Mohli se Sparťané obejít bez obuvi? Co na to říká věda?

TLDR: Historičtí Sparťani neměli rádi boty, protože dle jejich ideologie chlapci bez nich měli lepší obratnost a výdrž. A ačkoliv na tom něco mohlo být, historicky vzato se obuv vojákům spíše osvědčila.

Nohy jako v bavlnce

Pokud občas nosíte boty, považte, že máte nejlepší péči o chodidla než drtivá většina předků v lidské historii! Ale paradoxně jdete proti jednomu ze základů toho, co dělalo dobrého obyvatele Sparty.

Dokonce i v oblastech (časových i geografických), kdy už existovala nějaká obuv – jako v klasickém starověkém období řeckých států, kdy sice majorita stále chodila bosa, ale válečníci si typicky obuli aspoň sandály – si ale mnozí cíleně zvolili, že budou bosi. Ano, řeč je teď o Sparťanech.

I když mnoho z toho, co více o jejich slavné účasti na řecko-perských válkách, jsou spíše mýty než realita (především ohledně Therompyl: nebojovali tam sami, ale spolu s tisíci dalšími Řeky…), jednou z nejimpresivnějších skutečností kolem bitvy je rychlost, s jakou se Sparťané přesunuli do oblasti v bitvě u Marathónu. Historické anály totiž praví, že během tří dnů před bitvou ušli přes 200 kilometrů!

Vtip je navíc v tom, že tak měli učinit nejenom skrze terén bez pořádných cest – ale i navíc naboso.

A to jako vážně?

Zdroj: New Pauly

Sparťané byli proslulí tím, že údajně bojovali a pochodovali bosí.
#directedbyQuentinTarantino

Sluší se zmínit, že o historické autenticitě Sparťanů naboso lze z podobných praktických důvodů také pochybovat – dobové prameny hovoří jasně v tezi bosých Sparťanů, ale dobové prameny také rády přehánějí. Vzhledem k tomu, že spartská společnost však mnohdy protežovala válečnický kult až za hranice dnešního rozumu, lze se přiklonit k tom, že bosé nohy nejsou tak nepředstavitelnou součástí tehdejší společnosti. Historicita obuvi je tedy rozhodně předmětem úvah…

Případná absence obuvi ale nebyla dána tím, že by obuv ještě neexistovala – jak ukazuje, obrázek vedle, Řekové měli mnoho (v reálu desítky) výrazů pro různé druhy obutí. U Sparťanů to ale byl jejich dalších maniakálních nápadů, jak posílit tělo, ducha a tak vůbec. Podle Xenofóna byl tento zvyk připisován legendárnímu zákonodárci Lykúrgovi:

Místo aby (spartským) chlapcům změkčil nohy sandály, požadoval (Lykurgos), aby si nohy zpevnili tím, že budou chodit bez bot. Domníval se, že pokud si tento zvyk vypěstují, umožní jim to snadněji šplhat na kopce a s menším nebezpečím sestupovat ze strmých svahů a že mladík, který si zvykl chodit bos, bude skákat a poskakovat a běhat hbitěji než chlapec v sandálech.

Sparťané, respektive jejich muži, tedy zřejmě zůstávali bez obuvi po celý život spíše z ideologických důvodů, a to i při pochodu drsným terénem. V důsledku toho (můžeme se tedy jen domnívat – já to testovat nebudu) byly jejich nohy natolik zocelené, že je námaha při tak náročném pochodu neochromovala.

Faktem nicméně, že jakkoliv může být podobná teze tak nějak animálně sympatická, historicky vzato se zjevně ukázalo, že dobrá (či vlastně jakákoliv) obuv je přinejmenším pro válečníky lepší nápad než její absence.

Zdroj: Warner Bros., vlastní
Zdroj: Warner Bros., vlastní

Historicky osvědčená

Pokud se skutečně pohybovali naboso, úspěch v pochodu před bitvou u Marathónu svědčí o tom, že Sparťani byli zjevně velmi schopnými i v přepravě naboso. Jakožto dobová profesionální armáda (vzniklá navíc za cenu přeorientování celé své společnosti a jejich otroků o dosažení takového cíle) ale není rychlost cca. 60-80 km za den zase tak vysoká.

Průměrný člověk se i dnes dovede (v obuvi, po cestě) pohybovat cca. 5 kilometry za hodinu. To je právě 60 km v průběhu dvanáctihodinového pochodu. Sparťani sice nešli po asfaltce, ale i mezi osadami ve starověkém Řecku mnohdy existovaly nezpevněné cesty. Při pochodu do bitvy se nebrodili džunglí…

Profesionální voják na vrcholu své fyzické zdatnosti – a motivovaný nutnost spěchat kvůli dosažení vojenského cíle – by tedy rozhodně měl být s to ujít minimálně stejný nebo spíše vyšší počet kilometrů (tím spíše, že tehdejší výstroj byla mnohem lehčí) podobným terénem i dnes, přičemž kvalitní obuv by mu v tom byla spíše nápomocná nežli naopak.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama