Lovkyně mamutů? Co nám říká 9000 let starý pohřeb z Peru?

TLDR: Archeologové před časem v Peru objevily hrob paleolitické ženy-lovkyně. V nové studii představují nejen tento objev, ale upozorňují i na neplatnost genderových stereotypů pro toto období. Studie byla publikována zde.

Za časů lovkyň a sběračů

Otázka genderových rolí patří k horkým tématům současnosti. Kromě studia soudobé společnosti k tomu má co říci také historie, archeologie a antropologie. Chápání těchto rolí se totiž v průběhu dějin různě proměňovalo a lišilo se a liší v různých kulturách. Pro nejstarší dějiny lidstva rozvrhla věda na přelomu 19. a 20. století tuto otázku značně schematicky: genderové role byly tradiční, muži lovili a válčili, ženy se staraly o potomstvo a domácí krb/chýši/jeskyni.

A do toho se míchají už dnes překonané teorie o matriarchátech a patriarchátech prvobytně pospolných společností, kterými si to nebudeme dále komplikovat

Že to s tradičními rolemi v pravěku není tak jednoduché, víme už nějakou dobu. V podstatě od té počátku moderní antropologie – která je schopná rozlišovat mužské a ženské ostatky – se dařilo identifikovat ženy v „tradičních“ mužských kontextech válečníků a lovců. I tak to ale někteří badatelé považovali, a možná stále považují, spíše za jakousi kuriozitu. Že bychom ale neměli při studiu našich nejstarších dějin podléhat stereotypům, je stále zjevnější.

Své k tomu má co říct i archeologie americká. Tématu se věnuje nová antropologicko-archeologická studie mezinárodního týmu pod vedením Randalla Haase z University of California. Archeologové totiž před časem v Peru nalezli asi 9000 let staré pohřby skupiny lidí, z nichž jeden – plně vybavený artefakty identifikujícími lovce – byl mladá žena.

Ve své studii si vědátoři položili otázku, nakolik šlo v prostředí lovců a sběračů obou Amerik o výjimku. Při revizi několika stovek pohřbů z této doby došli k překvapivému závěru, že ženy zastávající roli lovů nebyly ani zdaleka vzácné, jak bychom možná v konzervativním vidění světa čekali. Práci publikovali v magazínu Science Advances.

Lokalita Wilamaya Patjxa v Peru a vzájemná poloha šesti pohřbů z raného holocénu. (zdroj: R. Haas et al.)

Amazonka skoro z Amazonie…

Lovci a sběrači se v prehistorických Andách zaměřovali na řadu tvorů, ekvivalentem evropského jelena (tedy rychlého, plachého zvířete) pro ně byla lama vikuňa. Ta se od lam domestikovaných poměrně liší a skutečně značně připomíná evropskou vysokou zvěř. Jejich lov tedy vyžadoval obratnost a vytrvalost.

Stanici takových lovců objevili archeologové v Andách v roce 2018. O lokalitě Wilamaya Patjxa v Peru věděli už nějakou dobu, protože se zde nacházely při povrchových sběrech stovky kamenných nástrojů. V letech 2018 a 2019 se ale podařilo odhalit nejen doklady života zdejších lidí raného holocénu, ale i objev nejvzácnější – jejich pohřby. V první fázi bylo takových pohřbů nalezeno šest, o rok později přibyly další.

Z těch šesti dva pohřbení byli bohatě vybaveni milodary jednoznačně spojenými s loveckým prostředím – vedle „běžných“ paleolitických nástrojů jako jsou různé úštěpy, čepelky a škrabadla to byly hlavně hroty. Jako by tito dva zemřelí patřili mezi přední lovce skupiny. Pointu jsme si vyzradili už na začátku: brzy se ukázalo, že jedna z těchto „loveckých“ koster patřila ženě.

Už při odkrývání byla pohlavně podezřelá, tedy zaujala antropology menším vzrůstem. Analýza zubních proteinů pak podezření potvrdila – skutečně se jednalo o ženu. Navíc ženu velmi mladou, zemřela kolem 17.–19. roku života, příčinu kostra bohužel neprozradila.

Pohřeb ženy lovkyně a výběr její kamenné industrie. Z kostry mnoho nezbylo, ale antropologové dnes dovedou skoro čarovat i s málem. (zdroj: R. Haas et al.)

…a další z obou Amerik

Jak jsme uvedli na začátku, genderová identifikace této jedné lovkyně byla teprve prvním krokem. Vědátoři si totiž pod vlivem objevu položili otázku, zda v bohatém, a samozřejmě kulturně nejednotném, prostředí lovců a sběračů prehistorické Ameriky šlo o výjimku. Provedli tedy statistickou revizi pohřbů lidí z období raného holocénu (tedy z doby začínající asi před 11500 lety). Z publikované literatury vzali celkem 429 kostrových pohřbů ze 107 lokalit v Severní i Jižní Americe. Z těchto jedinců bylo celkem 27 pohřbeno s nástroji „velkých lovců“, které by snesli srovnání s novým objevem. A světe div se – z oněch 27 bylo 11 žen.

Kdyby se na tomto základě měla dělat statistika, tak by se řeklo, že 30-50 procent všech amerických lovců a sběračů mohly být ženy. Pochopitelně s takto malým vzorkem to nelze udělat objektivně, i tak to o něčem vypovídá. Autoři studie si totiž povšimli, že mnohé ze starších objevů trpí právě na genderový stereotyp. Ano, jsme si vědomi toho, že tohoto termínu se někdy ve veřejné diskuzi nadužívá. Zrovna v tomto případě je ale opravdu na místě.

Pokud totiž autoři starších nálezů mluví o mužích, automaticky předpokládají: „má zbraně, je to lovec“. Když ale publikovali kostry ženské, obvykle o nich jako o lovcích nemluvili a vlastně ani neřešili, zda jim takový objev neboří nějaké zažité představy o mužích-lovcích a ženách-sběračkách.

Abychom se nezamotali do termínů a rolí, tak ještě na okraj dodejme: Ano, to že někdo má loveckou výbavu v hrobě neznamená stoprocentně, že ten člověk lovcem byl. Společnost jej ale v jakési roli spojené s lovem vnímala, jinak by jeho milodary vypadali jinak. Tedy musel si svou roli nějak vysloužit. V tomto ohledu je obzvlášť pozoruhodný nízký věk ženy nalezené v Peru

Raně holocénní pohřby rozdělené dle pohlaví a milodarů. (zdroj: R. Haas et al.)

Stereotypy jsou od toho, aby se bořily

Možná, že v americkém prostředí je to otázka ožehavější, než v tom evropském. Jsme zvyklí na ženy-válečnice pravěkých kultur, topos bojovnice je součástí naší kultury od Amazonek po princeznu Xenu. Na druhou stranu i my jsme zatížení svou mírou stereotypů. Ostatně, to že si tu o tom píšeme, vypovídá o tom, že musíme ženské pohlaví paleolitické lovkyně vysvětlovat jako něco, co proti stereotypům jde.

Mohli bychom si také klást otázku, nakolik jsou zjištění z Ameriky relevantní pro lovce a sběrače Starého světa. Životní styl se ale v době paleolitu podobal, ostatně Ameriky byly osídlené loveckými skupinami z Eurasie.

Na druhou stranu by se nám při hodnocení významu studie ale nemělo stát, že bychom bořili něco už dávno zbořené. Mám trochu pocit, že autoři práce se vyjadřují spíše ke stereotypním očekáváním veřejnosti, než k představám archeologů a dalších odborníků. Paleolitický způsob obživy, který nám naznačují nejen nálezy, ale třeba i paralely u přírodních národů, vyžaduje nasazení celé populace.

Ženy dost dobře ani nemohly být z lovu vyloučeny, stejně jako větší děti – ostatně, víc než samotný boj se zvířetem takový lov vyčerpává štvaním a naháněním stád do požadovaných míst.

Fotografie přímo z lokality – lamy vikuně sledují lidi jako před tisícovkami let. (zdroj: R. Haas et al.)

Malá špetka konzervatismu na závěr

Přiznejme, že genderové role jsou do určité míry pohlavím podmíněné. Ženy-matky jsou více svázány s domácím prostředím („krbem“) kvůli péči o nesamostatné děti a lze předpokládat, že takové zastávaly jinou práci, než přímý lov. Stereotyp by ale byl si myslet, že už to, že byl někdo žena, jej muselo k nějaké roli předurčovat a omezovat. To je právě to, co znovu a znovu potvrzovaná existence žen lovkyň a válečnic boří.

Btw.: Ano, s Xenou jako popkulturním symbolem je to těžké. Tak moc chtěla bořit genderové stereotypy, až ji tvůrci navlékli do kožené minisukně a kovového korzetu. Ale nebudeme si to devadesátkové dětství kazit. (Zdroj: iStock/MCA TV/Paramount/Zdeněk Burian, vlastní)

Na závěr si trochu konzervatismu dovolím: Dvě pohlaví lidského druhu jsou v lecčem určující a rozdíly mezi nimi musely hrát v dávných kulturách svou roli. Dokladů v umění je na to ostatně dost (zdravíme Věstonickou Venuši). „Tradiční“ genderové role také existovat musely, jinou otázkou ale je, jak byla vnímána jejich rovnocennost a kolik existovalo případných výjimek z pravidla.

Pointa celé studie a nových objevů obecně je ale v tom, že v dávných kulturách zjevně ani zdaleka neplatilo, že biologické pohlaví člověka k nějaké takové roli předurčuje. Nakonec, samy se ty vikuně neuloví a šikovné ruce a rychlé nohy rostou chlapům i ženským.

[Petr Zajíček]

Chcete vědět víc?

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama