Dopis starý tři staletí poprvé přečten pomocí rentgenu

TLDR: Vědci pomocí speciálního rentgenu přečetli 300 let starý, důmyslně složený dopis, aniž by ho museli otevřít a nenávratně poškodit. Studie a článek k dispozici zde.

Co s nedoručenými dopisy?

Dopisy už dávno nejsou to, čím byly kdysi. Výdobytky moderní doby způsobily, že jsme prakticky neustále k zastižení. Snad všichni z nás mají mobilní telefon, email, případně jednu z pestré palety sociálních sítí, někteří ještě i fax. Slovo dopis si už spojujeme pouze s úředními záležitostmi, což je na jednu stranu škoda. Na druhou stranu nás mohou jakékoli zprávy zastihnout kdykoliv a kdekoliv, i kdybychom všem zapomněli nahlásit změnu bydliště.

Takový luxus si v minulosti samozřejmě nemohl dopřát téměř nikdo, a tak se čas od času stávalo, že dopis, ať už milostný, úřední či zcela obyčejný, svého adresáta nezastihl. Takto nejspíše vznikla jedna z opravdu rozsáhlých sbírek nedoručených dopisů uložená v Poštovním muzeu v Haagu, známá jako Briennská sbírka, obsahující přes 3 100 dopisů, 577 z nich neotevřených, všechny staré přes 300 let, některé jsou psány v několika různých jazycích.

A právě u těchto neotevřených dopisů se vyskytl malý problém. Historici, pokud by chtěli narušit listovní tajemství (po takové době se to už asi nejspíš smí), by právě ty neotevřené dopisy museli otevřít. To by však znamenalo riskovat, že by tak starý a chatrný materiál nevydržel a byl nenávratně zničen. V tomto případě totiž nejde o pouhé roztrhnutí obálky a vyjmutí požadovaného lístku se vzkazem.

Zachování tajemství na prvním místě

Zatímco dnes můžeme své konverzace skrýt, vymazat či kódovat, v minulosti, pokud jste chtěli zaručit, že je obsah vašeho dopisu bezpečně chráněn, jste museli být vynalézavější. Proto se vyvinul důmyslný systém skládání papíru, v angličtině nazývaný výmluvně „letterlocking“ (přeneseně zamykání dopisů). Takovéto dopisní origami se používalo dennodenně až do rozšíření klasické dopisní obálky kolem roku 1830. Různé ohyby papíru a jeho skládání vytvořilo maličký balíček, který uchovával své listovní tajemství před potenciálními zvědavci.

Zajímavější ale je zjištění, že nešlo pouze o to dopis nějak poskládat. Některé propracovanější techniky zajistily poničení samotného dopisu v případě, že se jej pokusil otevřít někdo nezasvěcený. Adresát pak hravě poznal, že s dopisem bylo neoprávněně manipulováno. A v tom je právě ten problém i dnes. S přihlédnutím ke stáří papíru z Briennské sbírky je jasné, že by bylo nanejvýš riskantní snažit se otevřít uzamknuté dopisy. Ohyby křehkého papíru několikrát přeložené přes sebe po několik stovek let by se mohly rozpadnout.

Avšakv dnešní době není žádný zámek, ani ten papírový, dostatečně odolný na to, aby si na něm vědci pomyslně vylámali zuby.

Když to nejde po dobrém, vezmeme to k zubaři

Pomoc v tomto případě přišla možná z nečekaného oboru. Na univerzitě Queen Mary v Londýně inženýři sestrojili pro laborky zaměřené na dentální výzkum rentgenový mikrotomografický skener. Rentgenová mikrotomografie je výhodná v tom, že jde o neinvazivní metodu zkoumání vnitřní struktury různých materiálů i živé tkáně.

Konkrétně je tento přístroj schopen detekovat různé látky, z nichž jsou zuby složeny. Je tedy vysoce citlivý na různé minerály a shodou okolností tyto látky umí najít i v nejrůznějších typech inkoustů.

Tým kolem Davida Millse, vedoucího oddělení rentgenových mikrotomografických zařízení při univerzitě Queen Mary, využil tohoto přístroje k tomu, aby pořídil skeny jednotlivých částí jednoho z dopisů, které poté následně ve 3D modelu složil tak, aby se daly pohodlně přečíst, aniž by musel být narušen složený dopis. A fungovalo to. Tím se týmu podařily hned dva úkoly zároveň – přečíst dopis a zároveň zdokumentovat způsob, jakým byl papír složen. Dosud se totiž takové skládání dopisů dalo rekonstruovat pouze z těch již otevřených, které si zachovaly určité známky ohybu.

Zdroj: Unlocking History Research Group

„Tisíce pozdravů posílá…“

Celkem byly rozklíčovány čtyři dopisy, z nichž jeden, DB-1627 datovaný k 31. červenci 1697, se také podařilo přečíst. Napsal jej Jacques Sennacques, právník působící v Lille ve Francii, a byl určen jeho bratranci Pierru LePersovi, který měl toho času pobývat v Haagu. V dopise se Jacques dožaduje dokladu o úmrtí Pierrova příbuzného, pravděpodobně kvůli dědickému nároku. Dále se Jacques ptá na zprávy o rodině.

Proč dopis nenašel svého adresáta, se zatím neví. Pravděpodobně to bylo způsobeno tím, že Pierre, cestující obchodník, v době doručení dopisu už pobýval na jiném místě. Obsah tedy nezní asi jako něco vzrušujícího, co jste čekali, ale faktem je, že pro poskytnutí náhled do života jsou úřední listiny, matrika a daně užitečnější než emocionální výlevy psané rukou do deníku. Ty mají snad hodnotu při zkoumání života jednotlivců (třeba politiků, monarchů, spisovatelek…), ale ne celé společnosti.

Zdroj: Tate Parker, vlastní
Zdroj: Tate Parker, vlastní

Další stovky takto zapečetěných dopisů zatím čekají na to, až jejich tajemství vypluje napovrch. Ačkoliv se zdá, že jde spíše o šmírování, mohou nám poskytnout mnohozajímavých postřehů o životě, zvyklostech a chování v době, ve které byly napsány.

Samotná metoda skenování obsahu dokumentů a jejich rekonstrukce ve virtuálním rozhraní navíc může pomoci zachovat další dokumenty a písemnosti, u kterých hrozí, že by se při jakékoli manipulaci mohly poškodit. „Znovuotevření“ těchto starých dopisů tak alespoň v jednom smyslu vrátí dopisům na chvíli jejich dávný význam.

[Sára Barcuchová]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama