Včerejšek nás varuje před zítřkem, říká historička Králová

TLDR: Historička Kateřina Králová má svůj pohled na celou řadu laických klišé o dějinách. Popovídali jsme nejen o nich, ale i o jejím výzkumu přeživších holocaust, a samože také o tom, jak se dostala k historii jako takové. Celé video tuna anebo na konci textu.

Historie jako spirála

Musí to být něco, co historici nenávidí – otázku na to, jestli se historie opakuje. Ale nedalo se ji prostě vyhnout. Když jsem si v rámci rozhovorů s lidmi, kteří vyjeli do zahraničí díky Fulbrightově komisi, začal psát s docentkou Kateřinou Královou, bylo i na ní znát, že tenhle dotaz asi neslyší poprvé. Kdo jiný by však měl odpovědět na to, co se nejčastěji honí laikům hlavou: čeká nás to, co jsme už zažili?

„George Santayana, Harper Lee nebo Mark Twain, ti všichni si pohrávali s tématem opakování historie. A to se nechci vracet až k starověkému Řecku,“ píše mi Kateřina Králová, „Také Umberto Ecco ve Faucoultově kyvadle uvádí, že se historie točí v kruhu. Netočí, protože náš vývoj je dynamický. Spíš je to taková spirála. Nikdy se nemůžeme znovu ocitnout na stejném místě ve stejném čase.“

Když se později v létě 2020 vidíme na natočení živého rozhovoru, upřesňuje to: právě to, že historii známe, by nám ideálně mělo sloužit k tomu, abychom neopakovali chyby minulosti. Z hlediska kontextu historie je samozřejmě každá událost unikátní – pandemie covidu není totéž, co byla španělská chřipka, která nebyla totéž do morové epidemie. Ale i pro běžného zájemce o  dějiny platí, že ďábel ke v detailech. A i pokud se opakují některé vzorce, jako když se krize střídá s obdobím blahobytu, anebo válka s mírem, vždy se tak děje z trochu jiných důvodů.

Je to malinko smutné, protože to mimo jiné znamená, že historici jsou vlastně ti poslední, kteří by přicházeli s nějakou prognózou budoucnosti. A to byť Kateřina se nevěnuje historii, ale teritoriálním studím. V čem je rozdíl?

„Zatímco historie je disciplína, teritoriální studia (Area Studies) jsou multidisciplinární program,“ popisuje, „To je jako být vysoce specializovaný řezbář, anebo univerzální řemeslník, který umí pracovat se dřevem. V prvním případě se z vás postupem času, při nadání a píli, stane mistr řemesla, možná i umělec. V druhém případě ještě máte na vybranou, disponujete i dalšími nástroji. Záleží primárně na vás, co je vám bližší.“

Čím se tedy Kateřina Konečná zaobírá blíže, když zrovna nevyvrací zjednodušující teze popularizátorům?

Do Ameriky za Řeckem

„Každá země či region je samozřejmě odlišná, ale jejich dějiny je třeba kontextualizovat a hledat paralely. A o to se snažím,“ vysvětluje Kateřina, „Bádám a publikuji především k dějinám Řecka. Tak například Řecko se označuje za kolébku, my zase za srdce Evropy. Ale z čeho vlastně vychází tato snaha o výlučnost a výjimečnost? A vydáme-li se za naše hranice, nehledí tam na sebe se stejnou, nebo podobnou výlučností a výjimečností?“

Právě kvůli tomu vyjela již před 13 lety na stáž do USA. Z pohledu laického čtenáře může být trochu překvapivé, že řeckým dějinám se zevrubněji věnuje katedra americké univerzity. V reálu však v případě Evropy a jejích vlastních dějin občas platí, že kovářova kobyla chodí bosa, a americké archivy jsou daleko hutnější. Zvláště ty poválečné.

„Právě USA přece stály za obnovou Evropy po druhé světové válce,“ vysvětluje Kateřina, „Často se zapomíná, že Trumanova doktrína byla vyhlášena právě kvůli dění v Řecku, občanské válce mezi komunisty a antikomunisty v letech 1946 až 1949.“ Jak dále dodává, když byli po energické americké intervenci a pomoci řeckému království komunisté poraženi, část z nich se dostala i do Československa.

To ostatně dokumentuje i sbírka rozhovorů s řeckými přeživšími, kterou Kateřina poskytla Paměti národa, a kniha Vyschly nám slzy. Detailněji svůj výzkum přeživších druhé světové války a holocaustu sumíruje ve video verzi a v delším rozhovoru na webu Fulbrightu. Platí však obecně, že pokud vás téma druhé světové války v kontextu civilistů zajímá, dost možná jste na výstupy výzkumu Kateřiny mohli už narazit.

Optimismus na závěr

Od roku 2008 ale, pravda, uplynul už nějaký ten čas. Amerika má od té doby třetího odlišného prezidenta. Náš rozhovor vznikl částečně právě proto, aby na stáž mohl zavzpomínat někdo, kdo si jí prošel už před delší dobou. A komu napomohla v kariéře. Co čekalo Kateřinu po návratu z Ameriky?

„Stala jsem se proděkankou FSV pro zahraniční styky a později vedoucí katedry, získala řadu českých i mezinárodních grantů a podařilo se mi začlenit se do mezinárodní akademické obce. Svým studentům a studentkám se snažím být dobrým rádcem, rozvíjet jejich kritické myšlení a vést je k občanské participaci.“ Jak dodává, výjezd ji tedy krom výzkumu rozhodně pomohlo i co do schopnosti předávat vědění v rámci společnosti a dalších generací.

Popisu válečného a poválečného dění se věnuje i nadále. Říká, že k tématu přivedla i pár mladých výzkumníků. „S jedním z nich, dr. Jiřím Kociánem, mi právě vychází kapitola k otázce holokaustu a reflexi německé kolektivní viny na Balkáně v University of Pittsburgh Press. A snad se brzy dočká vydání také můj habilitační spis o trajektoriích návratu. Ale nepředbíhejme,“ dodává. Inu, bude to jistě veselé čtení.

Nakonec ale krom demytizace „opakování historie“ přesto z poznatků Kateřiny o tom, jak někteří přežili druhou světovou válku, plyne cosi optimistického – totiž to, že i lidé, kteří si prošli peklem na Zemi trvajícím roky, nakonec v sobě našli energii k tomu pokračovat dále. Nebylo to bez obětí a ústupků, nebylo to černobílé, ale přesto se tak stalo.

„Nejdůležitější pro mě asi bylo ukázat, že trauma války nekončí uzavřením míru,“ dodává Kateřina s tím, že právě tohle ji zajímá nejvíce. A že jde o poučení, které bychom se měli vzít i my. „I když bychom rádi, nemůžeme se vrátit v čase – oživit, co zaniklo. A že návrat po válce není návratem per se, ale spíš novým začátkem pro ty, kteří k němu najdou dost vnitřní síly.“

[Ladislav Loukota]

Celý textový rozhovor zde, celé video níže:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama