Syfilis: Někdejší zhouba je dnes kuriozitou. Zatím

TLDR: Začínáme letní seriál MUDRstart o pohlavních chorobách – proč co jiného v létě ostatně řešit? Jako první si dáme syfilis – nemoc, které se vaši praprarodiče ještě mohli na svém tahu do značné míry bát, ale dnes díky antibiotikům platí za velmi dobře léčitelný problém. Alespoň prozatím…

Zážitek na celý život

Představte si, že strávíte nezapnutelnou noc s neznámým krasavcem/neznámou krasavicí, ze které si ovšem odnesete nepříjemnou návštěvu v podobě bakterie Treponema pallidum. Někdy v rozmezí 9 až 90 dnů poté se nejspíše v oblasti vašich genitálií (může jít však také o rty, mandle, ruce…) objeví nebolavý vřed zvaný šankr. Gratulujeme, právě prožíváte primární fázi syfilidy!

1 až 2,5 měsíců na to dojde rovněž na zduření uzlin a vznik výrazné červené vyrážky na trupu, dlaních, chodidlech i ústech. Tato sekundární fáze může být doprovázena různými dalšími komplikacemi včetně výskytu bradavic na sliznici, úbytku váhu, malátností, ale výjimečně také rozvojem žloutenky, artritidy či zánětu očí. Pro syfilidu je typické, že se umí „maskovat“ za celou řadu dalších chorob, ale k tomu se ještě dostaneme.

Pokud byste nemoc nelíčili, sekundární fáze do dvou let zmizí, a pacient/ka se začne cítit lépe. To je však další zrádný vývoj choroby. Začíná totiž latentní fáze, během které jsou sice projevy nemoci jen mírné a jeho infekčnost je nízká, jeho organismus je ale v součtu postupně stále výrazněji poškozován. Latentní fáze může trvat 10 až 20 let, po které nastupuje poslední terciární fáze.

Původci bakterie jsou již dávno pryč, ale série imunitních problémů nastartovaná jejich návštěvou teprve vrcholí celou plejádou problémů. Dojít může na vznik gummat, rozměrných zánětlivých ložisek, které mění vzhled nemocného do chodící karikatury a poškozují i jeho orgány. Neurosyfilis poškozuje jeho nervový systém, a kardiovaskulární syfilis může nakonec způsobit i aneurysma.

Pokud je po celou tuto dobu nemocná žena, může předat chorobu i svému potomkovi jako kongenitální čili dědičnou syfilis. V tomto případě malý pacient typicky umírá do jednoho roku života – pokud tedy nedojde na smrt plodu ještě během 5. až 6. měsíce těhotenství.

Celkově lze asi říct, že syfilis učinila z oné prvotní infekční noci vskutku nezapomenutelný zážitek na celý život. A tak se není čemu divit, že v minulosti šlo o záležitost, která prostoupila různými třídami společnosti.

Neznámý původ

To, jak se syfilida k lidem dostala, není dodnes přesně známo. Populární teorie tvrdí, že nemoc byla importována posádkami zaoceánských plavidel – snad již samotnou Kolumbovou výpravou. Je pravdou, že v Evropě si první písemné záznamy všímají syfilidy právě v Neapoli v letech 1495 až 1495, tedy krátce po návratu Kolumbovy nejslavnější plavby. Existují však i teze o tzv. předkolumbovském výskytu ve Starém světě.

Díky tomu, že syfilida způsobuje celou řadu proměnlivých symptomů – a je proto nazývána jako „velký imitátor“ připomínající baterii mnoha jiných chorob – pozdější teorie mluví o tom, že řada domnělých středověkých nemocí (především lepra) mohly být ve skutečnosti epidemiemi syfilis. Popsání v Neapoli na konci 15. století pak mohlo být čistou náhodou. Dosavadní snahy potvrdit tuto tezi pomocí analýzy ostatků v předkolumbovské Evropy však prozatím vyšly nejasně.

Je také možné, že pravdu mají obě teze zároveň – syfilis mohla být v Eurasii přítomná, ale v lehčí formě. Snad v takové, která se nešířila pohlavně. Kolumbův nezapomenutelný návrat ovšem zažehl epidemii vlivem importu nového kmene šířeného i pohlavně. Ten později mohl vytlačit původní „evropské“ kmeny. To vše jsou ale stále jen hypotézy.

Ať byl původ jakýkoliv, v Evropě se syfilida velmi rychle začala efektivně šířit. První epidemie v Neapoli byla rozšířena mimo město vlivem tehdejší francouzské invaze do regionu, a syfilida se stala významným zabijákem v době osvícenství. Celkové počty obětí choroby se liší, a bez znalosti dobové populace mnoho neřeknou. Odhaduje se však, že v populaci Londýna na konci 18. století bylo ve věku 15 až 34 let na syfilidu léčeno víc 20 % všech lidí. Nakažených mohlo být ještě víc.

Vzhledem k „efektivitě“ léčby před příchodem antibiotik šlo tedy o významného podílníka celkové úmrtnosti populace.

Doutnající riziko

Dobová medicína zkoušela nejrůznější metody léčby od mědi po guajak, ale až do 20. století s pramalým úspěchem. V roce 1905 s rozvojem moderní lékařské vědy ovšem přichází Fritz Schaudinn a Erich Hoffmann, a hlásí velký objev – podařilo se jim odhalit původce syfilidy, bakterii Treponema pallidum!

Když výzkumníci vědí, proti čemu bojují, snáze se hledají léky. Jen pět let na to Sahachirō Hata oznamuje i první efektivní lék Salvarsan. Z dnešního pohledu jde o dryják o vysoké toxicitě, který mohl také poškodit játra či jinak vést k rizikům pro organismus. Salvarsan byl však prvním látkou, která Treponema pallidum skutečně zabíjela, aniž by sebou obvykle brala i hostitele.

Spolu s dalším vývojem Ještě 100 let nazpět však syfilida byla stále významné riziko ve veřejném zdraví. Z poledních „celebrit“, které nemocí v nějaké formě trpěli, lze jmenovat třeba filozofa Friedricha Nietzcheho, mafiána Al Caponeho či modernistického malíře Édouarda Maneta.

Navzdory prvním lékům to však byl až objev a rozsáhlý výzkum antibiotik, který během 40. a 50. let 20. století skutečně masově vytlačil syfilidu z veřejného života ve vyspělém světě. Zatímco v předešlých staletích se s nemocí setkal významný fragment populace, antibiotika v roce 2020 evidoval SZÚ v Česku na 870 případů syfilis u nás! A tento počet je nárůstem oproti předešlému roku, kdy šlo o 612 případů za celý rok!

Neznamená to, že syfilida je zcela bez rizik. Odhaduje se, že ji stále trpí kolem 12 milionů lidí na světě – přes 90 % z toho v rozvojových zemích. Stále tu má významný vliv na prenatální úmrtnost. A podíl choroby pomalu stoupá i v zemích vyspělých – nejspíše kvůli dnešní snížené popularitě bezpečného sexu.

Ve srovnání s minulými dobami jde ale o stín dávné hrozby. Tak tomu ovšem nemusí být také navěky. Stejně jako jiné bakterie, také Treponema palidum se postupně stává rezistentní vůči dnešním antibiotikům. A ačkoliv není prozatím v čele rizikových rezistentních bakterií, rozhodně není vyloučitelné, že postupný konec antibiotické éry může znamenat i riziko návratu syfilidy.

Je ale dost dobře možné, že Evropa byla syfilidy již jednou více či méně prostá – snaha přijít s jinými antibiotiky, anebo jejich analogy, tak může dosavadní stav také udržet dále funkční. A jednou ji snad zcela eradikovat. Okno k tomu již v minulosti existovalo, snad se nám tedy opět znovu otevře.

Text byl původně publikován na webu MUDRstart. Přetištěno se svolením.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama