Na Měsíc se podívá „americký Lunochod“, bude hledat vodu

TLDR: Rover MoonRanger má být první z řady mikroroverů pro autonomnější průzkum Měsíce. Ověří i to, jestli je voda na Měsíci. Na zdejší povrch dosedne snad za 2 roky a bude tu hledat přímější důkazy o přítomnosti velké koncentrace vodního ledu. Oznámení tuna.

Voda na Měsíci?

Snad již za dva roky by se na Lunu měl vydat mikrorover MoonRanger z dílny Carnegie Mellon University. Ačkoliv nepůjde o první lunární rover, ani nejvíce sofistikovaný rover pod sluncem, MoonRanger bude mít unikátní misi – na jižním pólu Měsíce bude totiž hledat známky vody. V případě úspěchu by mise mohla výrazně napomoct snahám o vytvoření trvalého osídlení.

Voda – tahle bezbarvá tekutina bez chuti, která vám teče z vodovodního kohoutku pokaždé, když zaplatíte účty, je *překvapivě* nezbytným základem fungování našeho organismu! Co asi ví každý, kdo vychodil aspoň šest tříd základky, je ale nutné zas a znovu opakovat vždy, když se mluví o kolonizaci byť jen našeho nejbližšího kosmického objektu, totiž Měsíce. I když se předpokládá – a naznačují to pozorování z orbity – že ve věčně zastíněných kráterech by měl vznikat vodní led, který by mohla využívat povrchová základna, nikdo ho tam v pořádné koncentraci přímo neviděl. Alespoň tedy zatím. >>

Idea potvrdit existenci vodního ledu přímo na povrchu Měsíce, není nová – Will Whittaker, boss stojící za vývojem roveru, s ní poprvé přišel do NASA již v roce 1996. Po čtvrtstoletí od éry, kdy byl hitem single Spaceman od Babylon Zoo, by se však nyní měla naplnit. Co však bude MoonRanger přímo provádět, a jaký má mise charakter?

Ušli jsme dlouhou cestu…

Doba spotřeby

Rover by se měl na Měsíc podívat v rámci doprovodného průzkumu pro misi Artemis neboli „ten naivní nápad, že se člověk vrátí na povrch už do roku 2024“. Sonda o velikosti kufříku by měla denně prozkoumat trasu o délce 1 kilometru – čínský rover oproti tomu dovedl ujet za den méně než metr!

Asi nejvíce impresivní součástí roveru je ale jeho autonomie. Sonda postrádá dostatečně silné rádio pro spojení se Zemí, takže po Měsíci si má jezdit více méně sama. Získaná data a nové instrukce má odeslat na Zemi až poté, co se vrátí k přistávacímu modulu, který bude už dostatečně silnou anténou disponovat. Je to stejně šílené, jako to definitivně otestuje samostatnost robotických sond!

MoonRanger bude ale muset chvátat víc, protože mise si z úsporných důvodů musí vystačit bez radioaktivního ohřevu po pádu lunární noci. Jinak řečeno, MoonRanger bude po povrchu jezdit jen 14 dní, a pak mise skončí s pádem lunární noci, kterou sonda nepřežije… Před tím má ale prošmejdit jak místa pod slunečním svitem, tak právě i místa ve stínu.

Zdroj: Aerofilms

Díky přistání na jižním pólu budou zajímavá hlavně ony zastíněné oblasti. Asi víte (pokud máte oči), že jeden lunární den vyjde cirka na… inu, na měsíc. Respektive na 27 pozemských dní a nějaké drobné. To vystavuje povrch Luny dlouhodobému slunečnímu záření skoro ze všec úhlů. Zatímco blíže rovníku tak dochází na svit prakticky do každého cípu terénu, u pólů lze vlivem geometrie najít oblasti, do kterých sluneční svit nedopadl po víc jak 4 miliardy let…

Právě tady by koncentrace vodního ledu, potažmo vody vázané do minerálů, měla být největší. A koncentrace je to, co bude astronauty zajímat nejvíce.

Koncentrace ledu na jižním (vlevo) a severním (to druhé) pólu v optice indické sondy. Zdroj: ISRO

První krok

To, že na Měsíci je voda v nějaké malé koncentraci, je totiž již dávno dokázané. Od Luny 24 po Chandrayaan-1 přinesly různé typy důkazů velmi malého množství vody zakleté do minerálů nejrůznější sondy a vzorky. Abyste ale z regolitu vodu dostali v rozumném množství, museli byste sklidit obrovské množství povrchu.

A to z praktických důvodů jen tak nepůjde. Pokud by se ale podařilo skutečně na místě prokázat existenci velkého množství ledu, mohlo by to vše změnit.

Demonstrátor MoonRanger. Zdroj: Astrobotics

MoonRanger bude v této snaze samozřejmě jenom dílčím nástrojem – konec konců, jeho mise měla být původně čistě demonstrační, až později NASA napadlo přimontovat na sondu i spektrometr a měřit s ním přítomnost vody v lunárním povrchu. Z nejrůznějších programů zastřešených Artemis je však MoonRanger jak blízko realizaci, tak je i relativně přízemní. Čili se na něj lze těšit o to víc!

Potvrzení vysoké koncentrace vody či přímo vodního ledu by samozřejmě neznamenalo, že budoucí lidské mise budou brnkačka. V první řadě platí, že nemáme mnoho praktických odpovědí na to, jak se na Měsíci bude voda/led těžit a zpracovávat. Tedy, nemělo by to být nic zase tak složitého, spíše půjde o středoškolskou chemii. Jenže to nikdo tam nahoře nikdy neudělal.

A navrhnout všechny ty procesy zpracování tak, aby se vešly na kosmické lodě, splnily bezpečnostní kritéria a nesežraly příliš mnoho energie, bude i v případě existence vody další olbřímí úkol před tím, než bude voda na Měsíci definitivně vodou tak, jak ji známe i ze Země.

Snad již za dva roky tak dorazí definitivní odpověď na to, kolik (kilo)metrů regolitu budou astronauti jednou muset sklidit, aby si užili skleničku toho, co vám teče doma z kohoutku. Nevím, jak vy, ale já už raději dávám chladit šampaňské na zapíjení toho velkého úspěchu/zklamání (nehodící se škrtněte na konci 2022)!

[Ladislav Loukota]

Víc o novém závodu o Měsíc taky ve videu níž:

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama