Vakcína AstraZeneca má proti jihoafrické mutaci nižší efektivitu

TLDR: Oxfordská vakcína stále chrání před těžkými průběhy při infekcí variantou B-1.351, má však menší ochranu před průběhy mírnými. Studie tu.

Dobrá zpráva, špatná zpráva

Ale toto je nepříjemné! Nová předběžná studie naznačuje, že očkování AstraZenecy, také známé jako Oxfordská vakcína, má zřejmě nižší efektivitu ve snaze tlumit mírné až střední průběhy jihoafrické mutace covidu. Naštěstí se zatím stále zdá, že by AstraZeneca pořád mohla zabraňovat těžkým průběhům. Ale pojďme postupně.

V medicínsko-vědátorské debatě kolem covidu a očkování se momentálně točí dvě zásadní témata: zaprvé to, jestli jsou očkovaní infekční či nikoliv; a zadruhé to, jestli si očkovaní poradí i s novými mutacemi. Odpověď na obojí je složitá, v reálu zatím nic nevíme jistě, a navíc se situace stále vyvíjí. Ale zatímco situace s (ne)infekčností vypadá po minulém týdnu optimisticky, efektivita nynějších vakcín proti mutacím je trošku méně fanfárová.

Johannesburská Witwatersrandova univerzita provedla sledování 2000 účastníků naočkovaných vakcínou ChAdOx1 od AstraZenecy, a oznámila v zásadě dvě zprávy – jednu dobrou, jednu špatnou. Ta dobrá je, že vakcína má zřejmě stále efekt pro tlumení vážných průběhů a zabraňuje smrti i proti „jihoafrické“ mutaci B.1.351. Alespoň ve zkoumané skupině. Ta horší je, že efektivita pro mírné průběhy klesá. Což naznačuje, že časem s dalšími mutacemi klesne i efektivita pro těžké případy. Zatím navíc nejsou známá data pro seniorskou populaci, tedy ty nejvíce zranitelné. Jak jsem napsal, situace se vyvíjí den ode dne.

Stále tedy platí, že očkování zabraňuje hospitalizacím (resp. je výrazně redukuje). Což je rozhodně dobře! Je však otázkou, jak dlouho to vydrží. A to zvláště uvážíme-li, jak některé rozvojové státy distribuují vakcínu rychlostí opilého šneka.

Pokud by současná očkování například do konce roku (jde o náhodné datum – může to být dříve i později) zamezila hospitalizacím, byl by to obrovský krok kupředu v návratu k normálu. Nové, rezistentní mutace by se pak ale mohly začít opět globálně šířit, a to bude znamenat nutnost nových očkování, a do jejich příchodu možná i návrat opatření.

Což je něco, co určitě všichni čteme hrozně rádi. Těžko si ale představovat radikálně odlišné scénáře. Alespoň pokud nové mutace zároveň nebudou mít nižší infekčnost a/nebo nižší riziko vyvolání těžkého průběhu než verze současné.

Zdroj: CC BY, vlastní
Zdroj: CC BY, vlastní

Proč mutuje?

Kvůli objevu mutací teď zcela nečekaně přibývá i konspirací. Nicméně, připomeňme si právě proto, že mutace virů jsou přirozené. Virus je molekula nukleonové kyseliny v obalu z bílkovin. Nukleová kyselina se během „života“ viru zdvojuje v násobku 1-2-4-8-16-32-64-128 atakdále molekul. A při každém jednotlivém zdvojeni může vzniknout chyba. Právě ta chyba je mutací.

I proto by bylo záhodno naočkovat populaci co nejdříve, protože tím zpomalíme další riziko mutací. Pokud totiž bude v populaci řekněme 100 000 nakažených lidí a každý bude nositelem 1000 000 virových částic, je to 100 miliard zdvojení čili 100 miliard replikačních procesů. V každém může dojít k chybě a tak k mutaci.

Když už jsme u mutací – proč se virus sám mutacemi vlastně nezničí? Inu, ne každá replikace je chybná, chybovost na jeden replikační cyklus je velmi malá. Platí i, že ne každá mutace je škodlivá. Nicméně, když se pro vir samotný škodlivá mutace objeví, jednoduše ji daná částice nepřežije a nepředá tak dále. Sledujeme přirozený výběr v přímém přenosu.

Navíc platí, že tento výběr favorizuje mutace, které nejsou zase přespříliš odlišné. Pokud by virus zmutoval příliš, nemohl by například jeho S-protein zapadnout do našich buněčných zámků. Bylo by to jako kdyby si lidé vyvinuli mutaci, díky které nemůžou jíst stravu – logicky by pak dlouho nepřežili. I proto přirozený výběr nepodporuje růst podobných mutací.

Tím se také odpovídá na to, jestli se může S-protein (se kterým vakcíny typicky operují) příliš změnit. Ano i ne. Ano, může se změnit tak, že efektivita současných vakcín půjde ještě níže. To je časem asi nevyhnutelné. Ale ne, nemůže se změnit úplně, protože pak by virus nemohl napadat naše buňky. Takže budeme moct připravit vakcíny nové.

Zdroj: Vlastní

Zpátky do minulosti

Selekci viru nakonec ovlivňujeme i my jako jeho hostitelé. Koronavirová opatření tlačí na varianty, které se snáz přenesou. Promořování tlačí zase na varianty, které způsobují reinfekci. A pak už je to loterie, kde pravděpodobnost výhry viru roste tím, čím větší má populaci – protože tím se vytvoří a otestuje víc variant.

Že probíhá selekce variant, které se snáze šíří nebo způsobují reinfekci, vidíme, když se objeví varianty viru s podobnými mutacemi na různých místech a začnou v populaci převládat. Říká se tomu konvergentní evoluce. Podobné kmeny vidíme v Anglii, Brazílii i Africe, protože jim do karet hrají podobná prostředí vzniku.

Ač se nejslavnější česká diagnostička snaží sebevíc, v mutacích virů není žádné umělé genové inženýrství, ani to není něco, co se nedalo očekávat – zatím třeba také platí, co jsem psal před rokem – že korona nemutuje příliš rychle. Je to jenom lekce z evoluční biologie. Ještě ale při současném závodu mezi očkováními a mutacemi uvidíme, jak dlouho tahle lekce ještě bude trvat.

[Petr Svoboda, Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama