Něco před 19 miliony lety zřejmě zdecimovalo žraloky

TLDR: V sedimentech mořského dna během miocénu rapidně poklesl počet žraločích druhů. To naznačuje – byť nikoliv absolutně – že tehdy ze světa zmizelo na 90 procent žraloků. Studie tuna.

Tenkrát v miocénu

Dnes tu máme jednu záhadnou detektivu. Žraloci totiž nejspíše prošli 19 milionů let nazpět velkým vymíráním, které zredukovalo jejich počet o 90 %. K takovým závěrům přišla nová studie na základě tajů vyčtených z oceánských sedimentů. V tom je dávné kataklyzma dodnes zapsáno.

Došel na to tým vědátorů Elizabeth Sibert z Yalu, když analyzovala vzorky oceánského dna pohřbených až 5700 metrů pod mořským dnem. V periodě, která odpovídá právě období 19 milionů let nazpět během miocénu, totiž náhled ubývá zbytků žraločích zubů, a to i vůči zbytkům jiných ryb!

Zatímco v předešlé epoše tak bylo možné odhalit až 1 zub na 5 jiných rybích ostatků, před 19 miliony lety najednou ubývá počet zubů na 1 na 100 ryb. A to také koresponduje s odhadovaným poklesem žraloků v mořích na pouhou jednu desetinu jejich předešlé populace.

Nejde přitom jenom o lokální anomálii. V sedimentových jádrech ze severního i jižního Tichomoří našli vědátoři další důkazy o prudkém poklesu početnosti žraloků, který se znovu odhaduje na více než 90 %. Během této doby se také snížila rozmanitost žraloků plovoucích ve světových oceánech, a to o více než 70 %. Tato kalkulace sází na to, že zatímco před onou katastrofou byly žraločí chrupy pestřejší, po katastrofě druhová rozmanitost zůstala stejná.

Co je ještě divnější, je skutečnost, že na tuto změnu došlo relativně rychle v horizontu 100 tisíc let. Ale tím skutečným tahákem jako z Akt X je skutečnost, že vůbec nemáme tucha, co za onou katastrofou mohlo stát.

Záhadný pokles

Masové vymírání žraloctva by však samo o sobě nebylo zase tak překvapivé, kdyby ovšem korelovalo s jinými známými poklesy druhé pestrosti (čti: s vymíráním větším). Jenže to se právě nestalo. Nevíme, co se 19 milionů let nazpět stalo, že se to tak mohutně podepsalo na žraločích stavech.

Sedimenty neprozradily ani to, že by vymíraly jiné druhy, ani nevíme o jiných planetárních kataklyzmatech! Odhadovaný pokles je dokonce dvakrát (!) tak větší, než kolik žraloků zmizelo během K-Pg vymírání, které vypnulo dinosaury. Tuší se jen, že umřel kotel žraloků

Zdroj: Public Domain
Zdroj: Public Domain

Vzhledem k absenci vysvětlení nelze samozřejmě vyloučit, že Sibertovic studie je ve svých záměrech vedle jak ta jedle. Pokud fakticky došlo na rapidní pokles genové pestrosti mezi žraloky, budou pro to budoucí práce nejspíše s to najít důkazy v genových sekvencích žraloků. Když totiž dojde na masové vymírání, podepíše se to na redukci v předávání nejrůznějších genů. A to bychom nejspíše mohli být schopni již odhalit i v DNA žraloků dnes.

Jako vždy u nové studie ale platí, že nic negarantuje, že ji další studie nepostaví na hlavu. O tom věda je.

Minulost… a budoucnost?

Autoři nynější práce nicméně postulují, že neznámé kataklyzma mohlo mít vliv na roli žraloků v celých ekosystémech. Náhlý úbytek žraloctva totiž dle jejich teze vedl k tomu, že řadu ekologických „profesí“ žraloků zaplnily jiné druhy od tuňáků po velryby. To by vysvětlovalo, proč dnes již nejsou žraloci zase tak významným druhem jako kdysi – a mohlo by nám to napovědět i to, co žraloky dále čeká.

Uvážíme-li, že od roku 1970 zmizelo ze světových moří na 70 % dnešních žraloků (!) vlivem našeho (pa)rybolovu, je nasnadě, že historie se pro žraloky tak nějak opakuje. Má-li nová studie pravdu, nebude to pro ně poprvé – ale vzhledem k tomu, kolik toho možná ztratili minule, může to dost možná být také naposledy.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama