TLDR: Truhla obsahující včelí vosk ukazuje jak na význam glaciální archeologie, tak i potvrzuje známé praktiky severského pastevectví. Zdroj hír.

Seveřané vs. Seveřané

Norští archeologie oznámili objev pozoruhodné dřevěné bedny, která nese kuriózní poselství z minulosti. Odhalení bedny napomohlo tání ledovce podél horského průsmyku v Opplandu – a dřevěná schránka stále uzavřená pevným víkem uvnitř skrývala kousky včelího vosku.

Možná byste truhly od pokladu „Vikingů“ čekali spíše zlato, stříbro anebo křesťanské lebky. Ale namísto toho nám objev připomíná daleko praktičtější stránku života seveřanů.

V první řadě, proč jsou „Vikingové“ v uvozovkách? Nález byl učiněný glaciálními archeology již v roce 2011, nyní tak tradičně píšu o pozdější analýze. Právě z té nicméně vyplynulo, že objev nepochází přímo z období severských pirátů. Radiokarbonová datace ukázala, že jeho stáří spadá až mezi roky 1475 -1635 našeho letopočtu.

Zjevně jde tedy o objev z období, kdy byly severské národy dávno křesťanské a ani náznakem nepřipomínaly postavy z populárního amerického seriálu. Podobné bedny se však používaly velmi pravděpodobně i dříve ve známější (a krvavější) éře severské historie – čili tu „Vikingy“ použijme jako popularizační zkratku. #sorry

A tím se dostáváme k tomu skutečně zajímavému – proč byl uvnitř včelí vosk, a proč je to zajímavé?

Zkrocená svíčka

Objev včelího vosku zní zřejmě podobně antiklimaticky jako status „Vikingů“ u tohoto objevu, ale opět jen na první pohled. Bedny se svíčkami se totiž (jak již padlo, tak nejen v této periodě) běžně převážely mezi letními pastvinami. Zde svíčky sloužily jako cenný zdroj světla při práci minima pastevců (obvykle jen dvou lidí na jedno stádo, znáte z #brokebackmountain) od nevidím do nevidím…

To byla součást norského přístupu k tzv. „letnímu pastevectví“ zvaného seterbruk. Farmáři přesouvali svá hospodářská zvířata z domovských farem na letní pastviny, kde se pásla. Letní farmy však nabízely jenom skromné poměry – umělý zdroj světla (viz bedna, o které je tenhle článek) tak umožňoval maximální využití času při péči o dobytek.

Ukazuje nám to v součtu, jak mocně se nažili Seveřané vydolovat maximum ze svého skromnějšího, drsnějšího zemědělství jen s minimem zdrojů, a dokonce i s tím, že si převáželi zdroj světla SEBOU mezi políčky. A jestli to není cool, tak užnevímcoje!

Datum spotřeby

Sluší se zmínit, že to nejspíše není poslední objev podobného druhu nejen z Opplandu. Glaciální archeologie narůstá na významu tím spíše, čím rychleji odtávají ledovce. A to je stejnou měrou dobře, jako i špatně – minimálně z hlediska poznávání historie; téma klimatu si necháme na jindy…

Pro archeology je samozřejmě objevování relativně dobře zakonzervovaných artefaktů skvělou příležitostí. Ledovec totiž dobře zachoval i organické předměty ze dřeva, kůže, kostí a vlny. To je něco, co se obvykle archeologům nepodaří najít. V Opplandu tak již došlo také k objevu vikinských kopí, tuniky z vlny, koňské sněžnice, palčáků, bot, vycházkové hole, nože, psího vodítka, a dokonce i zbytky samotného hafana!

Problém je, že všechny tyto objevy mají doslova omezenou dobu spotřeby. Pokud nedojde na odhalení artefaktu brzy po roztátí ledu, v němž byl zakonzervován, artefakt rychle míří do věčných lovišť. A ledovce mají tu nevýhodu, že jejich tání zrychluje – a že nabízejí k průzkumu obrovskou plochu.

Reálně tak archeologie spíše o řadu objevů přijdou, než aby byly katalogizovány. Ale to je už trochu jiné téma.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]