Ne, vědci nevytvořili „křížence“ člověka a opice

TLDR: Ve skutečnosti vytvořili chimérický zárodek s lidskými a opičími buňkami. Přežil 20 dní a nejde o křížence, ale shluk dvou různých typů buněk. Studie tu.

Genetická chiméra

Titulky minulého týdne zněly jako začátek nové Planety opic. „Vznikl KŘÍŽENEC člověk a opice“, hlásily noviny a lidi sdíleli jako o život. A rozhodně chápu, že k pojmu „kříženec“ tahle studie svádí – budu-li upřímný, i já po něm v minulosti sáhl. Tím spíše ale vím, že je vedle jak ta jedle.

Ale pojďme od počátku. Badatelům ze Salkova institutu v Kalifornii se totiž skutečně podařilo vytvořit embryo opice, ve kterém byly přítomné i lidské buňky! Tenhle zárodek se navíc začal vyvíjet, a přežil dokonce 20 dní. Toto rané embryo se ale odborně nazývá chiméra.

Naproti tomu kříženec vzniká při křížení dvou blízce příbuzných druhů nebo odrůd, a jedná se v podstatě o přirozený proces. Křížením vznikla celá řada plemen zemědělských zvířat, o odrůdách rostlin ani nemluvě. Aby mohlo dojít ke křížení mezi dvěma organismy, musí se jednat o blízce příbuzné druhy, například koně a osla.

Když se sblíží kůň a odvážná oslice, vznikne z toho kříženec – mezek. Mezidruhových kříženců známe celou řadu, kromě mezka například cama (velbloud x lama), ligr (lev x tigr), nebo pizzly (medvěd lední a grizzly). Takovíto kříženci jsou ale často sterilní, a nemohou se dále rozmnožovat. Podstatné rovněž je, že kříženec má navenek zjevně podobnost čerpající z obou původních druhů. Takže hypotetický kříženec člověka a opice by nejspíše vypadal… třeba jako oholený šimpanz.

A přesně tohle vše, co jsem právě popsal, neplatí pro chiméru.

A teď chiméry…

Chiméra se od křížence významně liší. Zárodek chiméry totiž vznikne splynutím buněk dvou různých organismů. Některé buňky v těle chiméry tak mají genetickou informaci jednoho organismu, a jiné buňky mají genetickou informaci druhého organismu. Genetická chiméra může vzniknout i při splynutí siamských dvojčat v děloze. Jsou tak známy i případy lidí, kteří měli v jednom těle DNA dvou různých jedinců.

Chiméra také, na rozdíl od křížence, nemusí vzniknout jen z blízce příbuzných druhů. Vědci už v laboratoři vytvořili například chimérické myši s lidskou DNA, nebo chiméru prasete a opice (o které jste si mohli přečíst zde). Takovéto spojení člověka a opice ale dosud nikdo nestvořil.

Zdroj: 20th Century Fox, vlastní
Zdroj: 20th Century Fox, vlastní

Ve finále je nutné zmínit, že v chiméře se nespojují vlastnosti a vzhled původních druhů. Jde jenom o to, že uvnitř jedné bytosti (vypadající furt stejně) roste třeba orgán jiné bytosti (což bez skalpelu nezjistíte). Pokud by chiméra člověka a opice dorostla do dospělosti, vypadala by skoro zcela jistě pořád jako opice, a také se tak chovala. „Jenom“ by uvnitř ní mohlo pro někoho vyrůst lidské srdce, jemuž by opičák sloužil jako inkubátor.

Výzkumníci ze Salkova institutu vytvořili opičí chiméru tak, že mikroinjekcí vložili lidské kmenové buňky do vajíček Makaka jávského (Macaca fascicularis). Lidské buňky se začaly rozvíjet spolu se zárodkem makaka a vznikla tak stabilní chiméra. Celkem takhle v laboratoři vzniklo 132 chimérických zárodků, z nichž 91 přežilo 11 dní a jedno dokonce 20 dní.

A právě jako potenciální inkubátory orgánů mají chiméry největší význam!

Etické otázky?

Již dnes chiméry pomáhají studovat, jak se organismy vyvíjejí – a zkoumat tak interakci různých genů v embryích. Chiméry s lidskými buňkami mají také velké uplatnění v testování nových léčiv. Například chimérické myši, které mají některé lidské geny, nám mohou pomoci studovat, jak nové léky ovlivňují organismus a identifikovat případné vedlejší účinky dříve, než se začne testovat na lidech.

Mnozí vědátoři mají ale vyšší cíle. Chimérické organismy s lidskou DNA by totiž teoreticky šlo v budoucnosti použít k pěstování náhradních orgánů pro transplantace! Jenže, nikoho asi nepřekvapí, že s tím souvisí celá řada etických problémů. Idea, že šílení vědci vytvořili „křížence“ opice a člověka, a nikdo se nad tím nepozastavil (krom novin), nemůže být dál od pravdy.

Mnozí badatelé sami poukazují na to, že chimérické organismy stále provází celá řada neznámých. Není stále jasné, jak lidská DNA a lidské buňky ovlivní vývoj embrya. Lidské buňky by například mohly ve zvířecím těle „zdivočet“ a stát se rakovinnými buňkami. Zvířata s lidskou DNA a s „lidskými orgány“ určenými pro transplantace se také nelíbí ochráncům zvířat, kteří se obávají že, by tato zvířata zažívala nepřiměřené utrpení.

Etické otázky provázející vznik chiméry člověka a opice jsou ještě výraznější. Jedná se totiž o mnohem bližší a lidem podobnější druh, než například prase či myš. Panují proto obavy, že by lidské buňky mohly zasáhnout do vývoje mozku opičího embrya – to vše se reálně zkoumá, zvažuje a obhajuje před etickými komisemi i v rámci vědeckého výzkumu. Nikdo z těch, kdo financují vědu, totiž nechce být podepsán pod reálným ostrovem Dr. Moreaua…

Je proto nutné říci, že většina experimentů s chimérami je omezena přísnými pravidly a dohlíží na ně také etické komise. Vědátoři ze Salkova insitutu také v reakci na obavy veřejnosti uvedli, že cílem tohoto výzkumu nikdy nebylo pěstovat lidské orgány v opicích, ale pouze zkoumat jak se chimérické zárodky vyvíjejí. Inteligentních opic, které svrhnou lidstvo, se tak zatím zřejmě bát nemusíme.

Konec konců, podle kánonu Planety opic by se jim to stejně nepodařilo, kdyby si lidi nezničili svět atomovkami a/nebo viry…

[Svatopluk Skoupý]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama