Spokojený vztah vyžaduje flexibilitu, říká studie 40 000 lidí

TLDR: Metaanalýza demonstruje, že psychická, emoční i rodinná flexibilita hrají do karet spokojenějším vztahům. To v zásadě znamená „mít pevné nervy“ a „přizpůsobovat se okolnostem i druhému“. Studie tu.

Rodinná pouta

Hledání štěstí je v našich životech podobnou konstantou jako hledání věčného života – a často také konstantou s podobnou „úspěšností“. Motivační poučky, které slibují snadná řešení demotivované mysli, však častokrát vypadají jako něco, co prohlásí člověk pět minut před sebevraždou. Nová práce na studiu desítek tisíc lidí přesto identifikovala, jaké osobnostní vlastnosti mohou napomáhat spokojenějšímu životu – v tomto případě alespoň životu rodinnému.

Duo výzkumníků Jennifer Daks a Ronalda Rogge si v řeči čísel sice vzal do merku přes 40 tisíc lidí, ale v reálu šlo o souhrnný počet lidí analyzovaných v předešlých výzkumech. K výsledkům totiž vědátoři došli s pomocí metaanalýzy 174 starších, leč stále relevantních výzkumů.

Z těch vyšlo, že je to právě „vyšší psychická flexibilita“, co typicky zvyšuje šanci na vyšší spokojenost ve vícečetných rodinách i ve vztazích v páru. Nejenže pružnost vede ke zdravější rodinné/vztahové dynamice, ale přispívá také k vytváření pevnějších rodinných/vztahových pout.

Naopak psychická neflexibilita logicky vede k ostřejší/negativní dynamice v rodině i v páru a ke konfliktům. Zní to možná pro mnohé logicky, ale raději si tenhle manuál na lepší život sebe i svého okolí rozeberme na trochu více písmenek i s názornými příklady.

Vo co dnes go

Autoři studie definují flexibilitu ve dvou rovinách – tou první je emoční, tou druhou je rodičovská.

Emoční flexibilitou se míní totéž, co by za starých časů někdo dost možná nazval „pevnými nervy“ a „snahou o kompromis“. Jde o to přizpůsobit se alespoň do nějaké míry tomu druhému, a nechovat se vždycky nutně jako infantilní rozmazlený fakan – to už tedy interpretuji oficiální definici, ale jen aby to bylo jasné i všem rozmazleným fakanům, co na tenhle článek kliknou.

Nedostatek emoční flexibility totiž vede ke sníženému uspokojení celkově ve vztahu na všech stranách, dále pak ke sníženému uspokojení v sexuální oblasti, k menší emoční podpoře, k větším konfliktům, fyzické agresi, úzkosti a vyhýbání se.

Flexibilitu rodičovskou si už asi odvodíte jako podobné rozumné přizpůsobování se situaci po boku potřeb dětiček. Jejím projevem je cesta k adaptivním rodičovským strategiím, například snížení unáhlených, negativních nebo nedůsledných tendencí v rámci rodičovství, snížení vnímaného stresu u rodiče i u dítěte. Také se podpoří celková rodinná soudržnost.

Jako obvykle, kdy vědátoři lidem naznačují, jak by se měli chovat, teď nejspíše leckdo ze čtenářů říká, že jeho/její osobní zkušenost nějakému detailu výzkumu odporuje. Nutno proto připomenout, že výzkum toliko naznačuje roli psychologické flexibility/neflexibility. Její dostatek či nedostatek může formovat to, jak jednotlivci v párech i v rodinách (s dětmi) interagují se svými nejbližšími.

Z čehož potom vyplývá, že schopnost být otevřený, přítomný v daném okamžiku a schopnost nezamotat se ve svých vlastních negativních prožitcích a naopak se i přes ně držet vlastních zásad a cílů může zlepšit nejen kvalitu života jednotlivce, ale může posílit a obohatit celý rodinný systém.

Což zní obecně vcelku logicky, žejo.

Obecné pravdy

Ďábel v mezilidských vztazích ale tkví v detailech – a je to mnohdy střet toho, jak flexibilitu jednoho vnímá druhý (třetí, čtvrtý…) člověk, a vice versa, což nám vzhledem k existenci asi miliardy různých problémových situací z jednoduché rady dělá složitější poučku. V receptu na štěstí jsme tak nejspíše ve stejném bodě jako na počátku článku.

Přesto si závěrem dejme několik konkrétních dovedností, které k psychické flexibilitě dle studie vedou.

Psychická flexibilita je schopnost vypořádat se s náročnými myšlenkami, pocity, emocemi či zážitky. Může mít projev třeba jako otevřenost k přijetí zkušeností, nehledě na to, zda jsou pozitivní nebo negativní. Nebo jako schopnost zůstat v přítomném okamžiku na denní bázi, či schopnost prožívat myšlenky a pocity, aniž by na nich jedinec ulpíval a začal se v nich točit.

Dává také schopnost neztrácet nadhled i v okamžicích, kdy je potřeba se vypořádávat s náročnými pocity a myšlenkami, anebo způsobilost nezapomínat na vlastní zásady a hodnoty nehledě na to, jak je zrovna náročný den, který jedinec zažívá.

Ve finále k ní vede i schopnost pokračovat v cestě ke vlastními stanovenému cíli, nehledě na to, jak náročné to je. Prostě pevné nervy, cílevědomost, ale i přizpůsobivost okolnostem nejsou jen hesla, která zastával Rimmerův otec, ale fskutečnosti pomáhají cestě životem i podle vědy!

[Gabriela Bartošová]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je [email protected]