Nástroje naznačují, že naši předci přišli z Afriky přes Arábii

TLDR: Nález kamenných nástrojů v Izraeli poodhaluje stále nejasné procesy rané migrace moderního člověka. Zdá se totiž, že Homo sapiens se na Blízkém východě šířil cestou z Afriky přes Arabský poloostrov na sever už před 130 000 lety. Zpráva o výzkumu byla publikována v magazínu Live Science.

Homo sapiens prchá z kolébky

Anatomicky moderní člověk, Homo sapiens, je lidským druhem, který v průběhu paleolitu začal postupně dominovat celé planetě a jako jediný dožil současnosti. Zrodil se přitom v kolébce lidského rodu – v Africe – a proto je velkým tématem jeho migrace z tohoto kontinentu. Izraelská studie nyní naznačuje, že ono šíření mohlo dílem přijít dříve, než jsme čekali, a z trochu nečekaného směru.

Otázka šíření člověka světem je to otevřená a v antropologických a vědeckých kruzích velmi žhavá. Ostatně, i samy počátky druhu jsou stále předmětem debat. Každopádně se uvádí, že ačkoliv první Homo sapiens možná opustil Afriku už před 270 000 lety (a mít tu teď aspoň dva antropology, mohli by se nad tím dohádat do krve), skutečné šíření druhu na Přední Východ a dál začalo až někdy před 130 000 roky.

Demytizační odbočka stranou – občas populární články o tom, že „lidé fskutečnosti z Afriky nejsou“, jsou tak trochu hovadina. Řeší totiž naše společné předky miliony let nazpět dle ojedinělých nálezů z Evropy. Jenže nálezů z Afriky blíž našemu toku času je o bambilion víc. Popojedem.

Izraelští archeologové nyní přicházejí se zjištěními, která by mohly přinést dalších pár dílků stále ovšem velmi děravé skládačky. Přímo v izraelské poušti Negev se jim totiž podařilo v nenarušené, a tedy datovatelné půdní vrstvě nalézt kamenné nástroje, které mohou být nejspíše právě s Homo sapiens spojovány. Jejich objev až na území Izraele souvisí s už dříve mapovanou cestou šíření Homo sapiens tzv. arabskou cestou, tedy z Afrického rohu na Arabský poloostrov a dále na sever.

Archeologové z Izraelského památkového úřadu (Israel Antiquity Authority, IAA) objev nástrojů s nadsázkou přirovnali k chlebovým drobečkům, tedy k nejčastějšímu způsobu značení cest v klasických pohádkách, kde trestuhodně chybí moderní GPS navigace. Výzkum zatím nebyl publikován jako recenzovaná studie, předběžné zprávy ale rozhodně stojí za pozornost a působí důvěryhodně. Souhrnné představení zjištění publikoval magazín Live Science.

Lokalita v poušti Negev. Výzkum byl vyvolán stavbou solární elektrárny (zdroj: Israel Antiquities Authority)

Sofistikovaná technika levallois

Klíčovým byl objev nástrojů vyrobených tzv. technikou levallois, respektive její „nubijskou variantou“. Levalloiská technika výroby štípaných nástrojů, pojmenovaná podle archeologické lokality na předměstí Paříže, se objevila už někdy ve starším paleolitu, na vrcholu je ale v paleolitu středním.

Spočívá v tom, že jádro suroviny se připravuje postupným obíjením do požadovaného tvaru, až se nakonec kýžený nástroj odštípne jedním úderem.

Díky tomu je možné vytvářet kamenné úštěpy pravidelného tvaru, ostré čepelky, škrabadla a podobně. Výrobce má nad surovinou mnohem větší kontrolu, než u archaických technik. Navíc to archeologům říká i něco o mentálních kapacitách výrobce – pro techniku levallois musíte promýšlet mnoho kroků dopředu a sofistikovaně vnímat, jak jádro přetváříte a čeho chcete dosáhnout.

„Klasická“ levallois technika je nejčastěji spojována s neandertálci a právě s moderním člověkem, věc ale není tak jednoduchá. Dříve se mělo za to, že tato složitá technika je totiž projevem větších mentálních kapacit moderního člověka a tak je díky jejímu výskytu možné sledovat jeho šíření světem. Ukázalo se ale, že nejen, že i jiné lidské druhy není dobré podceňovat, ale že se navíc velmi pravděpodobně tato technika objevila několikrát paralelně na sobě a nepochází z jednoho „technologického“ zdroje.

Pokud by to tak bylo, jak můžou archeologové na jejím základě něco v Izraeli mapovat? Zde se vrátíme k přívlastku, který jsme použili – totiž technika levallois „nubijská“. Autoři výzkumu vychází z dosavadních zjištění, která říkají, že nubijská varianta technologie se objevuje asi před 130 000 lety a že ji skutečně lze spojovat přímo s Homo sapiens. Její odlišnost spočívá v tom, že opracované jádro před finálním úderem mělo špičatý tvar podobný zobáku – úštěpy jsou díky tomu ostřejší a signifikantně tvarované.

Základní princip klasické levalloiské techniky. Nubijská varianta se liší podobou jádra. (Zdroj: CC, commons.wikimedia.org, autor – Locutus Borg)

Cesta na sever

V případě nalezených nástrojů jde tedy o inovaci klasické techniky. A právě tato inovace je snad spojitelná s Homo sapiens. U neandertálců se neobjevuje a jiné lidské druhy by ji už kolem roku 130 000 př. n. l. v Africe nestihly. Dodejme, že Homo sapiens, se tehdy ještě nacházel v „archaické“ formě, ale to pro nás vlastně nehraje roli. Podstatná je otázka, jak se šířil světem.

Už dříve existovala teorie, podpořená archeologickými nálezy z Arabského poloostrova, že jedna z migračních vln překročila kolem roku 130 000 př. n. l. moře z Afrického rohu na Arabský poloostrov, snad díky nějakému pevninskému mostu. Až doposud ale nebylo jasné, jak se tito archaičtí moderní lidé (trochu oxymorónní spojení, vím) dále šířili. Pravda, ani nový výzkum to neříká jednoznačně, ale objevy v Izraeli alespoň něco naznačuje.

V poušti Negev se nubijské levallois nástroje nacházely i dříve. Až nyní ale byla odhalena silná, nenarušená kulturní vrstva, kterou bylo možné datovat do doby před asi 100 000 lety a která vydala několik stovek těchto úštěpů. Pokud víme, že před 130 000 lety se začal Homo sapiens šířit Arabským poloostrovem, a zároveň nacházíme jeho pravděpodobné nástroje o něco později v Izraeli, pak se před námi vykresluje osidlovací cesta z Arábie na sever.

Některé z nalezených artefaktů (Zdroj: Israel Antiquities Authority)

Rozsypaná skládačka

Přesto sami autoři uznávají, že situace je jako skládačka, kde neznáme celkový počet dílků a většina nám jich chybí. Situace je totiž nadmíru komplikovaná. Homo sapiens se takto nějakou dobu mohl šířit. Víme ale, že současně existovalo silné neandertálské osídlení v Levantě, díky kterému zatím nevstoupil dál na sever.

A hlavně, stávající archeologické poznání říká, že hlavní migrace Homo Sapiens do dnešního Izraele a Levanty přišla přes Sinaj až před 60 000 lety. Až toto měla být populace, která „vítězně“ prošla světem a osídlila Evropu, Asii, Ameriku i Oceánii.

(Zdroj: CC)

Znamená to, že moderní člověk, který zanechal před 100 000 nástroje v poušti Negev, ještě na čas region vyklidil a jeho „arabská větev“ vymřela? Jak vypadalo jejich setkání s neandertálci? Jsou oni tou příčinou, že se tato populace Homo sapiens více nerozvinula? Otázek je mnoho a odpovědí málo.

Autoři výzkumu říkají, že pro jasnější odpovědi bude potřena nalézt více datovatelných lokalit v Asii i v Africe. Mohlo by se tak ukázat, jak životaschopná je teorie „arabského“ šíření moderního člověka a jak životaschopný byl on sám. Kamenné nástroje z pouště Negev tak teď stojí tak trochu na rozcestí – může se ukázat, že se jejich význam přeceňuje nebo že interpretace nebyly správné.

Zároveň je ale možné, že tyhle ostré kamínky jsou ve skutečnosti kruciální dílky oné rozsypané skládačky – a že jsou stopou k lepšímu pochopení toho, kterak jsme kdysi opustili africkou kolébku.

[Petr Zajíček]

Mnoho faktů z naší historie objevujeme s vyšší jistotou teprve nyní – třeba jak to bylo s ženami-bojovnicemi…

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol. Krom různých autorů projekt jako šéfredaktor vede Ladislav Loukota – jeho kontaktní mail je vedatororg@seznam.cz

Diskuze

Reklama