Záhada egyptských hus: mohlo by jít o dávno vyhynutý druh

TLDR: Unikátní kresby hus z časů starověkého Egypta by mohly být jediným důkazem dnes již vyhynulého druhu zvířete, míní archeolog. Vyjádření tu.

Egyptská Mona Lisa

Rčení o potrefené huse, co nejvíc kejhá, možná v případě starověkého Egypta dostane zvrat, při kterém šlo husám o kejkák!

Starověcí Egypťané se i po tisících let netají tím, jak šikovně si na světě vedli. Četné archeologické nálezy nás stále informují o tom, že byli skvělými matematiky, staviteli i lékaři. Zdá se ale, že byli i nadaní malíři a především znalci dobové fauny, jelikož právě díky jejich snaze (a několika dalším okolnostem) se podařilo zachovat vyobrazení hus, o jejichž druhu se vedou dlouholeté spory.  

Fresce z Nefermaatovy hrobky se přezdívá nejen výmluvným jménem Médúmské husy, ale také egyptská Mona Lisa. Jde totiž o velice detailní a realistické vyobrazení zvířat, konkrétně hus, s jakým se setkáváme. Dalo by se říct, že jde o jednu z nejstarších takto detailních a kvalitních maleb. Vznikla zhruba před 4600 lety a nyní se nachází v Egyptském muzeu v Káhiře, kam byla z naleziště přemístěna.

Právě tato malba, která byla nalezena roku 1871 v Meidumu, v Dolním Egyptě, v hrobce prince Nefermaata a jeho manželky Itet, vzbudila zájem Anthonyho Romilia z univerzity v Queenslandu v Austrálii a to právě kvůli husám, ke kterým, jak se během jeho výzkumu ukázalo, nemůžeme stoprocentně přiřadit jejich druh. Ten totiž jako kdyby v ornitologických encyklopediích vůbec neexistoval. Nebo že bychom se spletli

Zdroj: Pixabay, Public Domain, House House

Tak které husy jsme to pásli?

Ve svém výzkumu  Romilio zvolil pomocí kvantitativní metody, která pomáhá určovat a rozlišovat jednotlivé taxonomické druhy, na každém namalovaném opeřenci zhruba desítku důležitých znaků, podle kterých se dá orientovat při určování jeho druhu.

To ho dovedlo k závěru, že dva menší, doleva hledící ptáci budou nejspíš zástupci husy běločelé. Jejich větší kámoška bude nejspíš husa velká nebo husa polní. Nicméně oříškem zůstávají dvě poslední husy, hledící směrem vpravo.

Ancient goose depiction, photo CK Wilkinson, life reconstruction, A. Romilio, and modern species, photo Tambako the Jaguar.
Není husa jako husa. Zdroj: Romilio et al.

Podle vzhledu by se mohlo soudit, že se jedná o druh berneška rudokrká právě kvůli jejímu význačnému zbarvení. Nicméně mezi freskou a reálnou podobou jsou určité rozdíly.

Samozřejmě, dá se argumentovat tím, že umělec, který jinak působivou fresku zhotovil, se nedržel přesné předlohy. Nicméně to je trošku v rozporu s tím, jak detailní jsou ostatní kresby. Tuto hypotézu také nepodporuje fakt, že se v Egyptě zatím nenašly vůbec žádné kosterní ostatky tohoto druhu. Jediný takový nález máme zatím z Kréty, kde ale nešlo přímo o bernešku rudokrkou, ale o jiný, velice podobný druh.

Life reconstructions of other animals represented in ancient Egyptian art that may depict extinct species, from A Guide to Extinct Animals of Ancient Egypt
Jiná zvěřejna je poměrně autentická. Proč by husa měla být rozdílem? Zdroj: Romilio et al.

Přepíšeme učebnice ornitologie?

„Ze zoologického hlediska je egyptská malba jediným dokladem tohoto druhu husy s takovým výrazným vzorem zbarvení,“ uvádí Romilio a dodává, že by tedy mohlo jít s velkou pravděpodobností o vyhynulý druh.

Není to ostatně první případ, kdy se nám o určitém vyhynulém zvířeti zachová pouze malba, nicméně ne všechny takhle identifikované druhy byly potvrzeny i vědecky. „Umění nám zprostředkovává kulturní vhled, ale také cenný, grafický záznam zvířat, které dnes již neznáme,“ vysvětluje Romilio.

Na přepsání ornitologických knih to sice zatím nevypadá, i tak nám freska prozrazuje něco víc o biodiverzitě, která panovala v Egyptě před mnoha a mnoha lety. Zatímco my tuto zem známe převážně jako rozpálenou poušť se všudypřítomným pískem, ne vždy tomu tak bylo. Dříve totiž Sahara nebývala pokrytá dunami písku, nýbrž zelenými pastvinami, četnými jezery a lesy. Takové prostředí samozřejmě poskytovalo skvělé podmínky k existenci mnoha druhů zvířat, které časem bohužel vyhynuly.

Z fresek se tak dovídáme o tom, jak tuto dříve přívětivější krajinu obývali pratuři, různé druhy antilop a gazel a třeba také vtipně se kolébající husa, pro niž nám zatím chybí stoprocentně jisté pojmenování. Tož, aby do toho husa kopla!

[Sára Barcuchová]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama