Na svém konci bude Země nehostinná jako na počátku

TLDR: Konec kyslíkové atmosféry a počátek metanové zřejmě dorazí ještě před odpařením moří. V budoucnosti Země každopádně není mnoho místa pro nám známý život. Studie zde.

A v prach se obrátíš?

Pokud nebydlíte třeba na Sahaře nebo Mostecku, při pohledu z okna to může vypadat, že Země je zahrada plná života a nikdy tomu nebude jinak. Občas někdo sice peskuje, že lidi tomu životu zas tak moc nepomáhají v tom bujaření, ale nad tím mávněme rukou. Bohužel, stejně jako všechno v této trapné realitě i Země má svou spotřební lhůtu. A nová studie připomíná, že již za miliardu let bude zřejmě mrtvá jako nedělní ráno.

Prověření fanoušci si možná pamatují, že to není poprvé, co tohle téma řeším. Nová studie však ukazuje, že přechod Země na metanovou atmosféru, s nímž se bude vázat definitivní zánik skoro všech druhů života, nastane již za miliardu let a bude se tak dít v (geologicky) vcelku rychlém tempu.

Ukazuje na to nový pokročilý model vývoje naší kyslíkové atmosféry, který sestavili Kazumi Ozaki a Chris Reinhard z univerzity Toho a NASA. Zatímco starší modely (viz také můj starší článek) předpokládaly, že zvyšování jasu Slunce nakonec vypaří oceány (což bude samozřejmě pro vyšší život smrtelné) a až poté dojde na konec kyslíkové atmosféry (což bude smrtelné i pro oxygenní mikrobi), nyní se zdá, že posloupnost bude opačná.

Jinými slovy, kyslíková atmosféra bude fuč ještě před odpařením moří. Ještě jinými slovy: věděli jsme, že se to stane. Jenom nyní víme, že se to stane o něco dříve. Ne snad, že by to ale nějak ohrožovalo vaše penzíjko.

„Výsledek té simulace v hrubých obrysech není vůbec překvapivý,“ píše mi evoluční biolog Jan Toman, kterého jsem spamoval o názor, „Vždyť takřka totéž psali už Ward a Brownlee v popularizační knize Život a smrt planety Země, která česky vyšla 2004. Za nějakou miliardu let se na Zemi vrátí druhá doba mikrobů, jen bude podle tohohle článku oproti dávné minulosti Země daleko větší poměr metanu oproti CO2 v atmosféře.“

Zdroj: Universal Pictures
Zdroj: Universal Pictures

Něco nového, něco starého

Jak dále dodává, pomocí tohoto poměru bychom vlastně mohli již brzy detekovat na jiných planetách potenciální stopy života – tedy odhalit fázi, v níž se jiný potenciálně obyvatelný svět nachází. Ale nezabíhejme úplně mimoděk – jenom je fajn připomenout, že výsledky studie budou mít před tím „koncem světa“ i nějaké praktičtější dopady než jen Zmar, Depresi a Nihilismus.

„Přesto práce přináší několik novot. Zdá se, že oproti starším týmům nyní vědci navíc uvažovali jednak cyklus metanu včetně několika biologických procesů a fotochemie atmosféry, a jednak detailněji řešili procesy mezi zemským pláštěm a kůrou,“ pokračuje Honza Toman.

„Jinak výzkumníci prostě nechali program mnohokrát vytáhnout z nějaké distribuce parametrů, shrnuli výsledky a sledovali jejich rozdělení hlavně co do obsahu oxidu uhličitého a kyslíku v atmosféře – limitující pro život bude hlavně ten první, až sekundárně ten druhý.“

Rozhodně je ale zajímavé, jak rychle může podle práce v budoucnu Země kyslík ztratit, možná i bez většího ohledu na částečně stabilizační vliv života. Velkou roli má nově i rychlost cyklování materiálu – tedy subdukce při kontinentálním driftu, rozšiřování oceánských hřbetů a vulkanismus, a po jejich boku také chemické složení kůry a pláště.,

Zdroj: Vlastní

Je to na nás

Když se to vezme kolem a kolem, na výsledcích vlastně není ani tak překvapivý (mírně upravený) osud Země, ale spíše to, že to naše zahrada života doklepala tak daleko. Pokud život nehraje zase tak významnou roli při tvorbě našich současných podmínek, zdá se, že máme skoro až astronomicky nepravděpodobné štěstí.

Nakonec ale něco podobného tvrdí úplně jiná nedávná studie od úplně jiného týmu, které z obrovského počtu simulací vyšlo, že takto stabilní podmínky by na Zemi po tak dlouhou dobu existovat neměly. Skutečnost, že opak je pravdou, si optimisté můžou interpretovat tak, že vědátorům něco uniká. A třeba se časem ukáže, že je tomu právě tak.

Zatím ale vše ukazuje na to, že Země vyhrála v pomyslné kosmické loterii doslova jackpot, a byť nelze vyloučit, že i jiným světům spadlo do klínu stejné vítězství, čím více víme o pozemském biomu, tím více se zdá být možné, že přinejmenším v nejbližším okolí jsme sami.

A pokud život ze Země do miliardy let nepřesídlí s naší pomocí jinam, možná už nebude pravdou ani to.

[Jan Toman, Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama