Přinese thorium i nový zájem o jadernou energii?

TLDR: USA i Indonésie pokračují ve vývoji nového typu paliva pro jaderky. Americký projekt by mohl být připraven v roce 2024, indonéský zase na papíře slibuje nižší cenu výroby než uhlí. Oznámení tuna.

Palivová kontroverze

Jsou na světě jenom málokteré depresivnější věci než debaty o nízkouhlíkových zdrojích. Většina lidí se totiž shodne, že je obecně fajn nevytvářet elektřinu tak, že pálíme uhlí/naftu a foukáme z něj odpad do plic ostatním lidem. Řešení, jak svítit, ale zároveň nevytvářet zplodiny (a oxid uhličitý) přitom už nějaký čas máme po ruce – jde o „klasické“ obnovitelné zdroje jako je voda, solár, větrníky, anebo jaderná energie.

Právě na tom druhém se ale vytváří errory, jak když si smažete system32. Část lidí nemá ráda jádro kvůli Černobylu a taky protože je to inherentně rizikový zdroj energie. Produkuje hromadu energie, ale když ho budeme ovládat jako prase kost, nabízí taky hodně mrzení. A lidský element nesmíme nikdy opomenout.

Pak jsou tu ty soláry a vítr, kterých bychom zase potřebovali kotel – pardon, KOTEL k tomu, abychom tím poháněli civilizaci. A k tomu jich i kotel musíme vyrobit, a po konci životnosti zase někde recyklovat nebo vyhodit. Ale na druhou stranu když se rozbije solární panel, je to menší šlamastika, než když se rozbije RBMK.

Do nekonečných (a nekonečně úmorných) debat o jádru se ale v poslední době vloudil příslib nových technologií. Už několikrát jsem psal o modulárních reaktorech, které slibují „průmyslovou výrobou“ vytvářet menší a levnější reaktory, které se navíc chladí pasivně. Takže u nich nehrozí Fukušima, a také instalace by měla snad být podstatně levnější než třeba u Temelína.

Dalším příslibem je thorium jakožto nové jaderné palivo – a právě v tomto ohledu se nyní americké Idaho National Laboratory podařilo vyvinout hybridní palivo ANEEL (Advanced Nuclear Energy for Enriched Life), které kombinuje thorium a málo obohacený uran!

K čemu to je?

Zdroj: Idaho National Laboratory/Bethesta, vlastní

Pro dnešní design

ANEEL palivo především v reaktoru vydrží déle a má tak i delší výtěžnost. Zjednodušeně řečeno: stejná gramáž rozsvítí žárovky na delší dobu. Vzniká tak navíc i méně jaderného odpadu, který je nutné někam svážet a řešit šlamastiku s tím, že skoro nikdo nechce mít za barákem důl s jaderným odpadem (byť teda u jádra vzniká odpadu mnohem méně a tenhle odpad, na rozdíl od toho uhlí, taky nedýcháme).

Thorium samo o sobě navíc není štěpné – štěpnost mu dodávají až příměsi – takže je rovněž nutně bezpečnější. A aby toho nebylo málo, thoria je na Zemi také víc než uranu. Co je ale zřejmě nejlepší, ANEEL by mohl být zřejmě využit jako palivo již v existujících elektrárnách! Alespoň tedy těch typu NDU a PHWR. Na rozdíl od modulárních elektráren, které teprve vznikají, a bude potřeba je jaksi postavit, by tak ANEEL mohl rozsvěcovat žárovky již co nevidět. Tedy, prozatím v USA, kde se připravuje k nasazení od roku 2024.

File:Monazite-169954.jpg - Wikimedia Commons
Minerál monazit, zdroj thoria. Zdroj: Wikipedia/CC BY/ Robert M. Lavinsky

Nejde o jediný podobný nápad z poslední doby. Taktéž jiný stát, který si asi s novinkami v energetice moc nespojujeme – totiž Indonésie – zvažuje zafinancování testovacího projektu Thorcon. Jeho demonstrátor by měl v prvním sledu vynést energii o síle 3,5 GW, v druhém pak snad i vést k masové produkci daného reaktoru.

Thorcon je zajímavý z hlediska ceny výroby – modely totiž naznačují, že v poměru ceny vůči kWh by Thorcon měl vyjít až pětkrát levněji než uhlí! Přičemž právě uhlí má proti obnovitelným zdrojům tu zásadní výhodu, že může energii dávat na povel, nikoliv když zrovna svítí slunce anebo fouká vítr.

Existing CANDUs
Státy s PHWD/CANDU reaktory. Ne, my tam nejsme. Zdroj: CCTE

„Paráda, jdu vyvézt soláry na skládku!“

V evropském energetickém mixu si obnovitelné zdroje stojí momentálně podobně jako jádro. Necelý polovina energie z obnovitelných zdrojů ale pořád pochází z vodních elektráren, které jsou typicky staré jako Metuzalém. Ačkoliv tak v některých státech obnovitelné zdroje tvoří kotel mixu, a v jiných totéž platí o jádru, v součtu i na našem kontinentu pořád kraluje uhlí. A v Česku, kde se jádrem chlubíme velmi často, je uhlí ještě častější zdroj energie než ve většině evropských zemích…

A tak zatímco příznivci jádra (objektivně nejvíce stabilního nízkouhlíkového zdroje, ale zase vyžadujícího vysoké státní investice…) se přou s příznivci solárů (objektivně nestabilního zdroje, ale zase s daleko lepšími možnostmi privatizace výstavby…) o tom, kdo zachrání budoucnost, velká část oné budoucnosti bude ještě dlouho stát i v našich končinách na uhlí. A v čase ekonomik, které se teprve derou nahoru, to bude trvat ještě mnohem, mnohem déle.

Co se tím snažím sdělit, není nutnost volit A anebo B, ale nutnost najít v debatě o nízkouhlíkové energetice alespoň trochu snahu o kompromisní řešení – od obou stran tohohle flamewaru. Budoucí pokroky v solárech můžou dále zlevnit a usnadnit výrobu panelů (ale ještě tu tyhle pokroky nejsou), totéž platí i o thoriových reaktorech nebo modulárních reaktorech (které tu taky ještě nejsou!).

A čím déle se budeme přít o tom, který zdroj je lepší, tím déle se taky furt v reálu budeme zahřívat i tím uhlím…

[Ladislav Loukota]

Samozřejmě, mít fúzi by leccos řešilo. Proč se to s ní tak táhne?

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama