Archeologové v Peru našli rituálně obětované lamy

TLDR: Archeologové na lokalitě v Peru nalezli skvěle zachovaná těla čtyř lam datovaná do poloviny 15. století. Šlo pravděpodobně o votivní obětiny, které mohly posloužit potřebám Inků. Studii publikoval žurnál The Antiquity.

To jsou ale lamy!

Lamy – huňatá, snad i krásná zvířátka, klíčová pro hospodářství domorodých obyvatel And. Ovšem nejen chlebem… vlnou… lamími stejky živ je člověk. V dávných kulturách jihoamerických hor, především u Inků, hrály lamy i důležitou roli sociokulturní či kultovní. Lamy tak snesou srovnání s evropskými ovcemi či kozami (a také s osly, protože se používaly i na práci), které nejen že poskytovaly vlnu a maso, ale hrály i svou nadpozemskou roli. Když totiž bylo potřeba obdarovat bohy obětinou, tak nějaká ta horká zvířecí krev či masíčko mohlo přijít vhod.

A právě do takové nezáviděníhodné pozice se lamy dostávaly poměrně často. Až donedávna bychom museli napsat „PRÝ DOSTÁVALY“, neboť navzdory četným písemným zprávám španělských kolonistů neexistoval o této praxi přímý důkaz. To se ale změnilo díky archeotýmu Lidio Valdeze z univerzity v Calgary v Kanadě. Pod jeho vedením – a ve spolupráci s archeology z peruánské Universidad de Huamanga – se totiž při výzkumu lokality Tambo Viejo při jižním pobřeží Peru podařilo najít čtyři jedince rituálně obětovaných lam.

Význam nálezu tkví v jeho podobě. Abychom trochu upřesnili výše řečené – archeologové nalezli už dříve stovky lam coby pohřebního milodaru. Vůbec poprvé se ale podařilo jejich těla – bohatě nazdobená, jak se dozvíme níže – nalézt v kontextu, který naznačuje votivní dar. Tedy přímou obětinu bohům. Nález představil magazín The Antiquity

Poloha lokality Tambo Viejo v Peru. (Zdroj L. M. Valdez)

Mrtvolky skvostně nazdobené

Archeologové předpokládají, že ojedinělost podobného nálezu není ani tak dána jedinečností obětního rituálu, jako spíš stavem dochování. Jen málo lokalit bylo tak pečlivě zkoumáno jako Tambo Viejo, kde se šlo nejen po detailech, ale i „pod podlahu“. Obětiny totiž byly uloženy pod kamennou podlahou stavby neznámého určení, navíc ještě přikryté pískem, což také pomohlo. Hlavní incká centra se ke všemu nachází v lokalitách, kde se špatně dochovávají organické materiály. Na rozdíl od mimořádně suché oblasti Tambo Viejo.

Nad těly byla položená ještě pírka exotických ptáků uchycená do „mávátka“. (Zdroj L. M. Valdez)

Lamy se dochovaly v podobě koster potažených kůží s takřka kompletní srstí. Víme tak, že tři z nich byly bílé a jedna hnědá. Působivost objevu dodává to, že těla byla bohatě zdobená pestře barevnými ozdobami z nití. Zvířata měla hlavu zkrášlenou barevnými stužkami a nitěmi provlečenými skrz uši. Těla měla ovázaná barevnými provazy ze stejných nití. Nad hroby pak bylo položeno peří tropických ptáků.

Nepodařilo se najít absolutně žádné stopy zabití – je tak možné, že mohlo jít o pohřbení zaživa. To by podporovalo i to, že barevné ozdoby zvířatům mimo jiné poutaly nohy. Ze stejné oblasti pochází také asi rok starý nález několika tuctů shodně nazdobených morčat, u kterých se také uvažovalo o roli rituální obětiny. Naprosto klíčové je pak úspěšné radiokarbonové datování, které určilo jako pravděpodobný rok pohřbu 1447 n. l. Jde tak o doklad asi 573 let starého rituálu – jehož datování nám dává důležitý historický kontext.

Barevné nitě, které byly provlečené uchem jedné z lam. (Zdroj L. M. Valdez)

Lamy, pro bohy – vaše bohy!

Oblast obývala před expanzí Inků kultura Chimú. Právě u ní nacházíme hrobové obětiny lam, které měly doprovázet zemřelé na onen svět. Nebyla by to Jižní Amerika s krásami svých domorodých kultur, abychom vedle lam nenašli také množství obětovaných dětí… Ale o tom teď mluvit nechceme.

Vrátíme-li se od obětovaných dětí zpět k historickému kontextu lam, tak zjistíme, že ve 2. polovině 15. století byla v oblasti na vzestupu Incká říše. Španělé sice brzy zaklepou na dveře, pár desetiletí klidu však ještě zbývá. Je každopádně důležité, že lid Chimú se stal jednou z kořistí Inků. Jejich země byla pravděpodobně anektována víceméně bez boje. Zdejší sídla pak Inkové povýšili na administrativní centra regionu.

K tomu došlo definitivně kolem roku 1475, proces pohlcení jižních partií And ale musel započít dříve. Autoři studie tak spekulují nad možným historickým kontextem obětiny. Podle Španělů rituály obětování lam měly přinést přízeň bohů, dobré počasí, sklizeň a podobně. Zde však vidíme, že Inkové prováděli svůj typ votivního rituálu v oblasti, kde bylo zvykem lamy obětovat již dříve. Inkové byli skutečnými imperialisty Jižní Ameriky – věděli jak budovat říši a jak ji spravovat a udržovat.

Po dobrém na to šli tak, že se pokusili pro svou správu adaptovat stávající sociokulturní model anektované oblasti. Mezi to patřilo i symbolické uznání místních bohů a jejich model, jako gesto dobré vůle a zářivé budoucnosti země pod novými inckými pány. Podle Lidio Valdeze je tak velmi pravděpodobné, že objevené obětiny s podobným procesem souvisely. Inkové si sice brali svobodu a nezávislost, nabízely však dary místním lidem, zásobování zbožím a potravinami a možná jako gesto místním božstvům i rituální obětiny. Písemné prameny nás přitom informují, že snad každý měsíc se v Incké říši slavil nějaký svátek, kdy obětní lamy padaly po stovkách.

Přirozeně mumifikované tělo obětiny. (Zdroj L. M. Valdez)

O nálezech nynějších i budoucích

Významů objevu můžeme najít několik. Čistě z hlediska hmotné kultury je skvělé, jak detailně se dochovala votivní výzdoba obětin. Další analýzy těl možná navíc odhalí více o zvířatech samotných: jak byla krmena, kde žila a podobně. Tím bude možné posunout dále úvahy o výběru obětin a způsobu jejich zabití.

Kontext historický je možná ještě důležitější. Lokalita porobené domorodé kultury, která se promění v místní centrum, kde jsou poté prováděny velké obětní rituály. Nezapomínejte, nejde jen o lamy, ale i o tucty morčat! Není s podivem, že úvahy o „budovatelské“ roli daných rituálů jsou nasnadě.

Lidio Valdez se přiznal, že mu lokalita zprvu přišla nezajímavá. Soustředil se na jiná místa a Tambo Viejo spíše ignoroval. Až po čase se rozhodl se na tuto lokalitu podívat, a jak sám říká, bylo to skvělé rozhodnutí. Nezbývá než souhlasit. Ostatně, kdo se takto pečlivě věnuje jihoamerické archeologii, to jistě není žádná lama.

Zdroj: Drake/L. M. Valdez, CC

[Petr Zajíček]

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama