Jaká je šance, že by mimozemšťani měli oči?

TLDR verze: Jaká je pravděpodobnost, že by si mimozemšťani vyvinuli takový senzorický orgán, který by vnímal „naše“ barvy? Značná!

Oko za oko

Možná jste se nad tím taky zamýšleli: lidské plavidlo se blíží k ufounské mateřské lodi, obě se spojí a posádky vyrazí vstříc prvnímu kontaktu. Jenže pak se objeví problém – mimozemšťani detekují úplně jiné částice, než jaké vidíme my.

Zatímco my jim tak předložíme mírové smlouvy vytisknuté na papíře, nebožáci namísto černého inkoustu vidí jenom tmavý, chladný kus celulózy, protože (třeba) vidí infračervené záření. Nezbývá, než pokrčit rameny a pustit se do mezihvězdné konfliktu, protože černá celulóza je v jejich kultuře tím největším proviněním proti emzáckosti…

Existuje reálná šance, že by na tom mimozemšťani byli takto odlišně? To samozřejmě jistě nevíme, protože žádné mimozemšťany neznáme. Zkusme se nad tím ale spekulativně zamyslet – a ilustrovat si mechanismy evoluce!

Pokud totiž pomineme, že žádné ufouny ve skutečnosti neznáme, faktem je, že nám podobné formy života by – hypoteticky a v závislosti na pravděpodobnosti – měly snad vidět cca totéž, co vidíme i my.

Invaze meme, Zdroj: DaLiu/Shutterstock, 20th Century Fox/Independence Day
Doufám teda, že nevidí zrovna tohle…
Zdroj: DaLiu/Shutterstock, 20th Century Fox/Independence Day

Je to dáno třemi argumenty…

Za prvé: fotony musí mít dostatečnou energii, aby byly nějakou biologicko-chemickou cestou detekovatelné (a zároveň umožňovaly dostatečné rozlišení). Existují i jiné částice, které by mohly být efektivní. Vždy se ale musejí pohybovat kolem podobné míry intenzity. Takže situace, kdy by ufouni viděli třeba záření gama, to by byla dost špatná evoluční haluz. Doslova by totiž viděli svět kolem sebe jen v okamžicích, jako je výbuch supernovy. S tímhle civilizaci nevybudujete.

Za druhé: také záleží, jaká by na jejich domovském světě propustnost atmosféry, která je zrovna ve viditelné oblasti hodně dobrá. Abychom co nejlépe viděli, musí být dobrý zdroj osvětlení. Ideálně hvězdu podobně svítivou jako Slunce. A zároveň příliš vysoká hustota atmosféry by na povrchu zřejmě vedla ke skleníkovému efektu (což životu nesvědčí, viz Venuše).

Je možné, že by se ufouni mohli vyvinout třeba pro echolokaci. Ale opět – s tím mikročip nepostavíte. Echolokace není tak přesná jako fotony. A pokud ano, budete dostatečně inteligentní, abyste dokázali komunikovat i s bytostmi, které vnímají primárně fotony…

Ačkoliv teď řešíme hlavně inteligentní ufouny, ti by se nejspíše vyvinuli z primitivních forem života stejně jako na Zemi, že ano. Tím, že evolučně vznikly oči zřejmě z primitivní detekce, kam se má bakterie nasměrovat pro zisk energie ze slunečního záření – což je nejstabilnější a nejsnáze dostupný univerzální zdroj energie. Ergo by formy života chodící po povrchu planet zřejmě měly tendenci získávat energii stejným způsobem a tak i šanci na vývoj stejného nebo velmi podobného senzorického orgánu.

Takhle vypadají kožní buňky přeměněné na fotoreceptorové buňky podobné těm v oku. Odhaduje se, že fotoreceptory kdysi pomáhaly prvním fotosyntezujícím mikroorganismům natočit se správně ke Slunci a neumřít tak „hlady“. Zdroj: NIH/Sai Chavala, M.D.

Viditelné světlo je nej

Teoreticky samozřejmě známe i více typů možných zdrojů energie. Vlastně víme, že by bylo možné, aby mikroorganismy získávaly energii i z kosmického záření. Jenže té by získávaly hodně málo – takže by se nevyvíjely vstříc mnohobuněčnému životu, a už vůbec ne vstříc civilizaci.

Taktéž je nenulová pravděpodobnost, že by život mohl vzniknout v podpovrchovém oceánu (jako na Europě nebo Enceladu) u hydrotermálních průduchů. V jisté fázi života na Zemi jsme na tom ostatně byli asi stejně. Pokud by však u průduchů zůstal a nešel na souš, jenom velmi obtížně by se z mnohobuněčného života stal technologickou civilizací.

V moři jaksi nefunguje oheň nezbytný pro metalurgii (i když lze něco podobného řešit u průduchů, nelze z nich vyšší teplo přenést jinam – expanze je omezená), plus by podvodní ufounci neviděli oblohu. Právě periodicita zatmívání Slunce však zřejmě byla na absolutním počátku toho, co by se dalo nazvat prvními vědeckými postupy…

Jinými slovy: je důvod domnívat se, že jinde s podobným složením atmosféry by evoluce vidění dotlačila pravděpodobně do stejné oblasti. Ono to ani na Zemi nevzniklo náhodou!

Při významně jiné atmosféře nebo jiných planetárních podmínkách to může být samozřejmě dost jinak. Ale s takovými ufouny bychom se asi v kosmu nikdy nepotkali, poněvadž by se sotva dostali ze své planety. A možná by se nevyvinuli vůbec vstříc komplexnímu životu. Anebo bychom je jako život vůbec nerozeznali!

Jestli tedy mimozemšťani – alespoň takoví, které bychom mohli potkat – mají nějaký senzorický orgán, nejspíše bude podobný tomu našemu. Lidské plavidlo na kurzu k prvnímu kontaktu se tak může obávat lecčeho – ale toho, že by jej mimozemšťani vůbec neviděli, nejspíše nikoliv.

[Tomáš Komárek, JK, LL]

Hypotetické ufouny jsme tenhle týden řešili i obsáhleji v druhému dílu seriálu o Fermiho paradoxu.

Vědátor vzniká v dílně spolku studentů a popularizátorů vědy UP Crowd za podpory MUDRstart, který tvoří přípravné testy pro studenty vysokých škol – podpořte i vy drobákem mojí snahu informovat o vědě věčně & vtipně a přispějte mi v kampani na Patreonu.

A sledujte mojí snahu případně i na Facebooku či YouTube!

Diskuze

Reklama