Rakovina byla ve středověku až čtrnáctkrát častější, než soudily starší práce

TLDR: Přesnější metody počítačové tomografie a statistické modely umožnily snáze odhalit stopy nádorových onemocnění. Studie tuna.

Máte nádor?

Jedním z častých zlozvyků je malování minulosti na růžovo. Vedle jiných představ o starých zlatých časech se objevuje i tvrzení, že v minulosti byly nádory mimořádně vzácné. Nová studie ale naznačuje, že to nebyla rozhodně pravda…

Písemné prameny, tedy nejrůznější záznamy o úmrtí, mají jen malou hodnotu. Základní poznání podstaty nádorů, které by vůbec umožnilo odlišit některé typy nádoru od vředů nebo dokonce abscesů, je až záležitostí 19. století. Někdy mohl být záznam zkreslen i přáním pozůstalých, protože některé příčiny smrti byly považovány za nedůstojné. Analýza toho, co se po našich předcích zachovalo na pohřebištích, je tak základní metoda, pomocí které se můžeme něco dozvědět.

I taková analýza má své slabiny. Například nedávno publikovaná práce analyzující ostatky z pohřebiště Dakhla zdánlivě potvrzuje, že nádory bývaly výjimečné. V ostatcích více než tisíce mrtvých nalezli stopy nádoru jen v šesti případech.

Problém takových prací je, že se řada z nich omezila jen na prohlídku kostí, případně na jejich rentgen. Vědátoři z Cambrige pod vedením Pierse Mitchella se rozhodli použít citlivější metodu, výpočetní tomografii.

Aby předešli možnému zvýšenému výskytu nádorů v důsledku rozšíření tabáku a v důsledku znečištění životního prostředí spojeném s průmyslem, zaměřili se na analýzu ostatků z dostatečně starých období. K analýze použili jen ty kostry, které se zachovaly dostatečně. Dostatečně znamená to, že byly zachovány kosti, které bývají obvykle postiženy nádorovým onemocněním.

Medieval Spine Bone With Cancer Metastases
Ilustrace toho, jak vypadá kost se stopami metastází. Zdroj: Cambridge University/Jenna Dittmar

Jemnější metody

Nakonec se jim podařilo získat 143 koster, u kterých byla zachována alespoň páteř, pánev a stehenní kosti. Pro představu, jak obtížné je získat takové skelety, jde o soubor ostatků ze šesti středověkých hřbitovů v oblasti Cambrigde, mrtví zemřeli v šestém až šestnáctém století. Důkladnou prohlídkou, rentgenem a výpočetní tomografií určili, u kterých mrtvých byly pravděpodobné kostní metastázy. Známky nádorového postižení nalezli u pěti ostatků.

Pět mrtvých (3,5 %) s nádorem je výsledek, který sám o sobě ukazuje, jak důležité je používat v paleopatologii výpočetní tomografii. Pouhá prohlídka nebo běžný rengen mají menší citlivost, řada známek nádorového postižení může uniknout pozornosti. Při obvyklých průzkumech je totiž nádorovým onemocněním postiženo jen kolem 1 % skeletů. Jistě, výpočetní tomografie není jediná dostupná metoda. Například fyzické rozřezání kostí by bylo v zásadě možné, ale opatrné rozkrájení celé kostry na tenké plátky je práce pro galejníky. Tedy pro někoho, kým naše kultura už/ještě nedisponuje.

CT Scan Medieval Skull Showing Metastasis
Metastáze skryté v kostní dřeni, jak je odhalil CT. Zdroj: Bram Mulder

Autoři šli ale dál a vzali v potaz i další faktory, které je možné alespoň zhruba odhadnout. Především vzali v potaz citlivost výpočetní tomografie. Ani výpočetní tomografie není všemocná, zachytí v průměru jen asi tři čtvrtiny všech kostních metastáz. Pro živé to není až takový problém, protože v odůvodněných případech lze použít i další zobrazovací metody, zejména nukleární magnetickou rezonanci nebo pozitron emisní tomografii. Tyto metody ale nelze použít u mrtvého, protože vyžadují například metabolickou aktivitu nebo proudící krev.

U tohoto ale neskončili. V současné době asi třetina až polovina nemocných s nádorovým onemocněním dospěje k tomu, že se jim objeví nějaká kostní metastáza. Toto číslo použili jako hrubý odhad toho, kolik mrtvých asi mělo nádor, ale zemřelo dříve, než se objevily kostní metastázy.

Tím se dostali k odhadu, že v analyzovaná populaci – tedy dospělí mrtví z Cambrige šestého až šestnáctého století – byla prevalence nádorů nejméně 9 až 14 %. To je číslo, které je výrazně vyšší než dosud publikované odhady, které se pohybují kolem 1 %.

Zdroj: Deus Io Vult
Zdroj: Deus Io Vult

Stará krásná historie

Důležité je i to, že stále jde o dolní odhad prevalence. Do hry vstupují další faktory, které nejspíš zvyšují počet nádorů, které nebylo možné na dochovaných skeletech zachytit. Z nich nejvýznamnější je nejspíš ten, že se kosti po smrti také rozpadají. Tomu částečně předešli tak, že analyzovali jen ty zbytky skeletů, ve kterých byly zachovány nejčastěji postižené kosti. Mezi nejčastějším a výlučným postižením je ale rozdíl, takže pokud měl mrtvý metastázy jen v částech skeletu, který se nedochoval, nemusel být zaznamenán.

Některá nádorová onemocnění, pokud nejsou léčena, vedou záhy ke smrti postiženého. Na změny, které by byly prokazatelné na kostech, už není čas. Při analýze kosterních pozůstatků tak mrtvý nebude počítán jako zemřelý, který měl v době smrti v těle nádor. V současné době se to týká především některých hematologických malignit a tak lze předpokládat, že příspěvek není příliš velký.

Nakonec je zde ještě jedna zásadní okolnost. Sice není pravdou, že by se ve v minulosti umíralo časně vždy, ale je pravdou, že bez ohledu na společenské postavení na každého člověka čekala celá řada nástrah. Takže i ten, kdo překonal dětství, stále mohl podlehnout například celé řadě infekcí, které jsou dnes vzácné díky očkování nebo dobře léčitelné antibiotiky. Jen někdo mohl mít štěstí a dožít se věku, ve kterém se dnes dožíváme svých nádorů. To, že se v minulosti řada lidí svých nádorů jednoduše nemusela dožít, dokladují věkové kategorie mrtvých na starých pohřebištích.

Co nám to říká pro dnešní dobu? Především to, že nádory v minulosti vůbec nebyly tak vzácné, jak naznačují některé dřívější práce. Skutečně zabíjely méně lidí než dnes, kdy na nádory umírá přibližně polovina z nás. Zdá se ale, že za významnou část současného podílu nádorů na smrti má za příčinu prostě to, že se jich dožíváme.

Práce má ale ještě jeden širší význam. Ukazuje totiž, že mít výsledky je hezké. Mít například pečlivý rozbor patologických změn na ostatcích z rozsáhlého pohřebiště odpovídá spoustě poctivé paleopatologické (antropologové prominou) práce. Neméně důležité je ale i úsilí vložené do interpretace těchto výsledků, tedy do pochopení toho, co nám tyto výsledky říkají. V tomto případě říkají, že ve starých zlatých časech nebyly nádory nic výjimečného.

[Jaromír Šrámek]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

1 komentář: „Rakovina byla ve středověku až čtrnáctkrát častější, než soudily starší práce

  • 28. května 2021 (15:20)
    Permalink

    Nechci zpochybňovat přínos nových technologií v této oblasti, ani to, že na jejich závěrech je určitě leccos pravdy. ALE podávat závěry tímto způsobem je značně zkreslující. Pracují s malým vzorkem z jedné oblasti a zároveň (alespoň na základě článku) tento výzkum nebyl se stejnou metodou replikován jinde. Narazili pouze na pět koster, které vykazovaly přítomnost nádorů, což je nízký počet na to, aby se mohla s jistotou určovat nějaká procentuální prevalence nádorů. Stačilo by totiž narazit na jednu kostru navíc a rázem by se procenta výrazně zvýšila, ačkoliv to může být pouze vliv náhody. Stejně tak by se mohl výzkum uskutečnit v jiné oblasti, kde by shodou náhod na žádnou kostru nenarazili. To by ale přeci neznamenalo, že se jedná o oblast, kde se rakovina nevyskytovala.

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama