Snižují vakcíny infekčnost covidu? Zdá se, že spíše ano

TLDR: Očkování proti SARS-2 má v první řadě za cíl snížit rizikovost průběhu. Různé schválené očkovací látky ale po boku toho budou zřejmě do nějaké míry snižovat i riziko přenosu. Rozdíl ale bude zřejmě patrný vakcínu od vakcíny. Zdroje tu a tu.

Kočkování s očkováním

Nejskloňovanějším tématem posledních několika týdnů, ne-li měsíců, jsou vakcíny proti koronaviru. Debata kolem nich se posouvá, a to byť v očích odpůrců se nic moc nemění – reálně ale víme, že vakcíny jsou bezpečné i efektivní. Nyní je proto čas řešit další velké téma – a to, zdali vakcíny také chrání před předáním nákazy dále…

Stručně řečeno: nevíme. Ne proto, že by vědci vyvíjející vakcíny býli idioti, ale protože prioritou momentálně bylo redukovat riziko vážného průběhu. Nikdo se dnes nebáví o tom, že bychom mohli šíření nového koronaviru zastavit. Nikdo ani neřeší eradikaci viru. Tenhle uličník s námi zůstane i nadále. To, co je skutečně rizikem, je ale – zdá se – jeho volné šíření, které díky vyššímu reprodukčnímu čílu hrozí zahltit nemocnice vážnými průběhy.

Pokud z rovnice epidemie odebereme vážné průběhy, jsme z nejhoršího venku. A právě to vakcíny Pfizeru nebo Moderny prokazatelně redukují s několikařádově nižším rizikem než „přirozené“ prodělání covidu.

Nojo, možná si říkáte, ale jsem zdravý dvaceti nebo třicetiněcátník, který má riziko vážného průběhu velmi nízké tak jako tak. Lidi v podobném věku a bez nějaké závažní komplikace mají statisticky vážný průběh zřídkakdy. Děje se to, ale spíše výjimečně. Možná, že jste se proto plánovali očkovat hlavně pro to, abyste nepřenesli covid na své rodiče, prarodiče či kamaráda, který nějakou vážnější komplikaci má.

Ale pak si přeštete, že „vakcíny infekčnost nesnižují“. Co to v reálu znamená?

Taky nesnášíte, když vám taxikáři po jízdě dělají epidemiologickou přednášku? Zdroj: Walt Disney Studios Motion Pictures, vlastní

Více aspektů

V první řadě se zopakuju: nevíme. Dosavadní studie řešily primárně efektivitu v prevenci příznakového onemocnění a bezpečnost vakcín. Infekčnost byla z vícera důvodů minoritní téma. Alespoň tedy doposud. Nyní, když je jasné, že očkování z lidí nedělá supermutanty (Izrael má zaočokované 2 milionu lidí…) a covid prokazatelně redukuje (ačkoliv na to si v Izraeli ještě posečkáme do vyšší efektivity po druhé dávce), je ale téma konečně na stole ke studiu.

Hodně se napsalo o tom, že většina vakcín reaguje na patogen až v krevním oběhu, tedy za první linií obrany ve formě sliznice. Pokud se ale virus může vesele replikovat na sliznici, můžete být i po zaočkování nakažliví pro své okolí. To by znamenalo, že očkování proti covidu infekčnost skutečně snižovat nemusí.

Jenže – vakcín je vícero typu, a přenos covidu je složitější, než se na první pohled může zdát.

Zdá se například, že Oxfordská vakcína (třetí velká západní vakcína, která zároveň není mRNA) snižuje virovou nálož  s efektivitou 55 %.

To sice není nula, ale mohlo by to stačit pro redukci infekčnosti pro okolí vlastně podobně jako třeba ústenka. Na onemocnění covidem nestačí chytit jedinou virovou částici – je třeba vdechnout nějaké množství virových částic, takže i 55 % může být (ale nemusí – zatím nevíme!) dostatečné množství pro potlačení části přenosu.

Další důležitý element je vícero typů covidu. Nějaká část lidí nakazí kolegy při svém příznakovém průběhu (kašlání a tak), jiná část ale nakazí okolí bezpříznakově. A zdá se, že bezpříznakové přenosy jsou to hlavní, co šroubuje reprodukční číslo nahoru.

TLDR: možná ano, možná ne, zatím nevíme jistě. Zdroj: vlastní/CC BY

Autoškola pro tělo

Bezpříznakoví přenašeči tvoří velkou část všech lidí infikovaných covidem. Různé studie vycházejí v jejich kalkulaci různě – někdy se mluví o tom, že jde o zhruba polovinu infikovaných, jindy o dvacetinásobek vůči lidem s příznaky. Podstatné je, že bezpříznakoví lidé nakazí okolí tím, že virus se v jejich těle replikuje ve velkém, aniž by to zatěžovalo viditelně systém.

To ale znamená, že i aktivace imunitní reakce v krevním oběhu má potenciál snížit takovou replikaci, ergo z bezpříznakových průběhů možná odebrat jejich infekčnost!

A opět – zatím to zdaleka není jisté, ale pokud bychom z rovnice epidemie odebrali část bezpříznakových lidí (protože přestanou být infekční), znovu by to zlepšilo naše vyhlídky pro další zvládání šíření covidu.

Podobný mechanismus by mohl být přítomný nejen o Oxfordské vakcíny, ale i u vakcíny Pfizeru a možná i Moderny. Nahrává tomu včerejší oznámení z Izraele, podle kterého i látka Pfizeru snižuje do nějaké míry infekčnost.

Zas a znovu – není jasné, o kolik ji snižuje, efekt je prý však při nynější proočkovanosti skoro 2 milionů lidí již znatelný na úbytku nových případů. Je dost dobře možné, že i přes zranitelnost sliznice může limitování replikace viru ve zbytku těla hrát roli v tom, kolik dalších lidí může infikovaný nakazit.

To vše jsou jenom předběžné zprávy, které se můžou zítra změnit s dalším oznámením. Výzkum dalších aspektů vakcín stále probíhá. Co se měnit ale nebude, je skutečnost, že vakcinace slouží tělu jako jakási „autoškola“ na setkání s virem. A jako u každého tréninku platí, že lepší je nějaká zkušenost nežli žádná zkušenost.

[Ladislav Loukota, MK]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama