Minerální a duševní vlastnictví: Jak se může vyplatit osídlení Měsíce?

TLDR: O peníze jde vždy až v první řadě, finanční rentabilita kolonizace Měsíce proto nevypadá úplně příznivě. Ale jenom pokud vám jde o brzkou návratnost.

Proč se namáhat?

Lidstvo se vrací na Měsíc! A tentokrát už permanentně! Ale… proč vlastně? I když jsme se mnohokrát probrali, že dobytí Měsíce je nezbytné jako odrazový můstek pro cesty dále po Sluneční soustavě, je nutno si přiznat, že minimálně zpočátku nás na Luně žádné zlaté doly nečekají

Když se podíváme do historie, důvody pro kolonizaci byly obvykle dvojí – v první řadě šlo o rozšíření moci o nové území, v druhé pak o rychlý zisk bohatství.

To první je v případě Měsíce rozhodně stejně validní, jako když se velmocem minulosti vyplatilo držet si různá strategická území na Zemi. Na jihu Afriky nebo u Gibraltarské skály žádné zlato doly nebyly, ale kvůli významnému postavení daných míst v (obchodní i jiné) mořeplavbě bylo zkrátka výhodné tu postavit pevnosti a města.

Jenže ony pevnosti měly právě chránit kolem proplouvající plavidla. A faktem je, že momentálně nám něco podobného v kosmu jaksi nehrozí. Kolonie vznikaly totiž i za účelem generování přímého zisku. Jamestown pěstoval výjimečně kvalitní tabák a exportoval jej do Evropy. Cortez plundroval předkolumbovské civilizace a vozil nazpět jejich zlato.

Momentálně to však nevypadá, že bychom jakékoliv analogy tohoto (bohužel či naštěstí) mohli čekat od Měsíce.

těžba vs. těžba

Nenechte se mýlit, těžba nerostů na asteroidech dává z hlediska geologie perfektní smysl! Jak jsme už mnohokrát probrali, asteroidy mají tu výhodu, že zatímco na Zemi kvůli gravitaci klesly těžké kovy (které typicky chceme a potřebujeme v civilizaci) do jádra, takže celá historie hornictví těží jen „drobné“ vyvřeliny, u asteroidů na podobný jev nedošlo. Nerosty jsou tu mnohem homogennější rozložené, a tak potenciálně i mnohem dostupnější.

Přesně tento jev však do menší míry neplatí jenom na Zemi, ale i na Měsíci či Marsu či u jiných větších kosmických těles. Pokud bychom do komu museli vyrazit kvůli nerostům, Měsíc nám opět pomůže jenom jako odrazový můstek k cestám ke skutečným zlatým dolům v meziplanetárním prostoru…

Zdroj: Česká televize, ESA, vlastní
Zdroj: Česká televize, ESA, vlastní

Problém s těžbou nerostů navíc tkví v tom, že je musím nejenom někde v kosmu natěžit, ale také je dostat zpátky do civilizace. A to dnes – a ještě dlouho v budoucnu – bude znamenat především Zemi. V nejbližších dekádách kolonizace Měsice, a dost možná po celé 21. století, tak reálně nikdo z odborníků přes kosmonautiku nečeká, že se v kosmu budou těžit nerosty tím způsob, že by se následně ve velkém vozily na Zemi.

Určitá těžba v menším může nastat – ale nikoliv kvůli exportu surovin na Zemi, ale pro udržení soběstačnosti kolonie. I v tomto případě ale primárně a velmi dlouhou dobu budeme na Měsíci těžit nikoliv kovy, ale vodní led. Někdy dlouho poté možná stejná infrastruktura, která ledem napojila a okysličila první kolonisty, pomůže i k produkci lodí pro hluboký vesmír postavených z místních zdrojů.

Ale jestli se tak stane za 30 nebo 300 let, si dnes můžeme leda tak vsadit.

Jiný než hmotný majetek

Společným jmenovatelem mnoha skutečností výše je fakt, že návratnost lunárních základem a kolonií (pokud jim tam chceme říkat) bude přinejlepším velmi dlouhodobá, v řádu nejméně několika dekád, a spíše staletí. Světýlko na konci investic lze vidět, ale to je typicky pro soukromé subjekty příliš malá vábnička. Existuje však ještě jeden argument i pro krátkodobější návratnost kolonizace Měsíce. A paradoxně je to i argument nejstarší.

 Odhaduje se, že každý 1 dolar investovaný do původních misí programu Apollo vygeneroval 7 až 40 dolarů, a to nikoliv díky tomu, že by Neil Armstrong z Luny přivedl nazpět hory zlata, ale kvůli technologické inovaci – která následně nalezla uplatnění i mimo kosmonautiku.Jako nejklasičtější přímé technologie původně vyvinuté pro Apollo jsou uváděny různé typy ohnivzdorných materiálů nebo lepší odpružené pneumatiky. Ale kosmický program sekundárně prudce urychlil technologii, díky které čtete tyto řádky.

Mikroprocesory by dříve či později přišly nejspíše i bez kosmonautiky, právě nutnost provádět složité kosmické operace bez závislosti na lidech, a zároveň bez velmi těžkých dobových sálových počítačů, ale vedly jak ke zlepšení metod dálkové pilotáže (fly-by-wire), tak i rozvoji mikropočítačů. Spolu s dalším rozvojem internetu to o půlstoletí později vedlo k obrovskému nárůstu zcela nových druhů ekonomiky, příchodu strojového učení atakdále. Bez Apolla bychom v tempu vývoje počítačů dnes možná byli spíše na úrovni roku 2010, možná i roku 2000.

Také Elon Musk dlouhodobě tvrdí, že hlavní exportní artikl budoucí kosmonautiky nebudou nerosty, ale duševní vlastnictví – patenty na nové technologie, zlepšováky, ale dost možná i skutečné příběhy a události, které by se v podmínkách naší rodné planety zkrátka stát nemohly. A žádný scenárista či spisovatel si je doposud nemohl vysnít, protože zkrátka vše, co známe, čerpá z historie naší vlastní jediné planety…

Příslib toho, že lunární dobrodružství přinese “spoustu nových technologií” je sice ještě vágnější, než možnost importu surovin – faktem ale je, že pro tuto možnost již existují ony historické příklady, z nichž lze čerpat. A s trochou prvotních investic tak nelze vyloučit, že tato historie se bude opakovat znovu, jen snad s trochu odlišným koncem.

[Ladislav Loukota]

Celý rozhovor s Petrem Brožem je ve videu níže.

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama