Na oběžnou drázu vyneseno přes 1000 satelitů Starlink

TLDR: SpaceX překonalo milník ve své konstelaci pro poskytování rychlého a levného globálního internetu. To bude skoro zcela jistě inspirovat i okolí. Přenos startu tuna.

Nejrychlejší růst v historii

Dalších šest desítek satelitů Starlink se včera vydalo vstříc nebesům, a nebylo by to už vlastně nic výjimečného. Nebýt toho, že spolu s včerejším startem překonal počet družic konstelace Starlink již celou tisícovku! Pojďme si proto rekapitulovat, zdali se v posledním půlroce kolem tohoto kontroverzního plánu Elona Muska změnilo.

V první řadě – pokud v mém minulém letním článku platilo, že s víc jak 600 satelity je Starlink na dobré cestě vstříc masovému nasazení, momentálně je evidentní, že plán Elona Muska na vynesení 12 tisíc družic (v prvním plánu; druhý mluví o 30 tisících dalších) je rozhodně veskrze realistický…

Dnes, s odstupem kontroverze, kterou Starlink vyvolal svými prvními „vláčky“ u astronomické komunity, to nemusí vypadat jako šokanterie. Ale musíme si uvědomit, že tisícovku družic konstalce Starlink překonala za méně než 2 roky od svého prvního skutečného startu! V únoru 2018 sice došlo na vypuštění prvních zkušebních satelitů, až v květnu 2019 ale k nebi vystartovala první ostrá várka 60 Starlinků. Konstelace je tak nejenom nejvíce početnou skvadrou satelitů spadajících pod jediný projekt, ale také formací rostoucí zdaleka nejrychleji.

SpaceX přitom má k dispozici pro její vynášení zatím „pouze“ nosiče Falcon 9. Pokud v horizontu několika let dorazí operativní velmi těžký nosič Super Heavy-Starship s teoreticky až čtyřnásobnou nosností, zvýší se i kapacity na další vynášení (nejen) komunikačních družic.

S tím se však pojí i nakousnutá ožehavost Starlinku jako prvního (ale velmi pravděpodobně nikoliv posledního) masového projektu na nízké oběžné dráze. Pokročilo tedy SpaceX od léta 2020 se „zatmavováním“ družic?

Jo, je to hyperbola. Ale ne zas tak moc. A možná ne zas na dlouho. Zdroj: Pixabay/SpaceX
Jo, je to hyperbola. Ale ne zas tak moc. A možná ne zas na dlouho. Zdroj: Pixabay/SpaceX

Tmavší, ale dost?

Ano, pokročilo – tedy pokud nejste astronomové. V jejich případě totiž bohužel platí to, co se očekávalo ji před půlrokem – i zatmavení Starlinků pro běžné lidské oko je bohužel nedostatečné pro astronomické aparatury umístěné na povrchu naší planety…

Do konce roku 2020 došlo na otestování DarkSatu, satelitu Starlink s tmavším „nátěrem“, i na vypuštění dvou stovek satelitů se solární clonou. Oba nápady byly rozhodně krok správným směrem – z pohledu astronomické komunity ale stále šlo o krok nedostatečný. DarkStar snížil „jas“ satelitu o 55 %. To je bohužel stále nedostatečné, technologie navíc ukázala, že nátěr sám k dalšímu ztmavení nestačí.

Druhým pokusem byly satelity VisorSat, které byly vybaveny solární clonou pro redukci „jasu“ (přesněji odlesku)

nikoliv s pomocí nátěru, ale jednoduše odstíněním slunečních paprsků ještě před tím, než se od trupu satelitu můžou odrazit do čočky/rohovky astronomovy!

Tento přístup je z dostupných dat marginálně lepší než DarkStar, výzkum však stále probíhá – a provoz observatoří v plném režimu momentálně komplikuje epidemie vy-víte-čeho.

Úprava Visorsat se zdá být dílčím úspěchem, zdali ale bude (spolu se softwarem pro korekci při pozorování) stačit pro další sběr snímků s dlouho expozicí, ale ukáže až další studium. Je také otázkou, zdali i Visorsaty budou dostačovat, jakmile jich bude na orbitě dvanáctinásobek současného počtu. Anebo třicetinásobek.

Zdá se, že zatmavování lze ještě dále posouvat jinými nátěry, orientací a clonováním, potažmo kombinací všeho (Visorsaty například momentálně svou orientaci měnit nemůžou), ale ani sebelepší dostupné technologie zkrátka existenci tisíců nových clon nemůžou ugumovat. Ke cti SpaceX budiž, že problém alespoň do určité míry řeší.

Je ale další otázkou, zdali by se pravidla pro podobné projekty na orbitě neměly v budoucnu změnit…

Současný stav konstelace můžete sledovat na Stuff In Space. Zdroj: Stuff In Space, neasi

Debata nepočká

Se svou první a velmi pravděpodobně nikoliv poslední tisícovkou družic SpaceX názorně ukazuje, že možnosti komercionalizace oběžné dráhy Země se prudce mění. Na horizontu jsou další podobné konstelace. Project Kuiper chce vynést přes 3000 družic, OneWeb by stále mohl vynést další 2000. Jiné společnosti sledují, jak se Starlinku bude dařit. V případě úspěchu začnou podobné vize nejspíše růst jako houby po černobylském dešti.

Ne všechny společnosti budou vycházet vstříc astronomům, a to i uvážíme-li, že ono vycházejí astronomům zdaleka neuspokojí všechny vědce. A i kdybychom astronomy hodili přes palubu, s tisíci dalšími družicemi prudce roste i riziko potenciální kolize, která by z fiktivního bijáku Gravitace mohla udělat předčasně natočený dokument…

Bez nějaké formy mezinárodní regulace oběžné dráhy se nejenže neobejdeme, ale čím déle nad ní budeme pouze Uvažovat & Přemýšlet, tím horší výsledek nakonec může být pro nás všechny.

[Ladislav Loukota]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama