„Pražská Madona“ je Rafaelova, odhalil český barevný rentgen

TLDR: Víc jak 500 let stará malba, u které nebylo jasné, zdali je autorem skutečně Rafael Santi, je zřejmě doopravdy jeho dílem. Odhalila to nová analýza pomocí „kosmického skeneru“, který dovede nově odhalovat i skryté barvy. Tiskovka tuna.

Palby jedné malby

Po desítky let se uměnovědci a restaurátoři přeli o autenticitě obrazu Madony s dítětem z roku 1517 od (možná?) Rafaela Santiho. Výzkumníci tuzemské společnosti InsightArt nyní díky aplikovanému výzkumu skeneru používanému ESA i NASA potvrdili, že malba je první svého druhu – a je tedy s nejvyšší pravděpodobností skutečně Rafaelovým dílem. A je to zajímavá zpráva jak pro historiky umění, tak i fanoušky kosmonautiky.

Aplikace kosmického výzkumu samozřejmě známe všichni – byť mnohdy si myslíme, že nám kosmonautika dala věci, které nám v reálu nedala (teflon, mikrovlnky, kuločková pera…), a věci, které nám fakt dala, nám zase tak impresivní třeba nepřijdou (izotermická folie, mikropočítače, lepší předpověď počasí…). Ilustrace toho, jak se použije původně kosmický senzor pro prošmejdění půl tisíce let starého obrazu, je přízvisko „Pražská“ – ve víc jak pětisetleté proto v tématu aplikací kosmonautiky u nás dole na Zemi vítaným zpestřením!

V aktuálním oznámení se jedná o obraz Madony zřejmě z roku 1517, kterému tuzemští šprýmaři dali historii díla totiž obraz v roce 1935 krátce koupil Čech Otomar Švehla. Dílo bylo později vystaveno v galerii Myslbek, ale kolem druhé světové války se jeho stopa ztrácí. Objevuje se až v 80. letech (!), kde se k obrazu nějak dostal slovenský recidivista Otto Pánis. Po dalších peripetiích obraz skončil ve Švýcarsku.

Dějiny díla tedy zní spíše jako téma pro Detektivátora než Vědátora, moderní technologie však nyní pomohly rozseknout jednu velkou záhadu tohoto svérázného kusu barev na plátně (a pod ním…).

Zdroj: Public Domain/Wikipedia/Queen’s University, vlastní

Ctrl+C, Ctrl+V z 16. století

Uměnovědci se totiž již dlouho přou o tom, zdali je „Pražská Madona“ skutečně Rafaelovým dílem, anebo naopak napodobeninou jeho žáků či jinou variací copy-paste umění v nedigitálním věku. Její kompozici je totiž nápadně podobná i Velká Svatá rodina ze stejného období, přičemž není jasné, kdo opisoval od koho.

Tohle je Pražská Madona“. Zdroj: ESA BIC

Jednou ze záhad je třeba „podpis“ na obrazech – Pražská Madoma i Velká Svatá rodina mají na sobě nápisy „Romae“ či „Romac“. Svatá rodina ale vznikla pro francouzského krále Františka I., zatímco Pražská Madona zase původně pro Papeže. Nebylo tedy jasné, proč na francouzské verzi obraz je – a zdali někdo od někoho okopíroval či šlo o pozdější invenci starších „restaurátorů“. Odhalení této skutečnosti mohlo zamávat s celou obrazovou genealogií!

A tohle je Velká svatá rodina. Nebo že by to bylo opačně?
Zdroj: Wikipedia/CC BY/artrenewal.org

A nyní, kdy detailní rentgenová spektroskopie od InsightArt umožnila proskenovat nejenom obraz ve vysokém rozlišení, ale i ukázat barvu jeho útrob, se věci přišlo na kloub! Data umožnila například identifikovat, že zatímco na Pražské Madoně je andělská tvář postupně šrafována, na Velké Svaté rodině jde o obkres!

The Madonna of the Pinks ('La Madonna dei Garofani')
A tohle je úplně jiná Rafaelova Madona – hledat na internetu tu „Pražskou“ v dobré kvalitě je jako hledat jehlu ve stohu sena.
Zdroj: Národní galerie, Lonýn/Wikipedia/CC By

Podobně je tomu i u nápis „Romac/Romae“. V jeho případě RTG spektroskopie ukázala, že na Pražské Madoně původně stálo jenom „Roma.“s tečkou na konci, jenže ona tečka v průběhu časů degradovala a pozdější restaurátoři ji zřejmě přečetli jako „Romae“ – a připsali ji (!) v této podobě na francouzskou verzi.

Detailů je o fous víc, můžete si ale pustit celou tiskovku níže.

Barevný rentgen

I pokud vám unikají nuance historie umění, je dnešní novinka pozoruhodnou věcí! Tou skutečně vychytanou zprávou je totiž aplikace oné „barevné rentgenovské spektroskopie„.

Tradičně jsou RTG snímky samozřejmě černobílé – to, jak funguje rentgenové záření v zobrazování, jaksi nemůže odlišit vlnovou délku světla, které konotuje barvu. Skenování z dílny InsightArt a příbuzných kompanií je ale obohaceno o čipy, které při spektroskopii zároveň detekují i vlnovou délku světla, čili barvu.

Spojení dat z klasické RTG spektroskopie o vysokém rozlišení a ze získání informací o obrazu tak může v součtu vytvořit právě jakési kolorované rentgenové snímky. To se náramně hodí, inu, třeba při restaurování starých obrazů. Borci a boryny z InsightArt to celé obohatili i o robotickou paži (či paže), které můžou realizovat skenování o vysokém rozlišení autonomně i za předpokladu, že si restaurátor ještě nedal svého ranního frťana a klepou se mu tak ruce…

Technologie detektoru pochází ze základního výzkumu CERNu a projektů NASA/ESA. Část výzkumníků, kteří se tu na novinkách ve vývoji RTG spektroskopie podíleli, postupně přešli do soukromého sektoru a infikovali nápady i české študáky z ČVUT, odkud se dále šlo po zakládání společností, startupů až k tiskovkám o velkých objevech.

Na aktuální „Pražské“ Madoně se tak podílely tři vyloženě české firmy podílející se/čerpající z výzkumu ESA!

Týpci z InsightArt. Zdroj: ESA BIC

Přízemní aplikace?

Tak to tady máme – kosmické skenery pomáhají odhalovat původ renesančního umění! Je nasnadě, že restaurování obrazů o hodnotě půl miliardy eur není úplně tak přízemní aplikace, jak by možná z pohledu většiny smrtelníků měla být. Konec konců, InsightArt bohužel skenuje jen 500 let staré obrazy, nikoliv třeba etiketu Grešláka.

Izotermickou folii či mikropočítače, ony plíživé vynálezy kosmického věku, však nyní doplňuje další srandička, kterou díky jednodušší aplikaci může využít víc lidí. Až za 30 let budete na chalupě renovovat omítku a připomůžete si tou-dobou-třeba-už-rozšířenu RTG barevnou spektroskopií, ani vám zřejmě nepřijde, že používáte vynález kosmonautiky…

Ale to je vlastně dobře jedině dobře – pokud nám totiž pokročilé vynálezy tak zevšední, že nám nepřipadají jako pokročilé vynálezy, jde vlastně o veskrze pozitivní posun kupředu!

[Ladislav Loukota]

A když už jsme u těch raket, zamysleme se také nad tím, co negativního nám kosmonautika může dát – ideálně, abychom tomu zabránili.

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama