Primitivní vesničky v Amazonii mají organizovanou stavbu

TLDR: Laserové mapování opět odhaluje to, co bylo našim očím doposud skryto. Tentokrát na příkladu někdejších předkolonialistických osad v Jižní Americe. Studie tu.

Mohyly jako naše

Hluboko uvnitř dnešního brazilského státu Acre se podél řeky Purus ještě pár staletí nazpět nacházely osady lidí žijících v duchu předkolumbovské Ameriky. Jakými moudry jejich obyvatelé disponovali, a jak nahlíželi na svět, si můžeme už jen domýšlet.Lidé zdejší končiny opustili 3 až 4 staletí nazpět. Pokud by tu ale stále žili, mohli by v posledních týdnech mít pocit, že je sledují mimozemšťani – nad hlavami by jim totiž prolétávaly mašiny, ze kterých dštily laserové paprsky! Ale ve skutečnosti šlo jen o archeologické drony, které studovaly stavbu osad!

Nicméně, lidé zde již nežijí. Studovaná sídliště byla opuštěna na počátku 18. století, vznikla přitom na počátku 14. století. Jako takové, a vzhledem k velmi malému až žádnému kontaktu tehdejších obyvatel se zbytkem světa, jde tedy o ideální a nečekaně zachovalé místo ke studiu primitivních kultur!

Teď se možná některým čtenářům plaší kladiva, ale slovíčko „primitivní“ vážně používáme jen v duchu popisu technologického pokroku. Konec konců, původně taky nešlo o nic negativního – primitivus v latině označoval cosi prvního ve své kategorii. Když je něco „prima“, je to vlastně příbuzné slovíčko „primitiva“. Úplně stejně bychom mohli zdejší osady označit jako „prehistorické“. Jenže to by úplně nekonotovalo, že jsou pár set let staré, a ze stejných důvodů jsou problematická i slovíčka jako „neolitické“ nebo „paleolitické“, byť se mohou nabízet.

A nenabízí se jen tak náhodou, lze snadno předpokládat, že zdejší obyvatelé byli jakýmsi modernějším, ač ne zcela stejným analogem toho, jak se mohli vyvíjet i lidé v Eurasii a Africe tisíce let nazpět. Konec konců, z Ameriky známe i rozsáhlou mohylovou kulturu sahající stovky až tisíce let do minulosti – úplně stejně jako známe mohylové kultury třeba v Evropě. Před dvěma lety zbytky amazonských sídlišť již prozkoumal tým archeoložky Sanny Saunaluomy (paradoxně původem Finka), nyní si na vesničky posvítili archeologové týmu Joseho Iriarte – a to doslova!

K průzkumu totiž využili laserového mapování LIDAR!

Popis není dostupný.
Zdroj: Public Domain, vlastní

Laser znovu zasahuje

Laserové mapování již samože v archeologii pomohlo několikrát v posledních letech – laserový paprsek díky odrazivosti „prokoukne“ vegetaci a umožňuje odhalit dávnou stavbu budov i terénu v době, než okolí zarostlo právě vegetací.

LIDAR namontovaný na dron prozkoumal celkem 36 osad, typicky u nich odhalil kruhovou či eliptickou strukturu, daly se ale najít i osady v obdelníkovější stavbě.

Pozoruhodná byla i celková uniformita osad – ačkoliv byly zjevně dílem stejné kultury, nacházíme se v éře, kdy si nějaké centrální plánování nelze úplně představit. Přesto jsou si osady podobné jako vejce vejci. Představit si je lze tak trochu jako číslice na kulatých hodinách, podobný je třeba i počet cest (2 na sever, 2 na jih) nebo celkové prostorové rozměry.

main article image
Zdroj: Iriarte et al, Journal of Computer Applications in Archaeology, 202

Jasně, vzhledem k tomu, že osady stavěl druh Homo sapiens, už není uniformita zase tak šokantní. Obyvatelé měli stále stejné potřeby a více méně i stejné možnosti, takže zjevně následovali vyšlapané postupy znovu a znovu. I to nám říká cosi o tom, jak primitivní kultury budovaly osady nejen v Amazonii, ale i mimo ni. Nakonec, uniformita stavby vesniček naznačuje i absenci jasné hierarchie – žádný palác místního nejtlustšího pantáty se tu nepodařilo odhalit, alespoň ne pomocí LIDARU…

Vzhledem k tomu, že místní obyvatelé rádi stavěli zmíněné mohyly, pátraly paprsky i po jejich přítomnosti. Zde už byly rozdíly větší, odhaleno na každém sídlišti bylo od 3 do 32 mohyl o maximální výšce 3 metrů. Teprve terénní ohledání (čti: kopáčství) však zjistí, jestli dané mohyly sloužily jako hrobky či měly jiný účel. Kdo ví, možná by nám rozdíl v počtu mohyl nakonec mohl sloužit i k očividné dataci a kronice té či oné osady.

lidar scan

Víc odhalí krumpáče

Bylo by samozřejmě poněkud nepřesné vzít informace z amazonských mohylových osad a vyplnit jimi méně známá místa našich vlastních osad z přelomu doby kamenné a měděné, případně jiných dob té či oné suroviny. Přesto nelze průzkumu primitivních (první svého druhu!) kultur upřít apel náhledu na to, jak vypadá (kraj od kraje možná trochu odlišně) raná verze naší civilizace.

Zároveň je dobré si vyjasnit také jednu další věc – mohylové vesničky v Amazonii byly opuštěny dávno před tím, než na to mohli reálně mít efekt evropští kolonizátoři. Také v Severní Americe mohylové kultury skončily před kontaktem s Evropou. Co se tím snažím naznačit, je to, že byť můžou být primitivní kultury ve svém udržitelném nakládání se zdroji rozhodně rozumnější než naše rozmáchlá civilizace, zdaleka neplatí, že by jim to dodalo na nesmrtelnosti anebo zaručilo nutně jejich nekonečné přetrvávání…

Možná, že i ruiny našich velkoměst jednou budou prozkoumávat archeologové z vesmíru, možná ale, že čím více jsme si vědomi pomíjivosti předešlých kultur na Zemi, tím větší máme šanci se takovému konci vyhnout či jej alespoň po delší dobu odkládat.

A nakonec pro evoluci není nic jiného podstatnější, než to, kdo své geny předává po co nejdelší dobu dále světem!

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama