TLDR: Americké námořnictvo neplánuje dát na vývoj elektromagnetického děla railgun v příštím roce ani jeden dolar. Zbrani uškodil paradoxně i vývoj „konkurenčních“ hypersonických střel. Oznámení tuna.

Elektromagnetické nedělo

Tak se zdá, že další vojenská technologie, kterou nám na 20. léta slíbila série Command&Conquer, to má alespoň prozatím za sebou. Jak shrnuli na Osel.cz, vojenský railgun, o kterém jsme i my čas od času utrousili pár písmenek, se totiž v rozpočtu US Navy na rok 2022 dostal na 0 dolarů.

Nejde sice o doslovné zrušení, ale z podobné situace se programy typicky už nedostávají. Na takovýto pokles došlo poprvé od představení vývoje v roce 2006. Railgun po technické stránce sice technicky vzato funguje, ale… není pro něj úplně místo. A to metaforicky i doslova.

V první řadě se vojáci (námořníci, letci, mariňáci…) začali více věnovat jiné konkurenční technologii Rychlého Doručení Jízdenky Do Valhally Na Protivníka – namísto neřízeného railgunu totiž v poslední době stoupají nahoru hypersonické střely, které mají mít rychlost vyšší než Mach 5. Tyhle srandy, které budou s to překonat většinu dnešní protivzdušné obrany, mají taky megalitickou rychlost, ale půjde s nimi otáčet, budou mít různé hlavice atd. atd.

Railguny ztrácejí body i kvůli svému původnímu cíli – určeny byly totiž spíše jako prostředek proti špatně vyzbrojeným povstalcům na Blízkém východě, proti kterým americké síly typicky bojovaly v poslední generaci.

A čím se teď budeme vraždit?

US Navy, která railgun vyvíjela, se ale dnes zaměřuje spíše na studenou válku s technologicky i průmyslově podobně vyvinutou Čínou (kde na ceně jedné střely tak moc nezáleží, protože bude stejně sloužit jako jako odstrašení) než bombardování domorodců bez smysluplné protivzdušné obrany (kde na ceně střely záleží, protože se jima střílí hodně a dlouho).

Nakonec pro railguny ale není místo na lodích… i doslovně. S railguny totiž počítaly jenom tři lodě třídy Zumwalt (prototyp si můžete pamatovat jako tu loď, kterou kapitánoval skutečný James Kirk), a ani budoucí plánované lodišky na tom nejsou o moc lépe. Nezlepšily to totiž ani nejrůznější nápady, jak nainstalovat railguny na jiná plavidla, jako byla transportní loď USNS Millinocket.

Možná, že až na konci této dekády začne námořnictvo připravovat novou generaci torpédoborců, můžou být railguny jejich integrálnější součástí. Faktem ale je, že se dá úspěšně pochybovat o tom, zdali dnešní praktické překážky pro railguny do té doby zmizí.

I když totiž nynější experimentální railguny úspěšně střílely… Jak to s prototypy chodí, nebyly zrovna nejsnazší na provoz. Objevily se tak zprávy o nejrůznějších obavách stran napájení zbraně, ale i jejího adekvátního chlazení a vůbec nalezení místa pro složité vybavení elmag děla. Takové problémy dnešní konvenční děla nemají, protože byly vyřešeny už před víc jak 100 lety. Nicméně, právě vývoj railgunů může být užitečný v identifikaci nešvarů pro další řešení.

Není všem snům konec…

I když je totiž námořní railgun momentálně mrtvý jako kalhoty do zvonu, jeho program přinesl řadu poznatků, které nemusejí najít místo jenom ve zbrojním průmyslu. Pravda, v tomto ohledu se mluví o tom, že principy projektilů dalekého dosahu (vyvinuté pro railgun) by mohly především vést k vývoji podobných projektilů, ale vystřelovaných konvenčními děly. Což úplně asi nepovede k projektování Lásky a Míru…

Ale třeba General Atomics v roce 2017 pro railgun vyvinul napájecí jednotku, která se vejde do lodního přepravního kontejneru, a poskytuje dvojnásobnou „energetickou hustotu“ vůči starším podobným generátorům. To je zjevně cosi, co v budoucnu bude muset jít ještě níž – ale nemusíte být válečný štváč, abyste si dovedli představit využití podobné srandy i mimo třetí světovou.

Nemusí to samozřejmě znamenat ani úplný konec railgunů na věčné časy a nikdy jinak. Oproti tradičním dělům mají railguny řadu praktických výhod (třeba se ti obejdové obejdou bez rizikového střelného prachu), ale možná, že do doby, kdy se budeme podobnými futuristickými paprskomety častěji vraždit, doba dozraje až po příchodu dostupnějších supravodičů a/nebo mobilnějších zdrojů energie.

Nezbývá než tedy obligátně říct: GOODNITE SWEET PRINTS, RIP IN PEACE, 2006-2021!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]