Zdroj tajemného radiového pomrknutí je objekt z naší galaxie

TLDR: Neutronovou hvězdu jako zdroj „rychlého radiového záblesku“ ohalily 3 nezávislé týmy. Zdaleka to není konec tajemství kolem těchto impulzů. Studie tu, tu, tu a ještě jedna související tu.

Tajemného radiového čehožeto?

Volejte sláva a tři dny oslavujte (což při pohledu na kalendář asi nebude problém)! Vůbec poprvé se astronomům podařilo fyzicky odhalit objekt stojící za rychlým radiovým zábleskem (FRB či FRBs – fast radio burst/bursts) v naší galaxii. Jak se očekávalo, původcem je magnetar – extrémně zhuštěná neutronová hvězda. To však neznamená, že je celá záhada kolem FRBs vyřešena – občas spíše naopak.

Pojďme popořadě. Jak jste možná už slyšeli, FRBs jsou v radioastronomii relativně nový jev. Jde o suprkrátké, ale suprsilné záblesky radiových vln z vnějšího vesmíru. Drtivá většina z nich pochází mimo naši galaxii, takže se předpokládá, že jejich původcem budou extrémní kosmické jevy, jako je pád obřích hvězd do černých děr a podobná rotyka.

Anebo také mikrovlnná trouba – nejslavnější díru mezi laiky udělaly FRBs před pěti lety, kdy si signály vydávané svou mikrovlnkou spletli australští astronomové (austronomové?) právě s některými FRBs. Ale tenhle kauf neznamená, že všechny FRBs mají pozemský původ. Ba naopak, jejich poznání roste! A letos na jaře se podařilo radioastronomům něco nečekaného – našli první FRB pocházející z naší galaxie!

Rychlá odbočka – ne, FRBs skoro zcela jistě nejsou umělého původu. Ne, ani podmnožina FRBs, které se opakují, asi není umělého původu. Na to mají všechny FRBs příliš megalomanské energie svázané s vesmírnými kataklyzmaty – pokud by si tím ufoni psali zprávy, bylo by to jako vyťukávat pro meziměstký hovor Morseovku pomocí atomových výbuchů. Smůla, co?

Nic jiného jste ani neměli čekat, píše se rok 2020

Na nejnovějším pozorování se fskutečnosti podílela čínská radioobservatoř FAST. Zdroj: Absolute Cosmos/CC BY

Takže co to je?

Zpátky k pozorování FRB z naší galaxie. Tento pulz byl pojmenován FRB 200428 a již na jaře byl svázán s magnetarem SGR 1935+2154. Nová studie tak v zásadě „jenom“ potvrzuje to, co se již všeobecně tušilo. A činí tak na základě tři separátních pozorování od trojice separátních týmů!

Vědátoři potvrdili zdroj jako magnetar díky souhře několika různých světových observatoří. Nynější studie sumírují původní objev a doplňují tehdejší pozorování kanadského observátoria CHIME také o emerický STARE2 nebo čínský FAST.

No jo, ale když si FRBs jinak spojujeme s jinýma galaxiema, jak to, že najednou máme signál z nuzného magnetaru? Vybuchl snad, či co? Právě to souvisí s novými otázkami, které vznikly po zodpovězení otázek dosavadních!

Magnetar, neasi. Zdroj: McGill University Graphic Design Team
Magnetar, neasi. Zdroj: McGill University Graphic Design Team

Detaily vzniku FRBs totiž stále neznáme… Dá rozum, že zdroj z naší galaxie mohl být slabší než zdroje z galaxií jiných – takže teze, že za (část) FRBs můžou nějaké ty kolize hvězd v cizích galaxiích, je stále možná. Nově ale rovněž víme, že za (jinou část?) můžou i blízké neutronové hvězdy.

Co je ještě divnější, dubnový signál z „našeho“ magnetaru se neopakuje. Opakující se vs. neopakující se FRBs jsou tedy ještě další proměnnou neznámé. Vlastně lze říct, že doposud jsme znali FRBs jenom jako rodinu „fakt divných signálů“, ale nyní zaostřujeme, kdo je v té rodince maminka, kdo tatínek a kdo strejda. Ale o podivnou, ba přímo Addamsovic famílií, jde furt.

Zdroj: Ali Bati, Warner Bros., Pixabay, vlastní

O jaké části se teď bavíme?

Pozitivní je, že teď, kdy víme, že magnetary jsou zdrojem (nějaké části!) FRBs, budeme je moct také lépe sledovat a zjistit o (jejich části?) FRBs o něco více. S tím souvisí i nynější studie. Ty třeba u jarního magnetaru ukazují, že ve stejném dni, kdy jsme od něj detekovali FRB, došlo také na 29 jemnější opakujících se případů gama záření – ale zároveň jsme při tom nedetekovali vícero FRBs.

Když tedy nic jiného, zdá se, že s novým zdrojem signálů zjistíme možná mnoho nových informací nejenom o signálech jako takových – ale i o objektech, které je vysílají.

Detekce ufounů to tedy fakt není. Ale možná jsme o pár kroků blíže odhalení, jak vypadají střeva hvězdných torz vzdálených tisíce hvězdných let! A to je rozhodně další důvod k vědátorské oslavičce…

[Ladislav Loukota]

Vesmír je temný a plný hrůz… A my jsme jeho součástí!

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama