K čemu sloužily obří prehistorické stavby v Arábii?

TLDR: Satelitní snímkování před časem odhalilo na Arabském poloostrově velké množství kamenných staveb. Archeologové nyní zjistili, že jde o konstrukce z doby před 7000 lety, kdy se zelená Arábie měnila po vlhkém období zpátky v poušť. Studie vyšla v magazínu The Holocene.

Takový jakoby obdélníčky v poušti

Prehistorie Arabského poloostrova patří mezi méně známé epochy předvěkých dějin lidstva. Ne že by snad badatelé tento region ignorovali, jejich zájem ale až do nedávna táhly jiné, byť blízké, kraje. Před časem ale vzbudily pozornost satelitní snímky, které ukázaly, že poblíž Nafúd v severních částech poloostrova se nachází množství zvláštních, kamenných staveb.

Rázem bylo nad čím dumat – pouštní kamenné stavby prehistorického stáří jsou známé už po dlouhou dobu, Arabové pro ně užívají slovo „mustatil“, které značí čtyřúhelník. I satelitně nasnímané struktury proto badatelé začali označovat jako mustatily.

Protože už dříve existovalo podezření, že by Arabský poloostrov mohl skrývat víc, než se na první pohled zdá, zaměřil se na tyto kamenné struktury tým archeologů pod vedením Huw Groucutta z německého Institutu Maxe Plancka pro chemickou ekologii. Vědátoři nejprve prozkoumali detailně satelitní snímky a zkatalogizovali 104 nových mustatilů. Aby se ale neřeklo, že se bojí práce v terénu, vydali se jako pouštní lišky- (ok, to není vhodný příměr pro Němce) neohroženě mezi duny a písek.

Zjistili přitom, že zkoumané mustatily lze datovat do doby asi před 7000 lety. Tím se ocitáme ve fascinující epoše, kdy končilo období, kdy byl (nejen) Arabský poloostrov vlhčí a zelenější, než dnes. Práce publikovaná v magazínu The Holocene je vůbec první takto komplexní a detailní studií, která se éře počátku neolitu na Arabském poloostrově zabývá. Badatelé předložili detailní přehled stávajícího poznání, zároveň je výrazně posunuli dál – a otevřeli při tom nové otázky.

Satelitní snímování z roku 2017. Obzvlášť na snímku vpravo dole jsou vidět značné rozdíly ve velikosti mustatilů. (Zdroj: Groucutt et al., The Holocene, 2020)

Když zelená se Arábie

Celý široký region od severovýchodní Afriky až po Malou Asii byl oblastí, kde od počátku holocénu v 10. tis. př. n. l. docházelo k procesům neolitizace. Objevovaly se nové formy hospodaření a organizace společnosti a starý, stabilní svět paleolitu vzal za své.

Vše je umocněné tím, že region v této době připomínal přírodními podmínkami v kontrastu s dneškem biblický Ráj. Jsme totiž v éře, která je popularizačně známá jako „zelená Sahara“. Jde o dobu mnohem vlhčího klimatu v Africe, která začala asi před 14500 lety a skončila před 6000 či 5000 roky.

Tam kde je dnes poušť se tak nacházely savany, lesy, vodní toky a jezera. Toto klima se ovšem týkalo nejen Afriky, ale i Arabského poloostrova. S tím rozdílem, že nejnovější studie ukazují, že v Arábii se začalo podnebí klonit zpět k suššímu už před asi 8000 lety. Zkoumané stavby tedy vznikají zhruba v této době.

Klima se pochopitelně nezměnilo ze dne na den, reálný je ale předpoklad, že muselo jít o dobu spíše dynamičtější a neklidnou. Ostatně, sami autoři studie zvažují, zda budování takového množství staveb bez praktického účelu (jak se dozvíme dále) nemohlo nějak souviset se společenskými změnami a rostoucí teritorialitou danou právě suchem a šířící se pouští.

Rozmístění mustatilů na jihu pouště Nafúd. Datované jsou označené červeně. (Zdroj: Groucutt et al., The Holocene, 2020)

Podivné stavby z kamene

Když v roce 2017 vznikly první satelitní snímky objektů, byly na čas nazývány pro svůj vzhled pracovně „bránami“ Jejich konstrukce je ale poměrně neobvyklá – vždy jsou dvě krátké, silné plošiny, které spojují velmi dlouhé, nízké zdi. Vše je zbudováno z kamene a vzdálenost mezi plošinami – a tedy délka vystavěných zdí – může činit až neuvěřitelných 600 metrů.

Mustatily byly detailně snímkovány hlavně v oblasti lávového pole Harrat Kaybar, v terénu pracoval tým na jižním okraji pouště Nafúd. Zachovalejší mustatily vykazují podobný způsob konstrukce stěn, samozřejmě se ale všech 104 objektů nedochovalo v dobrém stavu a nejsou ani zcela identické. Nicméně konstrukční metoda, která se u dlouhých stěn opakuje nejčastěji, spočívá ve vertikálním postavení větších kamenů jako ohrazení a vysypání mezery mezi nimi menšími kameny a drtí.

Datování umožnily uhlíky nalezené archeology přímo v konstrukci některých mustatilů – ty určily stáří konstrukce na 7000 let. Autoři ale tímto způsobem datovali jen malou část staveb, u ostatních si nechávají otevřené pole, nicméně je zjevné, že konstrukce vycházejí z jedné tradice a vznikaly pravděpodobně v rámci jedné kultury.

Detail konstrukce zdí – stěny jsou z velkých postavených kamenů s prostorem mezi nimi vysypaným kameny menšími. (Zdroj: Groucutt et al., The Holocene, 2020)

A k čemu to tedy bylo dobrý?

Jako výchozí bod interpretace mustatilů platí, že nelze dost dobře vymyslet žádný jejich praktický účel. Z jiných částí Arábie známe konstrukce, které patrně na sklonku paleolitu pomáhaly nahánět stáda zvěře do pasti. Mustatily by k tomu ale sloužit nemohly. Opevnění to není, sídlo či obydlí také ne. Jejich značný počet je také záhadou. Dlouhé stěny nemají žádný vstup a stavby jsou neprakticky úzké a dlouhé. Představa, že by snad mohlo jít o ohrady zvěře či zásobárny vody tak také neobstojí. Archeologové se někdy smějí sami sobě, že když nejde vymyslet praktický účel artefaktu, tak se nazve kultovním. V tomto případě – s tím že známe pozdější tradici megalitických staveb objevujících se po celém světě – se ale slovo „kultovní“ opravdu dere na jazyk.

Archeologové nalezli důkazy lidské činnosti kolem staveb i uvnitř nich, především v podobě kamenných nástrojů. Zároveň narazili na příležitostné koncentrace zvířecích kostí – jak divoké zvěře, tak skotu u kterého ale není jasné, zda byl domestikovaný či šlo o lovný divoký skot. Nikde v okolí staveb se nenašly pozůstatky sídlišť. Ty ostatně z této epochy nejsou v Arábii známé, snad lidé žili polonomádským způsobem. To by mimochodem odpovídalo potřebě migrovat za tenčícími se zdroji vody.

V konstrukci jedné z plošin menšího mustatilu se našel zdobený kámen – zatím unikátní – umístěný tak, aby byl dobře viditelný zevnitř stavby. Jak jsme řekli, jedna z možných interpretací je tak kultovní či přesněji sociokultovní. Stavby mohly být místy, kde se shromažďovalo společenství, probíhaly rituály, obětiny či slavnosti s hostinami. Tomu by odpovídaly nálezy kostí.

Autoři ještě pracují s hypotézou, že účel staveb mohla být jejich samotná stavba – to by zase vysvětlovalo jejich velký počet. Práce na tak velkém projektu, třeba s kultovním podtextem – by byla pojítkem společenství v rozkolísané době.

Malovaný kámen z jednoho z mustatilů. (Zdroj: Groucutt et al., The Holocene, 2020)

Kopat, kopat víc!

Musíme znovu zdůraznit obrovský objem práce, které vybudování takto masivních staveb v takovém počtu muselo zahrnout. Ostatně ještě o tisíciletí později dominovaly krajině, archeologové při výzkumu nalezly také druhotné využití – hrobky z 1. tis. př. n. l. zbudované přímo ve stavbách, mohyly z jejich kamenů a podobně.

Arabské mustatily představují jeden z nejranějších příkladů rozsáhlých staveb a mohou se směle zařadit po bok lokalit jako Çatal Höyük či Göbekli Tepe. Autoři nezapomínají dodat už trochu otřepanou frázi, že jsou mustatily o mnoho tisíc let starší, než pyramidy.

Pohled z „interiéru“ největšího mustatilu. Vpravo nahoře jsou postavy archeologů, které dobře ilustrují rozsah celé stavby, (Zdroj: Groucutt et al., The Holocene, 2020)

Důležitý je ale závěr, kde mustatily pojmenovávají jako důležité „archivy“ arabské prehistorie. V konstrukci plošin lze najít mnohé artefakty, stavby nikdy nebyly narušeny či přestavovány. Proto studie vyzývá k budoucím výzkumům, které by mohly přinést překvapivě velké množství poznatků a artefaktů.

Prozatím ale můžeme říci, že do určité míry zůstávají tyhle kamenné obdélníky tak trochu enigmou. Tušíme ze kdy pocházejí, netušíme ale jistě k čemu jsou. Máme rámcovou představu o dané epoše, přesné dějiny prehistorických obyvatel Arábie jsou ale stále zahalené řadou otazníků. Nová studie je zásadní v tom, že podrobně shrnuje stávající poznání a je vůbec první ucelenou prací na toto téma. Sama o sobě je ale vlastně studií vstupní, úvodní – na archeology totiž v poušti, která byla kdysi zeleným rájem, čeká obrovské množství práce.

[Petr Zajíček]

Zdroj: History Channel/ Groucutt et al./Wellcome Collection/CC BY

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Reklama