohlavími mohlo ukazovat. Jak problém rozseknout?

Aby bylo možné zodpovědět tuto otázku, nová studie provedla s pomocí algoritmu strojového učení a údajů z neuroskenů bohaté a detailní propátrání chodu velkého množství mozků. Značky identifikující „typicky mužskou“ a „typicky ženskou“ konektivitu (ony zmíněné rozdíly v připojení různých částí) byly následně použity k charakterizaci mozku u 9620 účastníků (4 495 mužů a 5 125 žen). Když data vyplivla výsledek, ukázalo se, že značky byly distribuovány v celém kontinuu, nejen u „mužských“ a „ženských“ typů.

V daném vzorkubylo přibližně 25 procent mozků identifikovaných jako mužských, 25 procent jako ženských a 50 procent bylo distribuováno na nějaké části spektra mezi nimi – tedy androgynní.

Zdroj: WorldStarHipHop/Reddit, Pixabay, vlastní
Zdroj: WorldStarHipHop/Reddit, Pixabay, vlastní

Hlavně Homo sapiens

Tím ještě nekončíme. Lidé, kteří se nacházeli uprostřed tohoto kontinua, měli přitom v datech méně symptomů duševního zdraví, jako jsou deprese a úzkosti, ve srovnání s těmi, které se vyskytly na obou krajích spektra.To podporuje novou hypotézu vědátorů, že existuje specifický jev androgynního mozku, který může být spojen s lepším duševním zdravím! Ale samozřejmě jde zatím o korelaci, která bude vyžadovat další uvažování a studování.

Tím se dostáváme k oné evoluční výhodě. Padesátiprocentní zastoupení (různé míry) značek obou pohlaví jasně ilustruje, že disponovat vlastnostmi víc než svého pohlaví je žádoucí dominantní jev. A dává to smysl i u historie Homo sapiens. Abychom se naučili nové věci, abychom se dokázali přizpůsobit neustále se měnícímu globálnímu prostředí, musíme být schopni pozorně vnímat svět kolem nás. Musíme také mít duševní pohodu, flexibilitu a být schopni využívat širokou škálu životních strategií.

Dané dovednosti nám umožňují rychle pochopit vnější kontext a rozhodnout se pro optimální reakci. Pomáhají nám využívat časově omezené příležitosti a vštěpovat odolnost. Proto tyto dovednosti poskytují výhodu lidem s androgynním mozkem, u jiných je méně pravděpodobné, že se budou překrývat.Mozek je do jisté míry proměnlivý (plastický).Je proto velmi pravděpodobné, že androgynní mozek je ovlivněn genetickými i environmentálními faktory, jakož i vzájemnou interakcí.

Sečteno a podtrženo, výsledky vůbec neřeší, kdo se jak identifikuje či neidentifikuje, ale především ukazuje, že naše mozky jsou schopné fascinující adaptace – a je nasnadě, že tato schopnost je evoluční výhodou. Takže i muži mohou pečovat o potomka a ženy mohou ulovit medvěda. Protože bez podobné pružnosti se šance na přežití snižuje.

Vzhledem ke zjištění, že androgynní mozek nabízí i lepší duševní zdraví, vyplývá, že pro optimální výkon ve škole, v práci a pro zlepšení životní pohody se musíme vyhýbat extrémním stereotypům a dětem nabídnout vyvážené příležitosti.

[Nina Kadasová]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama