Pompeje vydaly pozůstatky římského „fast foodu“

TLDR: Archeologové v Pompejích objevili skvěle dochované pozůstatky jídelny s rychlým občerstvením – tzv. termpolium. Jde o jednu z nejlépe dochovaných staveb tohoto typu. Objev představili badatelé prostřednictvím médií.

Smůla pro Římany, požehnání pro archeology

Pompeje, ach drahé Pompeje. Nebýt vaší zkázy, možná by moderní dějiny archeologie a kultury vypadaly jinak. Objev zakonzervovaného římského města nejen inspiroval rozvoj indianajonesovské vědy. Navíc přinesl takové detaily z běžného života antických Římanů, o jakých se badatelům ani nesnilo. Ano, pravda, osvícenečtí starožitníci 18. století či romantičtí badatelé v lehce prudérním století 19. by kolikrát takové detaily ani nechtěli.

Evropa od renesance snila o Římanech, jak je znala z klasických soch, ušlechtilého umění, z pera Cicerona a Vergilia. A najednou se před ní otevíral obraz života obyčejných lidí, plný toho, co k běžnému životu zkrátka patří – vulgárních nápisů, erotických obrazů a podobně. Puritánským romantikům to sice přineslo trochu šok, nakonec je ale jasné, že historie každodenního života je to nejcennější, co sídla pohřbená v roce 79 při erupci Vesuvu mohou ukázat.

A co je úplně nejlepší: poznávání stále nekončí. Je to vlastně trochu rozpor: bez velkých objevů 18. a 19. století by se Pompeje nestaly legendárními a archeologie by se možná rozvíjela pomaleji a skromněji (i když inspiračních zdrojů bylo pochopitelně víc, zdravíme Napoleonovy Francouze v Egyptě). Zároveň to, co se odkrývá v Pompejích dnes je zkoumáno mnohem citlivěji a s nesrovnatelně větší dávkou získaných informací. Znovu tedy zopakujme, s veškerou úctou k dávným starožitníkům: díkybohu neprokopali vše!

S příkladem dalšího objevu, který si prozřetelně počkal ve vrstvách tufu až do současnosti, teď přichází správa pompejského archeologického parku. Její dlouholetý ředitel Massimo Osanna oznámil prostřednictvím médií, že se podařilo úplně odkrýt perfektně zachované thermopolium – starověkou obdobu fast foodu. Objev obšírně popsal pro agenturu Associated Press News její italský dopisovatel.

Interiér jídelny byl bohatě malovaný a musel působit přívětivě. (Zdroj: Luigi Spina/Parco Archeologico di Pompei via AP)

Starověké fast foody

Život v antickém městě byl dynamický, tepající a hektický a to především na úrovni „obyčejných“ lidí. Během dne vyplněného prací nebylo moc času na domácí stravování. Proto se v ulicích římských měst objevují vývařovny, které svým provozem nápadně připomínají dnešní restaurace rychlého občerstvení. Nechtěly nabízet nějaký velký relax či kulinářský zážitek, účelem návštěvy takové provozovny bylo se hlavně rychle a levně najíst něčeho teplého. Restaurační zařízení bychom vlastně u Římanů raného císařství jinak hledali marně – elita se stravovala v luxusu domova a bylo nedůstojné bohatého člověka „jíst venku“.

Od nabídky teplého jídla se odvozuje i název provozovny – termopolium. Termpoloia, zvaná také popina, caupona či hospitia, byla v římských městech poměrně hojná. Nově objevené tak není unikátem, výjimečný je ale jeho perfektní stav. Některé odhady dokonce říkají, že jen v Pompejích bylo podobných provozoven na 80, v samotném Římě to musely být stovky.

Typické termopolium představovalo místnost otevřenou směrem do ulice, vybavenou velkým zděným pultem. V pultu byly zapuštěné nádoby zvané dolia – o těch se někdy uvádí, že sloužily na sušené potraviny, neboť při používání na teplá a mastná jídla by se dolia špatně čistila. U nově objeveného termpolia ale sami italští archeologové o doliích v pultu hovoří jako o nádobách podobných těm na polévky v moderních salátových barech, navíc se v jedné z nich nyní našly zlomky zvířecích kostí. V dříve zkoumaných jídelnách se v nádobách obvykle ale nacházely ořechy a podobné potraviny.

Jinak ale bývala termopolia vybavená i velkou nádobou na ohřev, obvykle také policemi se skladovanými potravinami a řadou amfor na jídlo i pití. Luxusnější termopolia byla zdobená freskami, případně byla součástí většího zařízení. Tak například doposud nejlépe zachované pompejské termopolium, tzv. Asellinovo, mělo v přízemí jídelnu a v patře pokoje pro hosty.

Centrální freska s motivem nymfy a ryb. (Zdroj: Luigi Spina/Parco Archeologico di Pompei via AP)

Hezky vyzdobená jídelna plná zajímavých objevů

Nový objev započal už v roce 2019, kdy byla odhalena část pultu. Během roku 2020 pak byla provozovna odkryta celá, přičemž se ukázalo, že je ve výborném stavu a s krásně dochovanými freskami. Centrální pult ve tvaru L je sice trochu pochroumaný, dochoval se ale v podstatě celý. Podle archeologů muselo jít o termopolium lepší kvality a dobře prosperující – snad že šlo o lukrativní, frekventovanou lokalitu. Před provozovnou se nacházelo malé náměstíčko s fontánou, jen kousek vedle bylo pak další termopolium.

Odhalené fresky nejen dekorují interiér, ale podle všeho i lákaly na nabízené potraviny – zobrazují totiž dvojici divokých kachen zavěšených hlavou dolů a také kohoutka. Výmluvná je freska se psem na vodítku, která snad mohla vybízet návštěvníky, aby své psy nechávaly uvázané. Největším vyobrazením na pultu je pak motiv nymfy s vodním (?) koněm, obklopené rybami a plody moře. Menší freska pak zobrazuje pravděpodobný interiér termopolia s nádobami a amforami.

Ze zbytků jídla se našly pozůstatky kachen, vepřů, ryb a šneků. Na dně velkého měsidla na víno, odkud by se bralo víno míchané s vodou pro hosty, se nacházely pozůstatky bobu, který bylo zvykem přidávat pro lepší chuť a barvu. Mimo to byl interiér vybaven různými menšími lahvičkami, amforami a bronzovou naběračkou.

V jedné z nádob se překvapivě našly lidské kosti, podle všeho ale nejde o nečekané kanibalské choutky Římanů, ale o důsledek plenění lokality v 17. století. Do interiéru termopolia se totiž už tehdy patrně někdo malou vykrádací šachtou prokopal a zdá se, že do odhalené nádoby naházel kosti, na které při hledání cenností narazil. Další odhalená kostra při stěně místnosti pod sebou měla hřebíky a zbytky dřeva – snad se zde nacházelo nějaké lehátko.

V interiéru jídelny se také našla kostra psíka, která udělala archeologům velkou radost. Podle předběžné analýzy se totiž zdá, že šlo o dospělého jedince nějakého miniaturního plemene. Až doposud se mnoho kosterních pozůstatků římských pejsků-gaučáků nenašlo.

Nalezené ostatky jako doklad vykrádání lokality, nikoliv (doufáme!) kanibalismu. (Zdroj: Luigi Spina/Parco Archeologico di Pompei via AP)

Pořád je co zkoumat

Jak jsme uvedli na začátku, nový objev je krásným příkladem toho, že Pompeje ještě neřekly své poslední slovo. Celé velké okruhy někdejšího města jsou stále uzavřené návštěvníkům a probíhají v nich archeologické výzkumy. Nemluvě o tom, že vedle Pompejí chrlí nové objevy také například Herculaneum. Jenom dobře, že zatím znovu nechrlí i Vesuv…

Každopádně je krásné si i několik staletí od objevu pohřbeného města připomínat pocity, které fascinovaly už osvícenecké objevitele. Jedna věc jsou velké dějiny otištěné na stránkách kronik a historických knih římských klasiků. Vzletné pohledy velkých historiků ale od počátku lidských dějin přehlíží každodenní život. Díkybohům – a jejich sopečnému hněvu – tu ale máme lokality typu Pompeje, které nám živě připomínají, že lidé jsou v lecčem stále stejní a mění se jen historické kulisy. A teď mě omluvte, dostal jsem chuť na něco z místního termopolia. Snad mají dobře naložené šneky v mléce nebo pečené papoušky (ano, takové římské recepty se opravdu dochovaly, ale o tom zase jindy).

FGP – smažená kuřata pompejská od centuriona Sanderuse! (Zdroj: Luigi Spina/Parco Archeologico di Pompei via AP; KFC, CC)

[Petr Zajíček]

Něco odhazující na YouTube video níže:
Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama