Vědci objevili 200 výtisků Newtonova bestselleru Principie

TLDR: Seznam dosud známých výtisků Newtonovy Principie se rozrostl o dalších 200 exemplářů. Pečlivé studium těchto výtisků nám také může říct mnohé o tom, jak bylo převratné Newtonovo dílo přijímáno tehdejší vědeckou společností. Studie tu.

Kdo hledá, najde?

Určitě se vám už několikrát stálo, že jste během jarního úklidu našli dlouho ztracené věci, o kterých jste předpokládali, že už je nikdy nenajdete, jelikož je slupla nějaká neočekávaná trhlina v časoprostoru. Může jít o ponožky, spoďáry… ale třeba i základní kámen pokročilého vědění! Teď si představte, že najdete něco cenného a neuvěřitelně starého, o čem jste nepředpokládali, že by ještě mohlo někde existovat!

Ne, bohužel nemluvím o vzácném druhu živočicha, zázračném léku, nebo nové fyzikální teorii. Nicméně věc, o které mluvím, je, lépe řečeno byla, pro vědu natolik důležitá, že by se dala přirovnat k základnímu kameni celého pomyslného chrámu vědění.

Tudíž, jak by řekl Sheldon Cooper, vraťme se na začátek do jednoho teplého letního večera ve starověkém Řecku… Tedy, vlastně ne tak daleko. Bohatě nám totiž postačí přenést se do 5. června roku 1687 v Londýně, kde se nad čerstvými výtisky díla Philosophiae Naturalis Principia Mathematica raduje Isaac Newton (1642–1727).

Právě v tomto dílepublikoval Newton svůj zákon všeobecné gravitace a pohybové zákony, o kterých se učíme dodnes. A právě tato kniha se ve světě starých tisků opravdu velmi cení. Proto historiky a knihovníky překvapilo, že se díky pečlivému hledání objevilo mnohem více jejích výtisků, než se původně předpokládalo, že existuje. Informoval o tom magazín Live Science.

Popis není dostupný.
Bude to zajímavý, slibuju! Zdroj: Public Domain, vlastní

Hodně byla někde

Autoři studie, publikované začátkem měsíce listopadu tohoto roku, vycházeli ze seznamu všech známých výtisků Principie (jak se jí zkráceně říká) z roku 1953. Tento seznam obsahoval pouze 189 výtisků nacházejících se v 16 různých zemích. Nicméně MordechaiFeingold, působící při univerzitě Caltech v Pasadeně v Kalifornii, a Andrej Svorenčík, absolvent Meinnhamské univerzity v Německu (a shodou okolností rodák ze Slovenska) rozšířili celkový seznam na 387 doposud známých a ověřených výtisků.

Před tím, než se ale mohli s širokou veřejností o toto číslo podělit, museli projít katalogy četných knihoven a aukčních domů, kde se tyto antikvariátní skvosty nacházejí nejběžněji. A přitom nejde o nic jednoduchého – někdy je totiž opravdu složité dopátrat se údajně ztracených nebo zcizených výtisků. Navíc se určitý počet Principiei také jiných vzácných tisků nachází v soukromých rukou, které se o ně nerady dělí a nechtějí být uvedeny v žádném z katalogů.

A není divu. Kdybyste si totiž, jakožto vášniví milovníci knih, chtěli pořídit jeden originální výtisk Principie, vyšel by vás pěkně draho. V roce 2016 byl dokonce vydražen na závratných 3,7 milionů dolarů, což je mimochodem vůbec nejvyšší částka zaplacená za tištěnou vědeckou knihu.

Witch trials did not target the powerful, they were all about persecuting  the powerless | The Milwaukee Independent
I tohle se dělo v Newtonově době – čarodějnické procesy v Salemu. Zdroj: Public Domain

Marketing k nezaplacení

Kdyby se to doslechl sir Isaac Newton, jistě by jeho srdce zaplesalo. Principia se totiž v době bezprostředně po svém vydání těšila dosti zvláštní pověsti – tradovalo se o ní, že je to příliš složité dílo na pochopení. Z této pověsti také vycházeli vědci a knihovníci při hrubém odhadování počtu prvních výtisků, jejichž přesný počet nevíme. Obecně se tedy předpokládalo, že kniha vyšla ve velmi malém nákladu, protože o ni mělo zájem pouze pár odborníků.

Ale i tento předpoklad se ukázal jako ne úplně správný. Isaac Newton měl totiž po svém boku poměrně dobrého marketéra, který se postaral o to, aby se zvěst o připravované knize roznesla do patřičných kruhů. A nebyl to nikdo jiný, než anglický fyzik a astronomEdmund Halley(1656–1742), kterého znáte možná díky Halleyově kometě.

Halley správně pochopil význam Newtonových myšlenek a všemožně ho podporoval v psaní Principie. Postaral se také o povolení k jejímu tisku (odborně zvané imprimatur), uhradil veškeré náklady a Newtonovým jménem rozeslal první exempláře nejvýznamnějším osobám.

Původně se tedy předpokládalo, že v prvním vydání bylo vytištěnou pouze zhruba 250 výtisků. To ovšem nová studie Feingolda a Svorenčíka vyvrací a rozšiřuje na cca 700 exemplářů.

Naturfag Påbygg - Lys: Partiklar eller bølgjer? - NDLA
Málo se ví, že Newton měl fakt rád Floydy… Zdroj: Public Domain

Z ručky do ručky

O tom, že se Principia těšila značné popularitě alespoň mezi odbornou veřejností, svědčí i poznámky o jejích majitelích. Dříve totiž bylo naprosto běžné si knihy podepisovat. Pokud ovšem předpokládáte, že tehdejší podpisy vypadaly asi jako ve školních učebnicích (tedy někde v rožku tužkou a roztřeseným písmem napsáno Kája Mařík 3C), budete značně překvapeni. Především příslušníci vyšších společenských kruhů svůj vlastnický přípis obohatili o rodinný erb, znak či motto (odborně exlibris).

Díky tomu tedy víme, komu kniha patřila, a nejen to – takových podpisů se totiž na předsádkových stránkách mohlo sejít hned několik a tak můžeme s jistotou určit, v čí knihovně se daná knížka alespoň na zlomek času nacházela.

A že byla kniha čtena, nám dokazují i vepsané poznámky majitelů jednotlivých výtisků na okrajích stránek, tzv. marginálie. Ty se vyjadřovaly k pohybovým zákonům i k teoriím o pohybu vesmírných těles a gravitaci. Autoři studie se domnívají, že právě tyto poznámky jim pomohou odkrýt, do jaké míry byly Newtonovy myšlenky a závěry přijímány tehdejší vědeckou společností. „Je těžké dokázat, jestli a jak moc se lidé knihou zabývali, nebo ji prostě jen vlastnili,“ řekl ve svém prohlášení Feingold. Ačkoliv by si tedy člověk řekl, že popsaná kniha automaticky ztrácí na hodnotě, nemusí tomu tak zpravidla být.

Další kontext: mapa Londýna v roce 1665, v době velké epidemie, rok před velkým požárem. Zdroj: Public Domain

Detektivní práce

Na novém seznamu, který si mimochodem můžete prohlédnout v původní zpřístupněné studii, jsou uvedeny mj. i tři exempláře, které se nachází na území České republiky.

Dva jsou v Praze, konkrétně v Akademii věd České republiky a v Národní knihovně ČR, třetí v knihovně na zámku Nové hrady. Tyto tři výtisky, podobně jako exempláře z dalších zemí střední Evropy, na původním seznamu z 50. let chyběly, nejspíše také z toho důvodu, že byl svět rozdělen nemilosrdnou železnou oponou.

Najít velmi vzácnou starou knihu není vůbec jednoduché (ti z vás, kteří znají film Devátá brána, jistě ví, že Dean Corso by jim mohl říct své…). O to větší obdiv si výsledky Feingolda a Svorenčíka zaslouží. Mnohdy totiž základní kámen vědy může vypadat právě jako nedocenitelná bichle!

[Sára Barcuchová]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama