Cíl: Měsíc! Takový je program většiny kosmických agentur

TLDR: Na Vědátorovi pokračujeme tématický týden o kolonizaci Měsíce, a dne na téma toho, proč vlastně nový závod o Měsíc existuje a jaké jsou pro něj důvody!

Na Měsíc napořád

Kosmický závod o Měsíc? To jsme tady ještě neměli! Alespoň tedy od 60. let 20. století, řekne si nejspíše většina z vás. Ve skutečnosti je ale dnešní závod o dobytí Luny do značné míry odlišný od doby, kdy spolu Amerika a Sověti závodili o to, kdo tam nahoře zapíchne první vlaječku.

Bez velkého přehánění lze totiž říct, že právě tohle byl ve skutečnosti ten pravý cíl závodů o Měsíc ze 60. let. Kosmický program tehdy vznikal – u Sovětů přímo, u Američanů nepřímo – jako prodloužená ruka vývoje balistických raket. Tedy vojenského přepravního prostředku, na kterém stála jedna část strategické jaderné triády.

Jasně, ani N1, ani Saturn V nebyly přímo rakety, které by měly házet atomovky na Kreml či Kapitol. Nechci ani naznačovat, že program Apollo se děl jako nějaká „tajná“ dobyvačná kampaň. Spíše se dá říct, že úspěch v dobývání Měsíce byl obrovským technologickým („Vidíte, naše rakety umějí leccos!“) i propagandistickým („Vidíte, který blok dobývá vesmír!“) úspěchem.

A právě kvůli prestiži a ukázání, „kdo ho má většího„, měly agentury v 60. letech také do značné míry bianco šek na své kosmické snahy. Jenže to se pak změnilo. Sověti se po lunární prohře nesnažili dobýt pro změnu Mars, ani nedorovnali americkou snahu lunární základnou. Namísto toho se tak kosmické progarmy obou velmocí změny na to, co bylo praktičtější – dopravu a výzkum na oběžné dráze Země.

A tam setrvaly i po studené válce s Mezinárodní vesmírnou stanicí. Až doposud.

Artemis a ti další

I když se snížení ceny letů do kosmu čekalo již od raketoplánů (primárně amerického STS, ale vznik i sovětský Buran a plánovala se halda dalších včetně evropského Hermes…), reálně nastala až nyní skrze obnovitelné nosiče Falcon 9 od SpaceX. Skoro všechny státy, které to s kosmonautikou myslí vážně, tak dnes vyvíjejí nějakou variantu kopie Falconu 9.

Krom Ameriky – v té se vyvíjí pro změnu rovnou jeho nástupce Starship.

To vše znamená, že na trvalejší přítomnost na Měsíci nebude nutné již vynahládat natolik astronomické částky, jako by bylo v případě, že by na program Apollo navázaly jiné podobné kolonizační snahy již dříve. A to také znamená, že ten, kdo se na Měsíc vrátí jako první nyní, bude určovat i další vývoj zdejší politiky.

Zdroj: Hergé, SpaceX

Nejvíce napřed jsou momentálně opět Spojené státy s programem Artemis, ale jenom pokud do něj budeme počítat i ambice SpaceX (a možná Blue Origin). I když se v tomto ohledu mluví o návratu do roku 2024, realističtější je spíše termín 2028. Amerika ale není jediná, kdo to s Měsícem myslí opět vážně.

Na záda ji otevřeně dýchá Čína, která se netají tím, že by svůj program lunárních sond a orbitálních taikonautů ráda v roce 2030 spojila do pilotované mise k Měsíci, a časem i vybudování permanentní základny.

Další potenciální aktéři – Rusko, Evropa, Japonsko – nemají sice zjevně kapacity na vlastní kosmický program, můžou však docela efektivně přicmrndávat programům obou výše zmíněných stran nového závodu o Měsíc. Evropa se třeba aktivně snaží zjistit, zdali lze z regolitu 3Dtisknout na Měsíci stavby. Rusko má ve stavbě kosmických habitatů zase mnohem více zkušeností než Čína.

Co dále?

Ani v nejbližších desetiletích ale hypotetická permanentní základna (či spíše základny) na povrchu Měsíce nebudou znamenat, že na Zemi se dočkáme nějakého exportu lunárních produktů. Na Měsíci se sice nejspíše začne s těžbou, ale především určenou k tomu, aby místní državy byly co nejvíce soběstačné. A úplně první se začne zřejmě těžit vodní led. Téma lunární geologie si ale detailněji rozebereme v jiném artiklu.

Podstatnější bude Měsíc až výhledově, za další jednu, dvě anebo tři generace – nejprve jako místo pro testování přežití v hlubokém kosmu, později jako loděnice pro skutečné výpravy dále od Země. Právě v tom ale bude sbírat nejvíce bodů ta strana, která vyhraje závod o udržení se na Luně již v nejbližších dvou dekádách.

Nenechte se mýlit – známky nového závodu o Měsíc jsou vidět na praktických krocích různých agentur už pěkných pár let. Ale tentokrát už nejde jenom o zapíchnutí vlaječky a let domů. Tentokrát tam už pro skutečné vítězství budeme muset zůstat!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama