Ne, izraelská studie lidské buňky spíše neomladila

TLDR: Hyperbarická kyslíková terapie prý dosáhla prodloužení telomerů u lidí. Práce má však možná víc děr než ementál. Studie tu.

Já, telomer

Bylo by milou třešničkou za rokem 2020, kdybychom na jeho konci objevili lék na smrt. S porcí nadsázky právě to slibuje práce Telavivské univerzity, které se podařilo prodloužit telomery u lidí!

Tým výzkumnice Yafit Hachmo dosáhl impresivního výsledku pomocí tzv. hyperbarické kyslíkové terapie (budeme ji dále říkat HBOT… protože se tak jmenuje). Při té 26 účastníků práce podstupovalo 5x týdně po dobu 3 měsíců devadesátiminutový pobyt v, inu, hyperbarické komoře. Na konci celé terapie vědátoři došli k tomu, že telomery krevních buněk se některým účastníkům prodloužily až o 20 %!

Právě telomery jsou přitom jakýsi skoro univerzální indikátor buněčného stárnutí. Zdálo by se proto, že již zítra bychom měli všichni své koupelny předělat na hyperbarické komory a užívat si věčného života! Ačkoliv však nechci automaticky tvrdit, že izraelská práce je neplatná… Při jejím čtení se rozhodně objevuje nemalé množství významný otázek, které na závěry vrhají stín pochybností

Zaprvé, studie se opírá jen o velmi málo předchozích studií. Zcela vynechává nebo jen povrchně zmiňuje některé ohledy, které by nedejbože snad mohly užitečnost HBOT zpochybnit, například oxidační stres buněk. Autoři tak dost možná šli sbírat třešně.

File:Telomeres.png - Wikimedia Commons
To červené na konci jsou místa, kde se telomery zkracují během replikace buněk. Zdroj: Wikipedia/CC BY/AJC1

To je zase nadílka…

Kyslík, potažmo oxidační stres tanoucí z kyslíku, je totiž typicky spíše skloňován jako cosi, co buňkám spíše nesvědčí. Dalo by se čekat, že dlouhodobá HBOT by měla mít spíše opačný efekt než prodlužování života. Lze si sice představit, že Izraelci mohli kápnout na nějaký nový, paradoxní mechanismus – ale jedna studie zatím není na přepsání závěrů dostatečným argumentem.

Za druhé, studie se ani nepokouší o nějakou molekulární analýzu toho, co se děje na úrovni buněk. Sice detekuje HIF-1alfa, ale absolutně se nenamáhá s tím to jakkoliv spojit s delšími telomerami. Dokonce ani neměří aktivitu telomerázy, která má prodlužování telomer právě na starosti. Proč, proč, proč?

Laičtěji řečeno: delší telomery nejsou nijak, byť jen hypotézou zdůvodněny, viz předminulý odstavec. Nevíme, jestli (nebo jak) by buňky s prodlouženými telomery měly být např. zdravější a aktivnější. Ba naopak – dlouhé telomery mají (mimo tuto práci) třeba i nádorové buňky. Nebylo by tedy překvapivé, že participanti nějaké navazující, delší práce, by mohli spíše častěji zažívat karcinomy než nesmrtelnost.

Za třetí, a to největším problém metodiky dané práce, zcela postrádá párovou kontrolní skupinu! Zatímco předešlé dva argumenty by bylo možné s přimhouřením obou očí, uší i dalších otvorů shodit na nový, průlomový objev (nelze vyloučit, byť se to jeví nepravděpodobné, že nějaký prospěšný mechanismus HBOT má… nejen pro potápěče), absence kontroly je zcela evidentní chyba na straně autorů.

Pokud se kontrolní skupina neschovala za ledničku, čistě kvůli její absenci bych izraelskou práci vnímala spíše jako nedostatečnou.

Ukázka nového animáku Já, výzkumník bez kontroly. Zdroj: Universal/CC BY, vlastní

Validní obor, diskutabilní studie

Za čtvrté, a tím také dáme této novince pápá, časopis, ve kterém byla studie publikována, byl již dříve označen za potenciálně predátorský. To znamená, že autoři například platí časopisu, aby publikoval jejich výsledky, a peer-review proces je značně osekán. S trochou peněz tak lze publikovat i výzkum, který by slušnější časopis neotiskl. Bacha – potenciálně predátorský časopis není automaticky diskvalifikační argument, i rozbité hodiny denně dvakrát ukazují správně, po boku dalších problémů výše se nám ale utváří nepříjemný obraz.

V součtu tak studie smrdí poněkud problematickými výsledky učiněnými na základě dat+metodiky validních asi jako životní rozhodnutí učiněné v sobotu ve 3 ráno v nonstopu. A to se ani nebavíme o tom, že HBOT je sama o sobě kontroverzní metoda.

Fakt docela ráda bych, aby nám rok 2020 ve svém závěru ukázal vlídnější stránku. Nakonec, nejrůznější omlazující terapie jsou rozhodně validní směr medicínského výzkumu. Jenže prozatím došlo na zajímavé výsledky spíše výjimečné, a spíše v laboratorních experimentech na základě nejmodernějších pokusů. Zkráceně řečeno, zatím se s omlazování buněk spíše tápe a zkouší se všechno se vším.

Jak takový jiný slibný výzkum vypadá? Nedávno se třeba podařilo na Stanfordu zřejmě omladit „staré“ buňky lidí. Nebylo toho ale dosaženo tím, že je někdo pumpoval kyslíkem – namísto toho na ně výzkumníci nanesli proteiny asociované s kmenovými buňkami! Čili buňkami, které se dovedou proměnit v jakékoliv jiné buňky těla.

Hlodavci, kterým byly takto omlazené buňky znovu vpíchnuty, přitom začali vykazovat i lepší fyzickou zdatnost! Není to zázračná terapie, a není to nic, co by bylo možné momentálně dělat na velké škále. Ale je to cosi, co působí podstatně důvěryhodněji

To, že by cestou k nesmrtelnosti měl být prostý HBOT, by tak působilo jako poněkud nečekaný pozitivní zvrat. A na ty je reálný svět spíše skoupý.

[Tereza Lausová, LL]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama